Láry Fáry - ten název mi je povědomý… No jasně je to čarodějnické zaříkadlo, které si pamatuji z dětství. „Název pro kavárnu vymyslely zakladatelky Jana Křížová a Iva Laštovicová a je to název čarodějnice z jedné pohádky,” prozrazuje vedoucí kavárny Vladimíra Balcarová.

Zákazníky zde obsluhují postižení

Náchodská kavárna s pohádkovým jménem je tréninkové místo pro mentálně postižené. Je spolupráce s nimi náročná? „To rozhodně není. Jsou tu velmi spokojení a jsou hlavně rádi, že mohou pomáhat. Všechny nás to tu baví, je tu legrace. Jen když je plno, je to tu náročnější,“ uznává Vladimíra Balcarová.

A plno je zrovna v době mé návštěvy. Dozvídám se ale, že to je jak kdy. „Je období, kdy je tu narváno dopoledne, jindy zase odpoledne. Závisí to hlavně podle počasí,” má vypozorované vedoucí kavárny.

Projdu kolem vitríny s nádherně vypadajícími dorty, které ve mně ihned vzbudí chuť dát si ke kávě i něco sladkého. Uvelebím se na červené křeslo, které pohybem nepatrně zavrže. Otevřu si zelený nápojový lístek, kde si na první straně přečtu, že zde pracují mentálně postižení lidé, a tak se od hostů očekává ohleduplnost. Jsou slyšet tiché rozhovory, cinkot příborů, dětské žvatlání a ztlumený jazz.

Rozhodla jsem si objednat espreso, které je zde vyhlášené, a palačinky. Přijde ke mně zaměstnankyně a nabídne mi džbánek vody s citrónem. Trochu zaváhám, vždyť jsem si žádnou vodu neobjednávala. Ale po té, co si prohlédnu ostatní stoly, zjistím, že je nabízena všem. „Určitě nejvíce lidí sem chodí na naši vyhlášenou kávu, kterou si všichni velmi pochvalují. A pak na čokoládový dort, který dovážíme z naší tréninkové pekárny,” vyjmenovává Balcarová největší lákadla kavárničky.

K objednávce lepší dopsat číslo z menu

Opět ke mně s úsměvem přichází servírka a požádá mě, abych jí napsala písmena z menu kvůli mé objednávce palačinek. Aby si totiž zaměstnanci objednávku pamatovali, musíte jim napsat čísla a písmena, pod kterými jsou nápoje a jídla v menu zapsána. Nikdo zde nespěchá, což mi přijde v dnešní době jako příjemná změna. Do kavárny občas zavane studený vzduch zvenku, protože lidé stále přicházejí a se zjištěním, že je zde plno, zklamáni zase odcházejí.

Dostanu kávu. Servírka je nadšená, že může být pro jednou „normální“ člověk a sama mi poděkuje za objednávku.

Pohlazení chuťových buněk

Za zvuku řinčení talířů vypiji opravdu velmi výbornou kávu. Při tom pozoruji jak se po podlaze malé dítě batolí směrem k dětskému koutku s hračkami. Je to tu skvělé místo pro matky s dětmi, zřejmě sem taky často chodí.

Za chvíli přede mnou přistanou palačinky. Hned ucítím opravdu nádhernou a pronikavou vůni skořice. Příbor bruslí po talíři, těsto se mi s cukrem rozplývá na jazyku a výborné palačinky sním téměř okamžitě.

Melodie zmíněného jazzu podtrhuje příjemnou atmosféru. Naliji si ze džbánku vodu a citrón s nepatrným šplouchnutím spadne do skleničky. Z talíře stoupá stále vůně skořice s čokoládovou polevou, kterou jsem pečlivě posledním kouskem palačinky setřela. Jsem i se svým žaludkem spokojená. Zaplatím a s úsměvem odcházím z vyhřáté kavárny. Rozhodně to nebyla moje poslední návštěva…Diana Hrdličková