Nejsem padlý na hlavu, abych nevěděl, že systém „repre fondů“ je běžnou součástí gastronomického života našich zákonodárců a ústavních činitelů. Jako rozumnou protiváhu, za kterou, na rozdíl od V.I.P. žaludků, musím část platit, považuji poukázky na jídlo, které může zaměstnavatel poskytnout svým zaměstnancům. Jsou pro něho daňově uznatelnou výdajovou položkou a pro zaměstnance nejsou z hlediska daňové povinnosti položkou příjmovou.

Přesto mi má velkorysost nemůže zabránit, abych myšlenku „Jsme ve Sněmovně celý den a jedná se většinou stejně o pracovní oběd, protože při něm řešíme další průběh schůze. Jde tedy o užitečnou záležitost,“ kterou vyřkla předsedkyně Sněmovny M. Němcová z ODS nepodrobil občanské kritice.

Nejsme to my, kteří obědy v pracovní přestávce řešíme za použití stravenek, kdo jejich institut, údajně na základě pravicové rozpočtové kázně, chceme zrušit. Jsou to naopak lidé, jako je předsedkyně Němcová. To jí a stejně rozpočtově naladěným šetřílkům nehořkne sousto v ústech, které je hrazeno z rozpočtu státu, ačkoliv mají plat, který jim bez problému umožňuje žít mimo další výdaje státu?

Neřídí se naši státní požitkáři pořekadlem „co má huba sama ráda, nepotřebuje kamaráda“ a proto na obyčejných lidech šetří, aby zbylo na ně? Copak umožnit i ostatním pracujícím lidem, aby se mohli naobědvat co nejlaciněji, není užitečná záležitost? ⋌František Štván