V pohraničí nebyl život nikdy jednoduchý. I když má bydlení na venkově rozhodně své plusy, tak jsou to právě mínusy, které mají větší váhu při rozhodovaní, jestli se neodstěhovat někam, kde jsou potřeby pro život dostupnější. Tou potřebou může být třeba zubař. To vědí dobře obyvatelé obcí Broumovského výběžku (aktuálně nejvíce v Meziměstí), že mít svého zubaře je větší terno, než se na první pohled zdá.

Právě Meziměstí přišlo před několika měsíci o zubařskou ordinaci a přes dva tisíce obyvatel nemá kam jít ani na preventivní prohlídku. Petici žádající obnovu stomatologické péče podepsaly stovky občanů. Navíc se petice rozšířila do dalších zhruba 14 obcí regionu. Podpisy přibývaly a přibývají, ale je otázkou, jestli bude mít petice nějaký efekt. K pojišťovnám nářky nedolehnou a že by se po podzimních volbách nějaký nově zvolený poslanec z regionu přičinil o její naplnění je spíše nereálným přáním.

Iniciátorka petice by dokonce měla recept, jak zubaře (ale i jiné nedostatkové zdravotnické specializace) do příhraničí dostat. Jednalo by se o formát na způsob někdejších socialistických umístěnek. Nařizovat absolventu oboru zubního lékařství, aby prvních pět let praxe opravoval zuby tam, kam ho pošlou, je zřejmě nereálné. V demokratické společnosti si každý může otevřít ordinaci kde uzná za vhodné. Ale v demokratické společnosti, je nepřijatelné, aby senioři nebo maminky s dětmi dojížděli i sto kilometrů za lékařskou péčí.

Stovky lidí se v pondělí dopoledne chtěly zaregistrovat u zubaře. Zdaleka ne všem se to povedlo a to i přesto, že místo plánovaných tří stovek zájemců jich nakonec v ordinaci zaregistrovali čtyři sta.
Zubaři jsou nedostatkové zboží, v Červeném Kostelci stály frontu stovky lidí