Okénko do fotbalové historie: rozhodčí ve finálových zápasech mistrovství světa

Jeho asistenty budou jeho krajané Pawel Sokolnicki a Tomasz Listkiewicz. Druhý jmenovaný přitom na stadionu Lusail napíše unikátní rodinný příběh, protože jeho otec Michal (který před časem působil ve funkci předsedy komise rozhodčích v Česku) byl ve stejné roli ve finále mistrovství světa v Itálii v roce 1990! Po dvaatřiceti letech na něho nyní naváže syn.

Marciniak letos v březnu odřídil derby pražských S ve Fortuna:lize. O devět měsíců později se dočkal největšího utkání, jaké může fotbalového rozhodčího v kariéře potkat.

Pohled do historie podává zároveň důkaz o tom, jak se společně s vývojem fotbalu měniloo i jeho rozhodování. Například ještě v Itálii v roce 1990 neexistovala specializace na hlavní a čárové, moderní terminologií asistenty. Teprve o čtyři roky později v Americe byly tyto pozice odděleny. Od německého šampionátu v roce 2006 potom FIFA deleguje stálé trojice z jedné země, případně z jedné kontinentální federace.

Rovněž se pořád navyšuje počet rozhodčích nominovaných na jeden zápas, což samozřejmě souvisí především se zavedením videorozhodčích od šampionátu v Rusku. V Kataru jich je na každý duel delegováno celkem 11, o čemž si jejich předchůdci v předešlých desetiletích mohli nechat jenom zdát, vždyť ani čtvrtý rozhodčí nebyl obvyklý ještě v 80. letech.

Uplynulých 21 finálových zápasů rozhodovali převážně hlavní rozhodčí z Evropy a jižní Ameriky. Výjimkami byly roky 1990, kdy finále pískal Mexičan Codesal, a 1998 ve Francii, tam dostal důvěru Maročan Belqola. Co se týče asistentů, je národnostní složení přece jen pestřejší, v boji o světový titul se s praporkem objevili třeba Paraguajec, Íránec, Kostaričan, Izraelec či Jihoafričan.

Jediným rozhodčím, který zasáhl do dvou finálových duelů, je Ramón Barreto z Uruguaye. Jak v roce 1974 v Německu, tak čtyři roky nato v Argentině, byl ve finále asistentem.

Slávu jiného druhu si vydobyl Tofiq Bachramov, sovětský sudí, díky jehož „nápovědě“ uznal švýcarský kolega Dienst „gól století“ ve finále v Anglii 1966. V ázerbájdžánské metropoli Baku je po něm pojmenován národní fotbalový stadion, na kterém na loňském Euro bojovala česká reprezentace ve čtvrtfinále proti Dánsku.

Jakkoli se to možná málo ví, tak poměrně výraznou stopu zanechali na světových šampionátech a v jejich finále i českoslovenští arbitři. Hned na historicky třetím MS ve Francii 1938 asistoval francouzskému hlavnímu rozhodčímu Capdevillovi Augustin Krist, rodák z Kroměříže, zapomenutá postava naší fotbalové historie.

Karol Galba měl ve Wembley v roce 1966 štěstí nebo smůlu, těžko říci, že stál ve finále Anglie – Německo na opačné straně hřiště než výše zmíněný Bachramov.

Ve Španělsku 1982 byl na utkání mezi Itálií a Německem nominován Vojtech Christov, jeden z nejlepších evropských rozhodčích 80. let. Ve finále pomáhal Brazilci Coelhovi, na stejném šampionátu řídil jako hlavní slavnostní zahajovací duel Argentina – Belgie, pískal i o čtyři roky později v Mexiku a mezitím si „střihl“ třeba finále Eura 1984 Francie – Španělsko.

V novodobé historii se na světové scéně nejvíce prosadil Evžen Amler, v roce 2002 na šampionátu v Koreji a Japonsku v pozici asistenta rozhodčího absolvoval mimo jiné i semifinálové utkání Německo – Korejská republika.

Od Langenuse k Marciniakovi
(přehled rozhodčích finálových utkání mistrovství světa ve fotbale)