Co vám na zimě nejvíce vadí a v čem naopak spatřujete její kouzlo? Myslíte si, že dříve byly zimy opravdu „echtovnější“ nebo se to jen traduje z úst pamětníků a výrazněji se nelišily od těch současných?


Květa Ležovičová (58 let), Česká Skalice, předsedkyně občanského sdružení Centrum rozvoje Česká Skalice
„Abych byla upřímná, když mám vstávat do tmy, navíc je venku mráz a pod mrakem, tak bych byla nejraději celý den doma v teploučku. Na druhou stranu musím přiznat, když se dostatečně obléknu a vyrazíme s manželem na běžky či sjezdovky, jsem spokojená a chválím si pobyt venku. Nejvíce vítám slunečný a mírně mrazivý den se spoustou čerstvého sněhu, pak si připadám jako v pohádce. Zcela jistě mě někdy při mokrých a vlezlých plískanicích napadlo, zda by nebylo lepší žít někde jinde. Vyhřívat se po celý rok na sluníčku… Ale pak jsem si uvědomila o co všechno bych přišla.

Přibližně před třiceti lety jsem pracovala několik let v horské chatě, v nadmořské výšce nad tisíc metrů. Tam byla zima dokonalá, se vším, co k tomu patří. Hory mě stále lákají a jsem ráda, když nad mým pohodlím zvítězí odhodlání vyrazit na lyže nebo alespoň na zimní procházku. Musím přiznat, že v tom hrají v současnosti velkou roli dva starší vnuci, kteří nás k lyžování často vybízejí. Při srovnání zim mi připadá, že jsou stále mírnější. Je málo dnů, kdy se mráz přes den klesne pod 5 stupňů a to je podle mne pro běžný život v zimním období docela přijatelné.“

Zbyněk Mokrejš (36 let), Králova Lhota, ředitel Základní umělecké školy v Náchodě
„Každé roční období má u mne své kouzlo. A také nebýt jednoho, netěšil bych se na druhé. Letošní zima byla doposud spíše prodlouženým podzimem, takže změnu na opravdovou zimu vítám. Zimní sporty mám velmi rád, zejména lyžování všeho druhu. Kouzlo zimy vidím v tom celkovém uklidnění dění. Když je opravdová zima, je venku klid a člověku se násobí ten pocit tepla „rodinného krbu“, ke kterému se o to více těší. Minulý rok jsme měli dlouho velké mrazy, nyní zažíváme přívaly sněhu, echtovatější, nebo ne, zima je a je to dobře, příroda si někdy odpočinout musí.“

Olga Mertlíková (56 let), Jaroměř, ředitelka Městského muzea v Jaroměři
„Holduji zimním sportům, a tudíž nejchladnější období roku neproklínám. Když se poštěstí a člověk si vybere den, kdy je dokonale upravená sjezdovka či běžecká stopa zalitá sluncem a můžete obdivovat horská panoramata, tak to je nádhera. Pokud napadne dostatek sněhu i v nížině, dají se podnikat kratší výlety do okolí Jaroměře, Kuksu a na Zvičinu, do Jestřebích hor… Poutníky očekávají na cestách příjemná občerstvení a přátelští spoluběžci. Co se týká nadílky sněhu v minulosti? Pamatuji si, že jako děti jsme si na nedostatek sněhu (i na jižní Moravě) nemohly stěžovat. Rozmarné zimy spojené s razantními výkyvy počasí (rašící pupeny v lednu, teplota 10° C, povodně) se však v pravidelných cyklech opakují a nic s tím nenaděláme. V zimě se ovšem krásně lenoší v teple a pohodě domova ve společnosti dobrých přátel, dobré knihy nebo filmu a se sklenkou výtečného vína.“

Přemysl Sochor (32 let), Broumov, správce Benediktinského opatství sv. Václava v Broumově
„Zimu, která vypadá jako na obrázcích Josefa Lady, mám velmi rád. Asi každý zná ten nádherný pohled do zasněžené krajiny, na stromy, které jsou krásně pokryty sněhobílou peřinou, mrzne a svítí slunce, člověka ta záře až oslňuje, připadám si pak jako v pohádce. Naopak, když sníh taje, všude je břečka a člověk se v ní musí brodit, aby se někam dostal, to nemám rád.

Z vyprávění pamětníků se dozvídám, že dříve byly zimy drsnější a napadalo mnohem více sněhu než dnes. Nedokážu to posoudit, ale troufám si říci, že člověk svými zásahy do přírody mohl tento jev ovlivnit a zimy před sto lety mohly vypadat jinak, než je známe my.”