Že by luxusní sportovní auta?

Ba ne, je to Barevný MiniVolejbal.

Na Náchodsku má teď toto odvětví „velkého" volejbalu boom. Odlehčené barevné míče, pravidla přizpůsobená i pro hru předškoláčků, to vše dalo minivolejbalu šanci u dětí uspět.

A díky své jednoduchosti je BMV skutečně určen každému dítěti, které má alespoň trochu zájem o sportování.

Na okrese podporuje minivolejbal stále více volejbalových oddílů. Náchodský volejbalový svaz proto už druhým rokem pořádá Okresní přebor minivolejbalu v kategorii Oranžová (do 9 let) a Modrá (do 12 let), náchodský Sport klub pak velký turnaj O pohár starosty Náchoda ve všech minivolejbalových kategoriích a Volejbalové centrum nad Metují pak Turnaj škol ve třech kategoriích.

Možností si zahrát a poměřit si zručnost s ostatními dětmi je tedy na okrese opravdu hodně.

Dvě kategorie, žlutou a oranžovou, jsme již v Deníku představili a dnes je na řadě kategorie ČERVENÁ.

Červená kategorie barevného minivolejbalu je určena dětem do čtvrtých tříd.

Hra samotná už má některé prvky dospělého volejbalu. Družstvo tvoří maximálně trojice hráčů a hraje se na hřišti o velikosti 4,5 x 9 metrů, které je rozděleno sítí.

Na rozdíl od velkého volejbalu se zde hraje stále ještě na čas, který se ale prodlužuje na 8-10 minut. „Tím se stále udrží zájem a pozornost malých hráčů a hra i emoce pěkně odsýpají. Děti si hru s míčem vyloženě užívají," říká z vlastní zkušenosti Roman Ptáček.

Na rozdíl od předchozího, oranžového, se míč už nechytá, povoleno je ale meziodbití nad sebe.

Míč se do hry uvede odbitím prsty, nebo jednoruč spodem či vrchem, u něhož ale není dovolen výskok.

Lucie: „Líbilo se mi, jak to hrála sestra"

Náchodsko – Barevný minivolejbal má na Náchodsku zelenou. Volejbalové centrum nad Metují (VoCe) pořádalo o prázdninách týdenní kemp, kde jsme vyzpovídali dvě mladé učnice volejbalového řemesla. Tou první je osmiletá Adéla Bornová ze Zbečníka, tou druhou o rok starší hráčka VoCe Krčín Lucie Fiedlerová.

Jak dlouho se volejbalu věnuješ? A proč jsi začala hrát barevní minivolejbal?
Adéla: Jeden rok.
Lucie: Dva roky. Líbilo se mi, jak to hrála sestra (mladší žákyně VoCe-čka – pozn. autora)

Kdo tě k barevnému minivolejbalu přivedl, a kdo je tvým vzorem?
Adéla: Jela jsem na kemp VoCe-čka a začalo se mi to líbit. Hledali jsme něco poblíž a teď chodím do Zbečníku. Vzorem je sestra Lucka, která hraje v Hronově.
Lucie: Sestra, a hraje i mamka s taťkou. Chodila jsem se na ně dívat a fandit, a pak jsem taky začala.

Co tě na barevném minivolejbalu nejvíc baví?
Adéla: Že si něco nového hrajeme. Házím si i doma se sestrou, mamkou a taťkou.
Lucie: Pinkání prsty.

Našla sis díky volejbalu nové kamarády?
Adéla: Hodně – děti z kempu i v oddílu Zbečnku, ale i s kamarády z Hronova, kam chodí sestra.
Lucie: Na kempu jsem si našla Míšu, ještě třeba s Dančou kamarádím, třeba taky na tréninkách.