Jedním z moderátorských „hlasů“ přímo na vítkovickém stadionu byl i Aleš Žďárský. Trenér atletického oddílu SK Nové Město nad Metují se díky své atletické profesi dostal postupně i k moderování a Kontinentální pohár je zatím jeho moderátorským vrcholem.

Kdy jste se prvně dozvěděl, že se budete podílet přímo na ostravském stadionu moderování Kontinentálního poháru atletů?
Moje účast na Kontinentálním poháru se začala prvně řešit někdy na začátku května, ve hře ale ještě v tu dobu byli další lidé. Nakonec daleko zkušenější moderátoři z České televize museli z pracovních důvodů odmítnout. Takže po Zlaté tretře v červnu jsem byl „nominován“.

Co to pro vás znamenalo?
Především hodně práce (úsměv). Musel jsem se začít připravovat a světovou atletiku více sledovat. V Ostravě jsme v červnu absolvovali testovací závod, na kterém se mnou byli ještě kolegové Jacek Přibáň a Tomáš Klement z České televize. Jacek komentoval technické disciplíny, a Tomáš měl hovořit v angličtině pro nečeské diváky na stadionu. Později ale IAAF (Mezinárodní asociace atletických federací – pozn. aut.) rozhodla, že na stadionu bude komentovat rodilý mluvčí. Takže jsem měl tu čest se seznámit s Paulem Swangardem, jedním z nejrenomovanějších atletických spíkrů na světě. Následně bylo i rozhodnuto o angažování profesionálního moderátora Adama Nedvídka, který má zkušenosti z moderování na Eurosportu nebo na ZOH v Soči. Z původního tria Přibáň, Klement, Žďárský jsem zůstal v září sám.

Můžete přiblížit, jak probíhala teoretická příprava?
Obecné povědomí člověk, který se kolem atletiky pohybuje, má. Některé sportovce jsem už znal ze Zlaté tretry, Czech Indoor Gala a někteří byli dokonce i u nás v Novém Městě na Velké ceně. Samozřejmě jsem začal více sledovat přenosy na Youtube, poslouchal výslovnost jmen jednotlivých atletů, snažil se je zapamatovat, aby mě to jméno při moderování nepřekvapilo. Sledoval jsem poctivěji i závody Diamantové ligy. Příprava tedy byla dlouhá, i když na druhou stranu při tom vlastním moderování mi to nebylo moc platné, protože tam to jelo v obrovském tempu. Spoustu informací mám jen v poznámkách, nezazněly.

Na místě jste žádné „noty“ k dispozici neměli?
Měli. A skvělé. Ale bohužel jsem je dostal až v sobotu ráno těsně před začátkem, takže jsem si to ze své přípravy pak už jen připisoval do těchto oficiálních „not“. Ty dělá Mark Butler, což je fenomenální statistik, který nemá konkurenci v obsahu i objemu dat, která poskytuje. V jeho materiálech člověk dostane o každém závodníkovi podrobné informace včetně rekordů absolutních i sezónních a ve zkratce je tam popsaná i celá jeho sportovní kariéra a úspěchy.

Jste si vědom nějakého moderátorského zaváhání?
Jasně. Ale vždy to je v emocích. Já jsem typ, který není při moderování konzervativní. Nechám se strhnout atmosférou, takže se občas, v návalu emocí, s nějakým příjmením zadrhnu. Ale to se stává. Slyšel jsem v Ostravě i skutečného profíka, který udělal obrovský kiks, ale tam prostě není čas na opravu, člověk to musí přejít.

Jaké jsou ohlasy nejbližšího okolí na váš výkon?
Mám asi hodné kamarády, protože mi nikdo neřekl, že to bylo hrozné. Slyšel jsem názory, že to bylo moc nahlas, ale to člověk neovlivní, protože má na uších sluchátka a je propojený interkomem. Vůbec nevím, jak jsem slyšet na protější tribuně. Osobně si netroufám sám sebe hodnotit. Je to za mnou a nikdo mě z pozice nevyhnal předčasně, tak snad OK.

Jak to vůbec celé funguje? Kdy víte, že máte mluvit?
Celý program jsme řízeni z režie prostřednictvím interkomu. Celkem nás bylo šest, kteří mluvili na diváky. Tři sportovní, kteří sledovali a komentovali sportovní výkony a tři, kteří bavili diváky z plochy, dělali rozhovory atd. Na ploše byl třeba Libor Bouček, režisér prostřednictvím interkomu hlásil: „Libor, padesát vteřin, pojď.“ Libor začal mluvit a jel si to svoje, co měl lidem sdělit. Mezitím režisér řekne do interkomu: „Detail trofeje“. Kamera ukáže v detailu tu nádhernou trofej, o kterou se kontinenty utkaly. Bouček stále mluví. Pak režisér zahlásí: „Libor, deset, devět, … tři, dva.“ A on v poslední vteřině řekne poslední slovo, následuje záběr na nějakou grafiku či něco jiného a jede se dál. Takže je to vše spočítané na vteřiny.

Jak se vám osobně formát Kontinentálního poháru líbil?
Tohle asi nechci hodnotit. Byl to pokus o nějakou inovaci a zvýšení atraktivnosti pro diváky. Myslím, že v první řadě sportovci věděli, jaká jsou pravidla. Měli možnost je přijmout nebo se nezúčastnit. Taky si myslím, že jednou ze známek stárnutí, je trvání na zaběhlých pravidlech a neochota se něčemu učit, něco zkoušet. No já nechci ještě úplně zestárnout, takže jsem pro nové nápady.

Narážím na ostrá slova Tomáše Staňka ať už na formát závodu či na jeho servis pro sportovce?
Úplně tomu nerozumím. Tomáš dostal jako jeden ze tří skvělých český reprezentantů divokou kartu, kterou naše federace jako pořádající země získala od IAAF také pro Simonu Vrzalovou a Jakuba Vadlejcha. Věděl dobře, do čeho jde a těšil se na tuhle akci. Alespoň to říkal při cestě z ME. Po závodě v Ostravě dost věcí kritizoval, včetně systému a nových pravidel. Ty ale měli všichni stejná a znali je dopředu. Nevím, co opravdu řekl a co z jeho úst si poopravila klávesnice novinářů. V každém případě to vyznělo negativně pro organizátory, kteří předvedli skvělou práci na všech frontách. Od samotné přípravy stadionu, logistiky, doprovodného programu, práce rozhodčích a technické čety. Smekám před všemi, kteří se na organizaci podíleli. Myslím, že to byla skvělá prezentace českého atletického prostředí, stejně jako halové ME 2015 v Praze. Měl jsem tam spoustu kamarádů, ať už to byli rozhodčí či organizátoři a ti všichni nechali na tomto projektu kus života. Moc bych přál lidem, kteří tuhle akci kritizují, aby se dostali do zákulisí takovéto projektu, možná by se divili a změnili názor.

Na závěr trochu z jiného soudku. Je druhá polovina září a atletika zvolna končí. Co vás ještě v nejbližších týdnech čeká?
Samozřejmě dojíždíme sezónu se svými svěřenci, bude mistrovství Čech družstev dorostu a čekají nás tradiční podzimní akce. V sobotu 22. září jsme pomáhali v Červeném Kostelci s organizací Běhu pro hospic. Potom mě osobně čeká moderování běhu Běchovice – Praha, 6. října to bude Cena Metuje u nás v Novém Městě. Následuje podzimní soustředění s atlety v Orlických horách, 22. října Běh Hronov-Náchod, a pak konečně dovolená a hned po ní další soustředění, tentokrát na Šumavě. Nenudím se.