Úřednice: Tak jsme se s tim domečkem u nás v Lánech někam pohli, pane Zeman?
Zeman: Ano, prosím, tady mám razítko od hasičů.
Úřednice: Ale, ale, pane Zeman, vy neumíte číst? Tady je psáno strana 21, a vy tam máte berana na straně 22. Tak to budem muset štandopéde k hasičům znova!
Zeman: Ale snad je to jen maličkost…
Úřednice: Člověče, jaká maličkost? Víte, jak by ten stát fungoval s takovejma, jako jste vy? Tady musí bejt všechno pinktlich!
Zeman: Tak já tam tedy zajdu.
Úřednice: A ještě je tu jedna věc: paní Zahrádkové se nelíbí, že to bude bungalov. Působí to na ni tak nečesky. Chtěla by mít něco domácího. Zemljanku nebo pagodu.
Zeman: Ale vždyť to jsem původně chtěl! To mi zatrhl spolek přátel amerického Jihu se sídlem v blízké obci Nové Strašecí.
Úřednice: Víte, pane Zeman, to jsou vaše trable, ty si musíte holt vyžehlit sám, ale radim vám, radši se do toho nepouštějte.
Zeman: Proč, mám už šedesát čtyři razítek a strávil jsem tím tři a půl roku.
Úřednice: Bejt váma, tak to, pane Zeman, vzdám, jinak si ty nohy ušoupete u samý řiti, a nadarmo. To povolení já vám zkrátka nevydám.
Zeman: Nedám se jen tak odbýt, poženu to vejš!
Úřednice: Hoňte si to, kam chcete, stejnak nepochodíte. Je tu jeden soused, kterej prostě nikdy nebude souhlasit, a přes to nejede vlak.
Zeman: Ha! Jen jeden soused. Po tomhle martyriu mě nezastaví.
Úřednice: Neměla bych, ale přečtu vám z jeho vyjádření: „Nejenže navržené stavení hyzdí výhled z naší nemovitosti. Největším problémem je osoba samotného stavebníka Zemana. Jde o potenciálně patologické sousedství. Je to člověk hádavý, náladový a sprostý, několikrát neúspěšně léčený alkoholik. Je znám jako bájivý lhář, který nikdy nechce uznat svou chybu, a notorický sudič…“
Zeman: Dost, dost, strpěl jsem dost ústrků, ale urážet se nenechám. Kdo je ten ničema, který mě tu ostouzí? Kdo vám to napsal?
Úřednice: Sepsala to správa Lánské obory.
Zeman: Chci vědět, kdo to podepsal!
Úřednice: Přece náš pan prezident, pane Zeman!