Velkou nevýhodu měl v tomto směru volejbal. Slovo „měl" je na místě, protože minulý čas už skutečně není aktuální.

Několik málo let totiž Česko úspěšně dobývá barevný minivolejbal, který je určený daleko mladším dětem, než tomu bývalo v minulosti. A díky své jednoduchosti je skutečně určen každému dítěti, které má aspoň trochu zájem o sportování. „Speciální odlehčené volejbalové míče jsou k dětem více než šetrné a odbourávají i poslední argumenty odpůrců," říká Roman Ptáček, zakladatel a předseda Volejbalového centra nad Metují, jež v současné době sdružuje na 120 mládežnických a 50 dospělých členů.

V dnešním díle miniseriálu věnujícímu se volejbalovým začátkům si představíme úplný základ, tedy ŽLUTÝ minivolejbal.

Žlutá kategorie barevného minivolejbalu je určena pro děti do 8 let, takže pro děti z prvních a druhých tříd. Hra samotná je vlastně jen volejbalová „přehazka" přes síť. Děti míč chytají, házejí si ho mezi sebou i přes síť k protihráčům. Hrají jen na poloviční velikosti hřiště (4,5mx4,5m) a družstvo tvoří jen dvojice hráčů.

Na rozdíl od velkého volejbalu se zde hraje na čas (cca 8 minut). „Tím se udrží zájem a pozornost malých hráčů a hra i emoce pěkně odsýpají. Děti si hru s míčem vyloženě užívají," říká z vlastní zkušenosti Roman Ptáček.

Dejte dohromady jednoduchost žlutého minovolejbalu a přirozenou soutěživost prvňáčků a dostanete alespoň malou představu o napínavé atmosféře na hřišti při zápasu žluťásků.

Oddíly, kde hrají děti žlutou kategorii můžete najít v Náchodě, Rtyni, Novém Městě, Ruchadle Zájezd, …

Sára: „Líbí se mi, jak jsou ti starší sehraní"

Náchodsko – Barevný minivolejbal má na Náchodsku zelenou. O víkendu skončil Volejbalovému centru nad Metují (VoCe) týdenní kemp, kde jsme vyzpovídali dvě mladé učnice volejbalového řemesla. Tou první je jedenáctiletá hráčka VoCe Krčín Sára Zamastilová, tou druhou pak o rok starší volejbalistka VK Hronov Lucie Bornová.

Jak dlouho se volejbalu věnuješ? A proč jsi začala hrát barevný minivolejbal?
Sára: Rok. Jela jsem na kemp a začalo mě to bavit. Mám ráda míčové hry a je tu príma kolektiv.
Lucie: Přesně rok, začínala jsem vloni v létě na kempu.

Kdo tě k barevnému minivolejbalu přivedl, a kdo je tvým vzorem?
Sára: Taťka. Chodila bych i dříve, ale měla jsem sportovní gymnastiku, a tak to šlo, až když jsem tam přestala chodit. Mým vzorem je Áďa (mladší žákyně VoCe-čka – pozn. autora)
Lucie: Mamka. Jela na kemp vařit dětem a já jela s ní. Předtím jsem zkoušela tenis, ale ten mně nešel. Do Nového Města to je ale od nás daleko, tak jsem začala jezdit po jejich kempu do Hronova.

Co tě na barevném minivolejbalu nejvíc baví?
Sára: Líbí se mi, jak jsou ti starší sehraní a chtěla bych to hrát, jako oni. Že se to hraje v týmu a že si zakřičíme po dobrém balónu.
Lucie: Turnaje, ale mám před každým zápasem trému. Doma si zkouším s taťkou podání vrchem, ale moc mi to nejde.

Našla sis díky volejbalu nové kamarády?
Sára: Třeba Áďu, Elišku a další.
Lucie: Ano, mám je v Novém Městě i v Hronově. Tam nejvíc až od mého prvního turnaje, který se mi povedl.