Postup mužů

Aleši, když se podíváme na výsledkovou listinu po dvou kolech družstev dospělých, muži jasně vévodí II. lize, zatímco ženy se v I. lize usadily trochu níže než bývalo zvykem …?


Je to pravda, ale tak trochu jsme s tímto stavem počítali. V oddíle jsme se totiž dohodli, že letos budeme preferovat postup mužů z druhé ligy. Proto jsme se i před sezonou zaměřili na to, aby byl náš tým kompaktní pokud možno bez slabin.
A jak ukázala první dvě kola, asi se to povedlo?
Ano, po prvním kole je to podle výsledků jasně vidět, vyhráli jsme zhruba o čtyřicet bodů před Ústím nad Orlicí. A vítězně jsme zvládli i kolo druhé, které ovšem bylo daleko vyrovnanější. Pokud se povede vyhrát i 17. června v Čáslavi, mělo by být o postupu do 1. ligy rozhodnuto. Ale neříkám ještě „hop“.

Když jste v úvodu mluvil o týmu bez slabin, vycházíte z vlastních zdrojů nebo využíváte pomoci atletů z jiných oddílů?

 Částečně jsme získali některé lidi zpátky, kteří u nás kdysi závodili. Třeba Pavel Brýdl za nás před lety jako žák závodil, pak ale zvolil kariéru lyžařskou a vrchařskou, vloni už za nás hostoval a letos je definitivně naším členem. Pak k nám přestoupil Jan Bartůněk, který dříve závodil za Olymp Praha, ale nyní se přestěhoval do Police nad Metují a tak závodí za nás. Dále se nám po dvou letech vrátil David Míšek, který se k závodění opět vrací. K tomu navíc dorůstají naši mladí kluci jako třeba Jakub Nosek, který je prvním rokem junior, ale oštěpem umí už 57,63 metrů. Ten je z tréninkové skupiny Radky Králové, která má i dalšího nadějného oštěpaře, toho ale nebudu záměrně jmenovat.


Proč?


Aby nebyl moc pyšný, že už se o něm píše. (úsměv).

Vyjmenoval jste vaše kmenové atlety, jsou i nějaké posily na hostování?


Určitě. Na hostování ze Dvora Králové máme Sirového, tradičně máme na hostování i dva sprintery z Polska a jednoho polského skokana.


Znamená to, že ženy letos nemají žádné postupové ambice, ale jen udržení první ligy?


Víme, že s tím kádrem, který máme k dispozici, můžeme bez větších problémů v první lize fungovat. Chceme pouze soutěž důstojně odzávodit a mladým holkám poskytnout možnost získat zkušenosti, které se jim budou hodit do příštích let. Pro ostatní je to prostředek k ověření výkonnosti a přípravě na mistrovství ČR na dráze.

Finiš stadionu


Na podzim jste zahájili rozsáhlou přestavbu stadionu, má to nějakou souvislost s vašimi ambicemi do budoucna?


Ano, to je právě ten důvod, proč chceme, aby muži postoupili do první ligy. Rádi bychom totiž v příštím roce už jedno ligové kolo pořádali.


V jakém stavu je stadion v současné době?


V současné době je v asfaltové podobě a tento týden končí i nanesení 48 tun granulátové směsi, kompletně hotový by pak měl být do konce června. Na dráhu by se měl nyní pokládat povrch Conipur - SP, což je vodu propustný povrch a v sektorech na technické disciplíny by měl být Conipur - SW, což je naopak nepropustný rychlý povrch.


Na stadionu jste každoročně pořádali i soutěže školní a krajské, hodláte v tom pokračovat?


Rozhodně počítáme s tím, že kromě novoměstské atletiky budeme pořádat i závody pro zájemce ze širokého okolí včetně okresních kol soutěží, krajské soutěže a mimo jiné i ligová utkání, která by měla přitáhnout do Nového Města atlety z celé republiky. Do budoucna věříme tomu, že k nám zavítá mistrovství republiky žákovských kategorií později dorostu případně juniorů a dvaadvacetiletých.


V letech předchozích jste pořádali i Velkou cenu Nového Města nad Metují. Vrátíte se k této tradici?


Určitě se k Velké ceně vrátíme. Loňské vynechání kvůli rekonstrukci stadionu bylo nezbytné. Věříme, že další ročník na novém stadionu bude lákadlem pro řadu výborných atletů.


To je ale rok olympijský, nemáte strach, že účast nebude tak atraktivní?


Z tohoto strach nemáme. Když byla olympiáda v Sydney, tak u nás házel například Roman Šebrle diskem nebo naši nejlepší kladiváři. Kontakty máme, takže i před olympiádou v Pekingu se u nás určitě objeví pět nebo šest špiček z České republiky a možná i Slovenska. Rozhodně uspořádáme i Memoriál Oldřicha Ungráda v hodu kladivem a Memoriál Aloise Frinty v běhu na 200 m.

Dostatek trenérů


Již jste zmiňoval trenérku Radku Královou, rozrůstá se také vaše trenérská základna?


Kromě Radky Králové, která má na starosti oštěpaře, má Honza Kadeřávek s Alenou Remešovou a s Vendulou Dyntarovou v Novém Městě tréninkovou skupinu asi třiceti malých dětí. Tady v Náchodě ještě trénuje moje dcera Aneta, která nedávno spolu s Karin Militkou absolvovala kurs trenérů II. Kvalifikaci trenérů III. třídy získali Honza Kadeřávek s Kamilem Krunkou, takže se snažíme kádr trenérského vedení rozšiřovat. Mimochodem i náš vrhač Honza Bartůněk studuje na FTVS trenérství a pokud uspěje, budeme mít v oddíle dalšího trenéra-„jedničkáře“.


Ve většině sportů je s dětmi problém, vy takové starosti nemáte?


Talentovaných dětí je poměrně hodně, jediné co je špatné, že řada z nich nemá vybudované základní návyky. Ani ne snad sportovní, jako spíše společenské, mají v hlavě „hokej“ a nevědí často, co chtít a kam patřit. Pak třeba trvá půl roku než se z rozjívené třinácti- nebo čtrnáctileté holky stane relativně „tvárný“ člověk, s nímž se dá dále pracovat. Ale určitě se to daří a rozhodně to stojí za to. Je to vidět na našich žákyních, které se během krátké doby výrazně výkonnostně odtrhly od svých vrstevnic, které zůstaly jen u školní TV.


A nemáte strach, že holky vymění atletiku za jiné a rozhodně méně náročné aktivity?


Mě už asi nemůže moc věcí u atletiky překvapit, práce trenéra je o tom, že nikdy není nic jisté. Lidi odcházejí a přicházejí. Problémem může být přechod ze základní na střední nebo ze střední na vysokou školu. Už jsem ale opustil myšlenku, že pokud člověk odchází na vysokou, tak musí přejít k jinému trenérovi nebo do jiného oddílu. V době, kdy k sobě lidé mají díky rychlé dopravě, internetu, ICQ, e-mailům a dalším vymoženostem čím dál tím blíže, se dá poměrně hodně věcí řešit i na větší vzdálenost. I když je to o něco komplikovanější. Kdo to má dané, ten u atletiky zůstane.