22. listopadu 2000. Tenhle den si český sport zřejmě ani nechce připomínat. Lékaři z nemocnice skon legendárního atleta komentovali slovy: „Byl na tom zle.“ A oficiální verze jeho úmrtí zní u nás dodnes neurčitě: „dlouhá nemoc“.

Ale na druhou stranu ač byl Zátopek ohromný dříč, nebylo se moc čemu divit. Jeho helsinský treble už patrně nikdo nepřekoná. Byl světovou hvězdou a ohromným vzorem. Zažil slávu a bouřlivé ovace, ale i tvrdý pád na dno.

Žijící legenda i neúnavný bavič

Až do roku 1968 byl Emil Zátopek ve vlasti považován za žijící legendu. Jenže kvůli kritice sovětské okupace si ho komunisté tak podali, že to převrátilo jeho život naruby. A zničilo zdraví.

Natáčení filmu Zátopek:

Sedmdesátá a osmdesátá léta prožili Zátopkovi v nejistotě. V následující dekádě se Emil potýkal se zdravotními problémy. „Chodil jsem ho často navštěvovat, ale v poslední době už jsem jen s dojetím přihlížel, jak se zhoršuje,“ zavzpomínal někdejší šéf Českého olympijského výboru Milan Jirásek.

Jako neúnavného baviče a bodrého člověka poznal Zátopka diskař Imrich Bugár. Pomáhal mu při rekonvalescenci po zlomenině krčku, která ho postihla o rok dřív.

„Tehdy jsme mu slíbili, že bude-li cvičit, vezmeme ho poprvé v životě do hospody U Tygra. Cvičil poctivě a my ho tam dostali. Když jsme odcházeli, celá hospoda se postavila a všichni tleskali, jako by odcházel král,“ poznamenal Bugár.

Klatbu zlomila Cena fair play

Pamatuje si to málokdo, ale nejslavnější Zátopkův okamžik přišel na olympiádě 1952 v Helsinkách. V jeden den vyhrál závod na 5000 metrů a jeho žena Dana triumfovala v soutěži oštěpařek. A aby byl jejich příběh dokonalý, dodejme, že měli stejné datum narození.

V roce 1968 byli jako čestní hosté na olympiádě v Mexiku. Přátelé ze Švédska a Finska jim nabízeli azyl, bydlení i práci. Varovali je před perzekucemi. Marně. Netrvalo dlouho a Zátopkovi jako by přestali existovat. Vyhazov z armády, místo toho maringotka. Emil šest let vrtal studně…

Přesto měl Zátopek štěstí - v cizině na něj nezapomněli. Nejprve jel na olympiádu do Mnichova. A pak v roce 1975 mohl do Paříže převzít Cenu fair play. Tehdejší neomezený vládce československého sportu Antonín Himl mu pak řekl: „Už je konec s tou komedií, že tě musíme uvolňovat pokaždé, když tě někam pozvou…“

Klatba padla. Byť za cenu, že byl první po ruce, na koho komunisté ukázali. Třeba musel schvalovat bojkot olympiády v Los Angeles.

Zátopkovy přezdívky

A co znamenají přezdívky z úvodu článku? Českou lokomotivu vymysleli novináři kvůli jeho úžasnému tempu. Pofinštěné Zátopkovo jméno na Satu Peka, čili pohádkový Péťa, vzniklo v roce 1950, když v Turku překoval světový rekord na 10 tisíc metrů.

A Ťopek vychází rovněž z jeho příjmení. Tak něžně ho oslovovala Dana.

Dana neměla čas na velkou lítost
Život se pro Danu Zátopkovou po Emilově smrti nezastavil. „Když vám odejde člověk, s nímž prožijete kus života, tak vám samozřejmě chybí. Minulostí se ale žít nedá,“ říkávala. Většinu dvaceti let, o něž manžela přežila, trávila aktivně. „Neměla jsem čas na velkou lítost. Kluci z Klubu olympioniků mi moc pomohli. Pořád mě někam tahali,“ usmívala se.

Ještě v osmdesáti jezdila na kole z Troje do Stromovky, kde na Olympu trénovala oštěpaře.

V roce 2001 byla jako host na MS v Edmontonu. „Měla jsem se tam krásně, zažila skvělou atmosféru a držela palce Honzovi Železnému,“ líčila. Sledovala i další úspěchy, zejména skvělou jízdu své nástupkyně Barbory Špotákové. Měly se spolu moc rády.

Věděla, že se natáčí film Zátopek. Setkala se s Marthou Issovou, která ji hraje. Poradila s některými detaily, ale premiéry se nedočkala. Zemřela letos 13. března.