Neměl na mysli stupidní lpění na certifikovaných bioproduktech a patnácti kroužkohodinách týdně. Měl na mysli lásku, vlídnost, čas. Respekt. Zájem a péči. A především měl na mysli vlastně jednoduchou pravdu: dobře vychované děti všechnu svoji absorbovanou lásku, vlídnost, čas, respekt, zájem a péči předají dál. Vize pana profesora je v podstatě svatá. Funguje nejen v rodinách, ale ve všech mikrosvětech, které teprve všechny dohromady tvoří pohled na svět z výšky.

Ukázala to i Sabine: bouře, která se prohnala i naším krajem. Lámala stromy, vzala pár střech, poničila auta. Za každou střechou a autem byl příběh konkrétního člověka. Jeden z nich Deníku popsala paní Ivana Frančiaková z obce Pohoří na Rychnovsku - její rodině vítr roztrhal střechu nad hlavou: “Byli jsme s manželem opravdu zoufalí, vítr měl neuvěřitelnou sílu a my měli pocit, že zůstaneme bez střechy nad hlavou. Netrvalo dlouho a k našemu domu dorazilo auto místních dobrovolných hasičů. Posbírali v okolí utržené plechy, vylezli nahoru, přikurtovali uvolněné plechy a pak celou střechu přikryli plachtou, aby nám nepršelo do baráku. Přes všechny škody, které nám vítr napáchal, ve mně zůstal pocit vděčnosti a radosti z dobrých lidí.“

Pohoří je, zdá se, dobrá rodina, kde si lidé navzájem věnují přinejmenším zájem, respekt, péči. Je nad slunce jasné, že kdykoliv bude v Pohoří někdo v nouzi, paní Frančiaková mu pomůže – cenu pomoci v pravou chvíli totiž dobře zná. A pošle to dál… Jako v dobrých rodinách.