Přesto mohou mít společný prvek - třeba ten, že protagonistům těchto dobrovolných či nezbytných aktivit zmrazí tok vlastních myšlenek nenadálé setkání, které má punc pohádkovosti. Hledět si nečekaně s vlkem z očí do očí totiž nepatří rozhodně ke standardním zážitkům. Ani na Broumovsku, kde téma návratu vlka do krajiny už nějaký ten rok napjatě probublává.

Dva nedávné příběhy setkání člověka s vlkem, k nimž došlo v rozmezí tří dnů v Broumovských stěnách a Javořích horách, okomentovali podle popisu přímých účastníků ochránci přírody. Ti se následnou facebookovou přestřelku snažili uklidnit tím, že se chování vlků pokoušeli vysvětlit v podstatě jako normální. („Za předpokladu, že se setkání vyvíjelo právě takto, by nebylo na chování vlka nic zvláštního - jednoduše člověka v zápalu lovu přehlédl či ignoroval. Ani lov kořisti během dne není neobvyklý.“)

Jako normální ale nepovažují setkání s predátorem odpůrci návratu vlka na Broumovsko, kteří opakovaně zdvihají varovný prst, že může přijít den, kdy vlk opravdu může na člověka zaútočit. („Nikomu se nic nestalo, tak se nic nestalo a budeme vyčkávat, až se něco stane. A až se něco stane tak to CHKO odborně pojmenuje a budeme čekat na další událost.“)

A komentářů se pod příspěvkem o dřevorubcovi, který vlka zaplašil až nastartovanou motorovkou sešlo během dvou dnů přes čtyři stovky. I to svědčí o tom, že vlk si vysloužil nebývalou pozornost. A zatímco pro jednoho může být setkání s ním ve volné přírodě jeden z nejkrásnějších zážitků v životě, druhý už do lesa nevkročí bez toho, aby si doma nezkontroloval, že startovací šňůra u motorové pily splní rychle svou úlohu.

Jiří Řezník