Dušičky slaví český lid zatím poměrně skromně. Kytice položená na hrobech blízkých zesnulých a zapálená svíčka – nejen na hřbitově, ale klidně i doma na stole. Nad tím vším přečnívá to nejdůležitější: vzpomínka na zesnulé. Skromnost a jednoduchost českých Dušiček dávají tušit, že se jedná o svátek duchovního rozměru, a to i přesto, že obchodníci s květinami, věnci a svíčkami si právě v souvislosti s tímto svátkem mnou ruce.

Ne však tolik, jako jejich například angličtí kolegové – obchodníci. Těm s příchodem Hallowenu začínají doslova žně. Toto období je pro ně hned po Vánocích totiž druhým nejvýdělečnějším v roce. Bujaré oslavy a večírky trvající dlouho do noci… Veselé a drahé kostýmy… vše připomíná nikdy nekončící veselou párty. Snad jen vydlabané dýně se svíčkou uvnitř ubírají na převládající komerčnosti a navracejí svátku mrtvých kapku pokory.