Jardo, máte za sebou svou další sezonu, jak jste s ní spokojen?
Cílem byla záchrana, a to se nám podařilo. Po této stránce tedy můžeme být spokojeni, s hrou týmu už to tak slavné nebylo. Jsem člověk, který většinou, než oslavy, hledá věci, které šlo udělat ještě lépe nebo co zlepšit pro příště. Proto jsem ani moc nesdílel s týmem jeho nadšení a slavení našeho setrvání ve čtvrté lize.

Co se nedařilo?
Naše výkony byly nestabilní. Dokázali jsme vyhrát pět zápasů v řadě a pak i osm v řadě prohrát. Hodně zápasů jsme prohráli po taktické stránce a hlavně svojí nedisciplinovaností, kdy jsme celý zápas vedli a v posledních pěti až osmi minutách jsme buď prohráli, nebo soupeři utkání zremizovali. Soutěž byla ale celkově hodně vyrovnaná, v lize bylo sedmnáct mančaftů a my jsme skončili na prvním nesestupovém místě. Padalo šest týmů, ale rozdíl mezi šestnáctým a šestým byl jen šest bodů.

Nějaké pozitivum by se nenašlo?
Já vidím většinou spíše to negativní a chci to zlepšovat, ale i tak se nám pár kladných věcí povedlo. Celkem slušně se do týmu zapracovali tři mladí hráči, u pár dalších byl vidět výkonnostní posun. Za největší úspěch považuji to, že postupující tým do třetí ligy, který ztratil za celou sezonu pouze šest bodů, přišel o čtyři z nich právě s námi.

Sezóna z pohledu týmu tedy byla vcelku úspěšná, jak se vedlo vám osobně?
Především to byla má první sezóna v kariéře, kterou jsem celou odehrál na spojce. Na křídlo jsem se dostal pouze v oslabení, když bylo potřeba vytvořit tlak z pravé strany.

A nedělalo vám to problémy?
Znát to bylo hlavně v přípravě, protože jsem nebyl s kluky sehraný, nové pro mě bylo především bránění, kdy jsem nastupoval proti levým spojkám, tedy hráčům, kteří jsou na druhé straně tahouny. V útočné fázi jsem pak svůj výškový handicap často řešil zabíháním do druhého pivota, kde se mi celkem úspěšně dařilo vytvářet volné pozice pro mé spoluhráče.

Odbočili jsme od předchozí otázky, tedy osobní spokojenost či nespokojenost?
Po stránce střílení branek jsem celkem spokojen, ale vždy je co zlepšovat. Paradoxně ale mám s odstupem času lepší pocit z obranné činnosti než té útočné.

Vždyť jste říkal, že gólově to nebylo zase tak špatné?
To ano, byl jsem třetí nejlepší střelec týmu, měl jsem průměr čtyři a půl nebo pět gólů na zápas. Problém byl ale v tom, že s mou výškou nemůže nikdo čekat, že budu dávat góly z deseti, jedenácti metrů, i když párkrát mi to tam taky spadlo (smích). Spíš to bylo o tom, že ode mě dostávalo hodně míčů křídlo, nebo na mě byly nedovolené zákroky. Spolupracoval jsem často s pivotem a spíše svoji hrou vytvářel pozice pro ostatní, než abych dával nejvíce gólů sám. Vedení týmu bylo s mojí hrou spokojené a to bylo pro mě asi nejdůležitější.

Jakou máte vůbec pozici v týmu?
Myslím, že dobrou (úsměv). Za těch 32 zápasů jsem odseděl na lavičce tak dvacet minut, samozřejmě do toho nepočítám mých pět vyloučení. Pokud se zápas tahal, tak jsem hrál celých 60 minut. Tým na mě nejvíce hraje, když jsme v oslabení. Celkem se mi daří se prosazovat v akcích jeden na jednoho nebo následně uvolnit spoluhráče. A protože je to v oslabení obtížnější, dostávám právě v tomto čase opravdu hodně prostoru. Po lidské stránce nemám v týmu žádné problémy, a když už nějaké vzniknou, dokážeme je rychle vyřešit.

To muselo být příšerně náročné, nechyběly v závěru sezóny síly?
Sportovní stáří sice už začíná klepat na dveře (smích), ale letos to ještě šlo. O tom, že budu nastupovat na spojce, jsem věděl dost dopředu, takže jsem tomu přizpůsobil i přípravu. Já jsem vždy trénoval více než ostatní, teď když kluci trénují třikrát, nebo čtyřikrát týdně, nemám problém toho absolvovat víc. Trénuji dorost, což jsou další tři tréninky v týdnu navíc, další dva jsem pak absolvovat s mužským béčkem, které také trénuji. Navíc chodím do posilovny a dělám doplňkové sporty, takže po fyzické stránce problém rozhodně nebyl. Na druhou stranu člověk má jít podle mého názoru po zápase do šatny pořádně zničený a musí vědět, že na hřišti nechal vše, jinak by to asi nemělo ani cenu nějaký sport dělat.

Při takovémto vytížení se občas ozve nějaké zranění, byl to i váš případ?
Je pravda, že celý rok laboruji se zraněním ramene. Byl jsem u fyzioterapeuta i lékaře a ti mi řekli, že tam mám chycený nějaký úpon či šlachu, ale že to není ve stavu, kdy by to bylo vhodné na operaci. Následná rekonvalescence by totiž trvala dlouho, zvlášť u ramena odhodové ruky. Teď musím zaklepat (opravdu klepe na dřevěný stůl), když nehraju, rameno necítím.

V minulosti jste měl problém s kolenem, co to říká na vaše vytížení?
Na to, co musí nosit, tak drží. V sezóně jsem měl lehčí problém s pravým kotníkem, ale to byla krátkodobá záležitost, jinak si na zranění nemůžu stěžovat. Běžná zranění, jako občas vykloubený prst nebo naražená žebra, nepočítám.

Jak dlouhou dovolenou jste dostal?
Sezóna skončila v polovině května a oficiálně nám příprava začíná poslední týden v červnu, což je nějakých pět nebo šest týdnů volna, a to je na mě dost dlouhá doba. Já tedy začínám s tréninkem v polovině června individuálně na jihu Čech, do Německa se vracím první týden v červenci, takže se k týmu připojím až v jeho druhém tréninkovém týdnu.

Jaké budou cíle pro další sezonu?
Opět záchrana. Po sezóně u nás totiž skončili hráči, kteří byli pro útočnou činnost stěžejní, takže uvidíme, jak se klubu podaří je nahradit. Určitě se soutěž zkvalitní o hráče z druhé ligy, protože po reorganizaci soutěží bude najednou z druhé ligy volných 250 hráčů, kteří se rozpustí ve třetí lize a z třetí zase půjdou k nám do čtvrté. Na druhou stranu už nebude padat tolik týmů, takže to bude trochu jiné.

V klubu se věnujete dorostu, má někdo z vašich svěřenců naději prosadit se do áčka?
Těžko. Z těch patnácti kluků, které tam mám, je připraven pro zapojení do přípravy tak jeden nebo dva, ale na hraní to tak ještě dva, tři roky nebude. Vedení tak spíš bude muset sáhnout do okolních oddílů. Je zase výhoda, že my tam jsme jediní, kdo hraje čtvrtou ligu, takže když je někdo talentovaný, daří se ho stáhnout.

Nepřemýšlel jste o změně dresu?
Ani ne. Je ale pravda, že před sezonou jsem řešil i jiné nabídky, ale zůstal jsem více méně z vděčnosti. Oni mi totiž hodně pomohli v začátku, když jsem neměl práci, našli cestu, jak to udělat, abych tam mohl fungovat i bez pracovního povolení. Navíc jsem řekl, že tato sezóna bude z osobních důvodů moje poslední, takže by nemělo velký smysl chodit někam jinam.

Můžete trochu vysvětlit osobní důvody, kvůli kterým chcete v Německu končit?
To je zcela jednoduché. Hlavně nás s mou snoubenkou už nebaví vztah na dálku, a vzhledem k tomu, že ona ze studijních důvodů nemůže jít za mnou, tak se vrátím já. Osobně se mi v Německu líbí, ale s postupem času člověk přichází na to, že pokud házenou nehrajete na opravdu vrcholové úrovni, aby vás dokázala i finančně zabezpečit, tak není všechno. Svůj osobní cíl a sen jsem si splnil. A nikde není napsáno, že se do Německa za pár let ještě nevrátím. (smích)

S házenou ale snad definitivně neskončíte?
To určitě ne, ale jestli pak budu hrát v Třeboni nebo v Náchodě, toť otázka. Pro mě je důležité, abych byl se svojí drahou polovičkou a až potom budu řešit, kde budu hrát.

Co hovoří pro Třeboň a co pro Náchod?
Z Třeboně pochází má snoubenka, ale situace s házenou je tam špatná. Pár kluků skončilo nebo skončí a nemají moc mladých odchovanců, kteří by mohli zaskočit. Dalším problémem je nedostatek financí na nákup posil z jiných klubů. Sice se letos v Extralize zachránili, otázkou ale je, zda ji přihlásí a jak by ji následně hráli.

A co Náchod?
U Náchoda bych očekával, že se po pro mě úspěšné letošní sezoně budou příští rok rvát o příčky nejvyšší. Nemám zprávy, že by měl někdo odcházet, pokud tedy dokáží skloubit házenou a vysokou školu hráčů, kteří nyní odejdou studovat, tak věřím tomu, že by mohli hrát opět nahoře.

Čistě teoreticky, má Náchod na to, dostat se do Extraligy?
Vyhrát první ligu určitě může. Jiná otázka je, zda to vedení bude podporovat. Ono totiž jedna krásná věc je postoupit a ta druhá je, hrát Extraligu v nějaké důstojné roli. Určitě ne v roli typu Dvůr loni, kdy skončil finančně i výsledkově špatně. Pro mě osobně bylo vždycky lepší hrát na špičce první ligy, než se topit se čtyřmi body na konci Extraligy.

Náchod je tedy stále otevřený?
Stoprocentně. Náchod pro mě nebyl uzavřený nikdy. Lidi typu Jirka Klouček nebo trenér Šulc budou pro mě vždycky osobami, za kterými se rád vrátím. Vzhledem k situaci, která je nyní v Třeboni, je to tak 50 na 50. Samozřejmě prvotní je pro mě kvůli snoubence Třeboň, ale pokud bychom se dohodli, že cesta Třeboň – Náchod pro nás není tak dlouhá jako nyní, dalo by se to řešit i takto.

Co trénování. Chcete se mu věnovat i tady?
Určitě, před několika lety jsem začal s trénováním tady v Náchodě, v Třeboni jsem trénoval sportovní třídy a v Německu trénuji dva týmy. Okamžitě, jak se vrátím do Čech, tak si chci dodělat A-licenci, která mi chybí, a neměl jsem na ni čas.

close zoom_in