Rok 1968. Vzpomínky jsou stále živé.Je jich mnoho….kde začít?Je to jako vstoupit do divoké řeky.Probírám zápisky a najednou zjišťuji,že je vlastně ani nepotřebuji. Z minulosti vystupují jednotlivé události,vracejí se tváře kamarádů jako kdyby to bylo včera.Nelze vše vypovědět jednou větou.Nechci ani moudře rozumovat co by se stalo kdyby…..chci Vám jen říci jak jsme to tehdy cítili když nám v té době bylo šestnáct,sedmnáct či osmnáct let.Ano byli jsme mladí.Byl jsem mezi prvními kteří složili nováčkovskou zkoušku a 13.7.68 skautský slib. Byli jsme nadšeni z dění v zemi z obnovy skautingu,o kterém jsme doma slyšeli jen vyprávět a to vždy s dovětkem –o tom ale nikde nemluv!

Zde hlavně vzpomínám na dění kolem 2.oddílu skautů,kterého jsem byl členem.Zde jsem v archivaci a záznamech nejdál.Ostatní oddíly mám v poznámkách a ověřování.

Byli jsme skvělá parta.Mirek Skořepa, Josef Matouš,Luděk Dostál ml. A já. Taková velká čtyřka 2.oddílu skautů.Mirek vedl družinu Krahujců,Luděk družinu Lišek a já měl družinu Jestřábů.Pepa Matouš byl náš vůdce 2.oddílu. Kamarádil s námi Áda Macek,s kterým jsme zkoušeli filmovat různé amatérské filmy a jeho bratr Vlasta.Výborný kluk a dobře mezi nás zapadl.

Myslel jsem si tehdy,že vše bude jen dobré a že nic nemůže zastavit dění v naší zemi.Děda doslova ožil a plánoval s mým otcem obnovu lakýrnického a písmomalířského závodu „Josef Havrda“,který v důsledku vývoje po r.1948 násilně zanikl.

Naše čtyřka byla na putovním táboře po Českém ráji. Lidé nás všude doslova vítali – „bóže,skauti! To snad není možné“ nikde jsme neměli problémy,skautská organizace měla obrovskou prestiž…Měli jsme každý stejné vybavení,stejnou hotovost na týden.Tenkrát to bylo 100,-Kč a museli jsme si poradit.Přípravu trasu hlavně plánoval Luděk Dostál ml. A Pepa Matouš. Radil nám Akela.(Dostál starší).

Ale i my jsme sledovali znepokojivé mraky ,které se stahovaly nad naší zemí. Pomalý odchod vojsk Waršavského paktu po cvičení, výstrahy z Moskvy atd. Nevěřil jsem tehdy nebo nepřipouštěl jsem si ,že by to vše slibně se rozvíjející mohlo skončit. Ale negativních signálů bylo stále více.

Od jara jsme se scházeli v mém rodném domku čp.172.Plánovali jsme co dál.Na tzv.obecáku u čp.172 jsme vyráběli totem 2.oddílu. Někdy bylo u nás pěkně živo.To když ještě přišel,Petr Jarolímek ,Láďa Votruba nebo Jarda Osvald z prvního oddílu skautů.

Krátce před 21.8. za námi opět zašel brácha Ády Macka,Vlasta.Tehdy byl na vojně a varoval nás,že za hranicemi se něco děje,že vojska paktu neodešla od hranic.Situace se přetřásala všude,lidé začali být nervozní.My jsme diskutovali o Masarykovi,o událostech které vedly k zatčení Jana Krtičky a spol. v České Skalici. Bylo to jako když se potevřené stavidlo zvedne a spoutaná voda svobodně,volně vtrhne do vyschlého koryta.Tyto události a všechno dění nás zasáhlo v tom nejcitlivějším věku.

Pak to přišlo.V noci na 21.srpna někdo zuřivě zvonil u dveří.Nad námi hučela letadla,v ulici byla armáda.U dveří stál Mirek – „průser! Rusáci jsou tady!“ Táta byl nalepený na rádiu a tak ani nepostřehl že jsem zmizel. Venku začalo svítat.Lidé –šokovaní nechápali nebo spíše nechtěli pochopit co se děje….Zděšení,slzy vzteku a vzdor. Na náměstí jsme se střetli s Ádou Mackem:“Musíme točit a fotit! „ Běželi jsme k nám a první záběry a fotky pořídili z okna čp.172. Nebylo nám do smíchu.Vojáci měli zbraně v pohotovosti a mířili na okna.Museli jsme být opatrní,protože okupanti neměli zájem o takovou publicitu.Pepa Matouš se postavil k oknu a pod jeho ramenem Áda točil.

V noci na 22.8. jsme ze sklepa vynesli vápno,děda nám ho sám nabídl a kluci v čele s Jardou Osvaldem na náměstí napsali obrovské nápisy podporující Dubčeka .Nejen skauti velmi rozhodně vystoupili proti okupaci,ale i další mladí ze Skalice jako např.Jirka Tošovský, dnešní JUDr.Lojman a další.V plném proudu byly demontáže směrových ukazatelů,aby se co nejvíce okupantům znesnadnil postupa orientaci.S Mirkem jsme projížděli město na staré zetce v kapsách klíče.Díky aktivitě mládeže nebyla brzy ve městě a okolí ani jedna cedule. Na nádraží,právě když pan Smola chtěl odvézt turistickou mapu,přijela hlídka okupantů.“Míňa“ Lachman volal – bacha! Vojáci! V ten okamžik se ozvala dávka ze samopalu. Všichni rychle zmizeli druhou stranou pryč.Jestli šlo o náhodný výstřel jsme se už nedověděli.Mapu potom uschoval můj strýc Josef Havrda.

Do toho šla jedna zpráva za druhou. Dubček a spol. jsou odvlečeni do Moskvy.V Náchodě jsou barikády. Ing.Ruda Rousek svolal nás starší před národní výbor. Bylo neuvěřitelné,jak rychle jsme byli všichni na místě! Dostali jsme první úkoly –roznášeli jsme mimořádné výtisky novin,předávali informace,fungovali jsme jako spojky a točili film. Lidé nám doslova rvali tisk z rukou.Autobusy zastavovaly a my vylepovali letáky a informace. Všichni táhli za jeden provaz.Alespoň tak se nám to jevilo.Jakmile se po městě rozšířila zpráva,že vláda je v Moskvě,na střechu národního výboru pronikli občané s mým otcem Ladislavem Havrdou a shodili dolů nenáviděnou rudou hvězdu.Dopadla na zem, žárovky na ni se roztříštily a všude bylo plno skla.Ještě nedozněl třesk kovu a skla když se ozvalo poplašné volání „Tanky! Od Náchoda jedou tanky!“ tato zpráva přišla od železničního přejezdu,kde spojka sledovala silnici k Náchodu. „Dolů!Pojďte rychle dolů! Volali lidé nahoru na střechu. Dav lidí se rozptýlil…. .Tanků jsme moc neviděli.Ale v ulicích udělali paseku. Okupanti nás brali jako válečnou zónu,zůstaly po nich zničené obrubníky a cesty.V Benešově ulici,dole u dnešního Áčka ,byly obrubníky vylámány a zpřeráženy jako kdyby to byla párátka.

Před národním výborem se odhazovali legitimace SČSP a podepisoval se arch –petice- za neutralitu naší republiky. Město bylo zaplavené letáky,plakáty a lidé se srocovali na náměstí. My jsme byli pověřeni jako spojky- přišla zpráva, že kolaboranti vysílají automobily s STB ,kde posádky mají seznamy lidí,které je třeba zatknout. Ruda Rousek nás rozmístil po městě,vždy v dosahu telefonu,dostali jsme čísla a popis vozů a v případě zjištěného pohybu vozů jsme ihned měli podat zprávu na „štáb“tedy na národní výbor. Měl jsem stanoviště v tehdejší Miletě v Malé Skalici. Těsně před koncem služby projelo tmavé auto.Ihned jsem telefonoval na národní výbor. Pak jsem skočil na kolo a sprintoval na náměstí.

Před podloubím v centru města byla připravena Tatra naložena pískem k blokaci silnice. Auto se skutečně podařilo zablokovat a posádka byla zadržena. K tomu hodně přispěl pan Dědek,který v tom momentě strhl váhající příslušníky k činu.Dorazil jsem na náměstí v momentě,kdy už byla silnice zablokovaná a kolem auta dav lidí. Áda Macek mě vrazil do ruky kabelu s foťákem aby mu nepřekážela.Těžko odhadovat co by se dělo, kdyby v ten moment byla ve Skalici kolona okupantů.Odpoledne 23.8. byl náš kameraman zastaven vojáky - vyzývali ho aby jim vydal kameru..Áda se otočil k vojákům zády podal kameru s brašnou Pepovi a ten zmizel mezi lidmi.Adolf to zvládl díky svému pověstnému klidu.Vše bylo provedeno tak rychle,že okupanti nestačili reagovat –odtáhli s nepořízenou. Musím dnes říci,že to byly skutečně okamžiky kdy se mohlo stát cokoli.

Událost stíhala událost a my jsme téměř nespali.Skauti se ukázali jako perfektně organizovaná složka a proto byli požádáni o postavení nočních hlídek k zajištění ulic proti případnému rabování a násilnostem. .Na mnoha místech země došlo k rabování a taky střelbě do demonstrantů. „Kluci,vyhýbejte se kontaktům s okupanty! Buďte opatrní . Není to povinné,jsou to dobrovolné hlídky!“ řekl nám Ruda Rousek. Nikdo jsme neodmítl.

Hlídku jsem měl s Mirkem Skořepou,jako ostatně vždy.Byli jsme sehraná dvojka.Střežili jsme úsek od náměstí k železničnímu přejezdu. Tu noc jsme měli hlídku od půlnoci do dvou ráno. Během hlídky projela pouze malá kolona transportérů a hlásili jsme ,že se pod tehdejší spořitelnou svítí ve sklepních prostorách. Naštěstí kontrola ukázala,že je vše v pořádku.Hlídka skončila.

Rozešli jsme se.Šel jsem domů. Byl jsem tak asi na úrovni dnešní zastávky na Jaroměř,když mě dojela kolona- gazik,transportéry a náklaďáky. Plno vojáků. Těsně před vstupem do dnešní Benešovky přede mnou zabrzdil gazik a vyskočil z něho důstojník. Měl mapu a byl to rusák! Jinak vojáci byli Poláci. „Kudá na Gradec?! Řekl jsem mu že nerozumím. Myslel jsem si v duchu polib mě…..Najednou jsem stál u zdi - ruky věrch! „Kudá na Graděc??“ opakoval. Něčím mě dloubal mezi lopatky,byl to samopal. V tu chvíli jsem myslel že je se mnou ámen. Z gaziku vyběhli další dva vojáci a něco na něj křičeli .Jen jsem pochopil,že říkají něco jako –je to ještě chlapec,dítě.Cítil jsem příšerný pach alkoholu,nejspíš vodky. Pak tlak povolil ,kolona odjela.Jak jsem tam dlouho stál nevím…Mirkovi, se podařilo zmizet v dnešní Legionářské ulici,mohlo to mít ale tragické důsledky,za ním zazněl varovný výstřel….Dodnes slyším cvakání zavěru samopalu.Zajímavé bylo,že některé kolony doprovázeli ruští důstojníci a ti byli nejhorší,arogantní,hrubí,bezohlední.

Snad ještě jedna vzpomínka- když Polské okupační jednotky obsadily most přes Úpu,vracely se z práce z Tiby Polky. Strhla se tam mezi nimi šarvátka,kdy jim ženy vynadaly do pitomců a hlupáků a co tady chtějí,že zde je vše v pořádku .Vojáci byli tak zaskočeni,že jeden z nich po úderu kabelkou spadl do vody a ostatní se jen pasivně bránili.Vše se obešlo bez krveprolití.(Zde mě svědectví o incidentu podal „Kaktus“ –Horký z 1.oddílu,který bydlel v Maloskalickém dvoře, těsně u mostu.

Na filmu jsme se podíleli : Adolf Macek, Mirek Skořepa,Josef Matouš,Luděk Dostál ml. Vlasta Macek a Ladislav Havrda. Občas pomohli Jarda Průša,Láďa Votruba,Petr Jarolímek,Jarda Osvald.Hlavní stan byl u Havrdů v čp. 172 dnešní Benešova ulice.Nelze zde vypsat všechny návaznosti a souvislosti,to vše mám zhruba rozvrženo do šesti kapitol –pracovně,přibližně na čtyřiceti stránkách a stále doplňuji,upřesňuji,dohledávám. Film který vznikl byl poškozen a není již dnes kompletní,chybí tam pasáž s projíždějícími tanky,chybí část z nádraží .Přesto jde o velmi důležitý dokument,který se podařilo Adolfovi uchránit.Můžu jen říct že jsme najednou byli jiní,dospělí.A starší a dospělci? Ti nás brali skutečně vážně a jako partnery.Mimo to Adolf Macek průběžně pořizoval magnetofonový záznam z rozhlasového vysílání v průběhu srpnových událostí. Dohodli jsme se nyní na další spolupráci po 40 letech ,film bude doplněn dalšími dokumenty ,fotografiemi a komentářem spolu se autentickým záznamem vysílání hradeckého rozhlasu.

Byli jsme mladí,nadšení…..skláním se před opravdovou odvahou všech které zde nemohu vyjmenovat všechny – tak za všechny alespoň Jiří Šimáně,Ruda Rousek, Luděk Dostál st. ,Zd.Reichert,Mirek Švejdar,Jindra Dostálová,Vlasta Šimáňová,Ota Berger st. A další a,další……
Z kluků a dívek kteří se nejvíce pohybovali s námi a pomáhali seč mohli to byli Mirek Urbanec, Vašek Skořepa,Míňa Lachman ,Jan Dvořáček a Targus –Petr Fiala,kluci Knitlovi,Haňka,“Lišáci –Bohouš Tylš,Radek Kárník,Libor Sedláček.Dále,Dáša Šimáňová ,Olga Havrdová ,Alena Dostálová,Naďa Holatová,Milada Čapková -Urbancová……….

Alespoň tato jména. Věnujme alespoň chvilku a vzpomínku všem obětem invaze,vzdejme hold celému skautskému středisku.Zvlášť jednomu člověku a to Jiřímu Šimáně- Šípovi,a všem dalším,kteří se těchto dnů nedožili.
Láďa Havrda –Rosomák (1968) později A.Harnisch až dosud……………………..