Patnáct let s biatlonem a teď konec. Už jste se ohlédla za tím, co vám biatlon dal?
Biatlon mě ohromně bavil a užívala jsem si každý den. Byla to nedílná součást mého života.

Vy jste k biatlonu přešla od klasického lyžování až v páté třídě. Kdo vám dal impuls k tomu vyzkoušet si biatlon?
Neřekla bych až v páté třídě. Spíše to bylo možná i zbytečně brzy. (usmívá se) Tím, že pocházím z Krkonoš, stála jsem na lyžích od mala. Zimní sport nám byl v podstatě daný. Kamarád spolužačky trénoval biatlonové žáčky, jednou jsem s ní šla na trénink.

Je naopak něco, co vám biatlon vzal?
Neberu to tak, že by mi něco vzal. Dělala jsem, co mě bavilo. Nemyslím si, že bych něco ztratila.

Dokážete říct, jaký byl váš nejkrásnější zážitek?
Těch bylo moc. Nerada bych to nějak konkretizovala. Hodně nádherných zážitků jsem měla se štafetou, ale i z individuálních závodů. Myslím si, že moje kariéra byla úspěšná. Kdyby mi někdo řekl na začátku, čeho dosáhnu, nevěřila bych mu.

Kariéra Veroniky VítkovéZdroj: Deník

Včetně juniorských šampionátů jste trojnásobnou mistryní světa, máte dvě medaile z olympiád, vyhrála jste i individuální závod Světového poháru. Je něco, co vás mrzí, že jste toho nedosáhla?
S tím vším jsem spokojená. Jsem ráda, že se mi tak dařilo. Navíc, vždy jsem se dokázala po nemocích nebo neúspěších vrátit zpátky. To mě také těší.

Byla jste součástí ohromného boomu biatlonu v Česku. Užívala jste si to?
Někdy to bylo skoro až stresující. Když jsem začínala, museli jsme si s trenérem sami shánět peníze na přípravu, abychom se mohli tréninku věnovat na sto procent. Peníze tenkrát prostě nebyly. Podmínky se postupně neskutečně proměnily, že to je v tuto chvíli naprosto o něčem jiném. Když se ohlédnu, je to obrovský skok. Ale jsem ráda, že je biatlon v současnosti tolik vidět.

Po nedokončené sezoně se s kariérou rozloučili například Martin Fourcade, Kaisa Mäkäräinenová, Michal Šlesingr. Změní se biatlon s nástupem nové generace?
Nemyslím si, že se výrazně promění. Stále vyrůstají hodně dobré závodnice, je to prostě pouhá výměna generací. Když jsem začínala s biatlonem, jezdily například Tora Bergerová, Helena Ekholmová, Anna Carin Zideková… Za tu dobu zůstala ve svěťáku pouze Kaisa. Takže jsem zažila už jednou kompletní výměnu závodnic. Je to normální situace a v biatlonu budou působit i nadále výborné závodnice.

Domníváte se, že jsou nyní v českém týmu závodnice, které mohou navázat na vaši zlatou éru? A vidíte nějaké nové talenty?
Mladé talentované holky jsou, ale budou potřebovat trošku čas. Za současnou generací Evči Puskarčíkové či Lucky Charvátové je nyní trošku díra, potom je Markéta Davidová a další věkový odstup. Ale holky dorůstají a o budoucnost českého biatlonu nemám obavy.

Rozloučila jste se s kariérou kvůli velmi příjemnému důvodu. Bylo to odcházení ještě lehčí i o skutečnost, že uplynulou sezonu jste už prakticky ze zdravotních důvodů neabsolvovala?
Rozhodnutí o konci kariéry samozřejmě moje těhotenství ulehčilo. Já jsem byla pořád taková nerozhodná. Nevěděla jsem, jestli to dál zkoušet, nebo ne. Někdy v únoru jsem byla přesvědčená, že budu pokračovat. Postupem času se však moje pocity začaly měnit. Byla jsem taková nejistá, bála se toho, že to opět nepůjde. Nakonec se to vyřešilo tímto způsobem.

V jednom z rozhovorů jste naznačila, že byste se v budoucnu ráda věnovala trénování dětí. Jaká jste byla vy svěřenkyně? Plnila jste vždy vše mechanicky, nebo jste i přemýšlela, proč děláte zrovna teď konkrétní věci?
Takhle jsem nikdy neuvažovala. Dělala jsem prostě to, co mi bylo trenéry řečeno. Kolikrát jsem si spíše přidávala, než ubírala. Možná to bylo někdy i kontraproduktivní. (směje se)

Vedla jste si sama pro sebe nějaké tréninkové deníky, ze kterých budete moci později čerpat?
Určitě. To je součástí asi každého sportovce.

Takže nebudete potřebovat rady od svého partnera Marka Lejska?
To asi ne.

Nedávno jste přiznala, že vás Marek ještě nepožádal o ruku. Už se situace změnila?
Ne, to se ještě nezměnilo. (směje se) Ale pro nás to není vůbec priorita.