Jako zastupitel i jako občan nemohu respektovat ani jeden z návrhů „sériové“ novostavby, když oproti nim stojí jednoznačně kvalitní projekt - moderní (nadčasový) originál, který snese ta nejpřísnější měřítka…


Mé myšlení je jednoznačné: Nad veškerou platností „momentální kultury“ existují univerzální zákonitosti, prostřednictvím nichž zapojujeme vlastní článek do řetězce kulturního vývoje… Proto budu podporovat na pevných základech skvěle vystavěnou architekturu - studii akad. arch. Pavla Rydla. A k tomu: k jakékoliv z novostaveb je třeba přičíst cca 100 mil. Kč… - na politickou akci „Café Herzog“…


Studie na přebudování pivovaru podle architekta Pavla Rydla


Navržený architektonický komplex se nenásilně zapojuje do širokého okolí: mezi park, klášter a jádro města. Vzhled, vhodně určené funkce a nové komunikační propojení města s parkem jsou dílem citlivé invence a respektovaní pravidel. Zajímavě členitá, „terasovitá“ kompozice stavby ladí a je dokonale vyvážená. Prý „to je zásluha kvalitního industriálu“ - jak reagoval Rydlo na pochvalu za proporce…


Komplex obsahuje dva bazény, „kulturně-turistické (info)centrum“, víceúčelový společenský sál (120 osob), kavárnu se střešní terasou, multifunkční hřiště s vyhlídkovou plošinou, rezidenční parkovací stání, „věž“ – rozhlednu. To vše za přijatelnou cenu…


Architekt Rydlo se viditelně hlásí jak k tradici, tak k „industriálu“ a k minimalistickému funkcionalismu. Prvořadým je však jeho přístup - a ten nejlépe vystihuje Oswald Maria Ungers: „Jestliže na architekturu nahlížíme jako na proces, do něhož je vtažena historie stejně intimně jako předjímání dějin a v němž má minulost stejnou váhu jako vzhlížení k budoucnosti… umožňuje to poukázat ke specifické povaze každého místa - k jeho geniu loci - a odhalit tak poezii tohoto místa a dát jí výraz. Jen tak může být dané místo nejlépe využito.“


Pevnost a stálost: tradice a současnost


Pavla Rydlo využil dvojí konstrukci: radikálně odstrojil nadzemní sestavy, odkryl rozlehlé podzemní sály a ty následně oživil – přivedl do nich světlo a vodu… Nádherné klenuté prostory s masivními pilíři proměnil v areál městských lázní… jako z antického Říma. Skvělým nápadem je skleněná posuvná střecha s venkovní opalovací plošinou – podzemní prostor menšího bazénu se v létě odkryje a stane se venkovním…


Celý pod zemí - pod novostavbou na stupňovité terase - je rozměrný kamenný „tunel“, velký sál s pětadvacetimetrovým bazénem.


Nadzemí pivovaru je zcela opačného rodu – namísto kamenných oblouků jsou „červené“ (cihelné), přísně kubické tvary. Ponecháním a zkombinováním několika částí zdí vymezil architekt kreativním způsobem potřebné prostory. Kromě výrazného bílého torza zdi jsou všechny venkovní povrchy z režného vyspárovaného zdiva. Obdélník (cihla) se stává výchozím „ornamentem“ celého vzhledu…


Odbouráním nadzemních konstrukcí odkryl na „střeše“ dolní budovy terasu (venkovní hřiště) a novou dominantu – hranolovitou „věž“, rozhlednu s orientačním bodem pivovarského komínu. Tři spodní patra slouží jako parkovací stání. Hřiště spojuje s hlavním komunikačním uzlem nápaditě vymyšlená ulička, vedoucí kolem vsazené skleněné kavárny se střešní terasou.


Na půdoryse odstraněné budovy vyrostl srovnávací podstavec - venkovní stupňovitá terasa, na níž arch. Rydlo vyprojektoval jedinou novou stavbu. Strohý, výrazně horizontální hranol zarovnává celou kompozici. Stranu k parku odlehčuje rozměrné prosklení společenského sálu a vedlejšího „infocentra“.


Vynikajícím nápadem je ponechání zdi - torza nad terénem uličky. Celou architekturu sjednocuje a zároveň ji odděluje od centra města; oběma prostorům zajišťuje intimitu.


Esteticko-prostorové zapojení čisté bílé stěny do kontextu a přímá vizuální hra s jejím optickým pokračováním (červenobílá zdobená fasáda barokního kláštera) vyzní až v reálném provedení…


Architekturu není potřeba vynalézat každé pondělí…


I tímto citátem legendárního architekta Miese Van der Rohe lze invenci Pavla Rydla charakterizovat: v podstatě „nic nového“ nevymyslel, avšak výsostně kreativním přístupem dal nový život prostoru, který si nic menšího nezaslouží…


Unikátní kamenné podzemí ponechal (téměř doslova) architekt bez jediného zásahu…


Nápaditě přistoupil i k bourání a „recyklaci“ nadzemních hmot: sice je z větší části odstranil, ale o to promyšleněji použil několika původních zdí k vytvoření zajímavě členitých prostorů. Vybouraných cihel pak užil k obkladům novostavby…


Celkový vzhled je vynikající ve všech směrech – pevně vymezené, jasně čitelné „kubické“ tvary působí dokonalou vyvážeností. Stavba lahodí oku i svému okolí.


Ke kameni a cihle přidal architekt sklo, v detailech beton… a především pak světlo - základní podmínku života…

(Petr Staněk, zastupitel města Broumova)