Ukázalo se to například už při ničivé povodni, která se Rychnovskem prohnala v létě 1998. Brala majetek, životy, ale nesebrala lidem odvahu. Také tehdy se lidé dokázali semknout a nezištně pomáhat i za cenu vlastního ohrožení.

Dnes všechny spojuje ohrožení poněkud jiného rázu, ale síla sounáležitosti a ochoty pomáhat je srovnatelná.

Každý přispívá, jak se dá. Po Rychnovsku šicí stroje vrčí snad ve všech obcích, ve školách, na úřadech, ve firmách i v domácnostech. Dobrovolníci u nich tráví hodiny, dny, aby rouškami zdarma zásobovali ty, kteří je ještě nemají. Navzájem si předávají nápady a když sami nemohou ušít, alespoň darují materiál, půjčí auto na rozvoz, zdarma opraví porouchaný šicí stroj, dojedou seniorům pro nákup, léky, vyvenčí jim psa nebo se jen tak rozhodnout připravit jídlo skautům roznášejícím roušky a těm, kteří nyní stojí v „první linii“ - lékařům a zdravotním sestrám.

Je skvělé zjistit, že nepodléháme pocitu bezmocnosti a „táhneme za jeden provaz“. V kritických chvílích dokáže být náš národ obrovský a těm, kteří to svými činy dokazují, patří velký dík.