Evropský pohár v GPS Trianglu se létal ve Velkém Poříčí posedmé

Jeden závod ze seriálu Evropského poháru GPS Trianglu se na velkopoříčském letišti konal v letošním roce už posedmé. Seriál se létá na pět až šest závodů po celé Evropě. Na start se postavilo deset pilotů a po celý víkend bylo opravdu na co koukat. Startovní pole bylo složeno ze dvou závodníků ze Švýcarska, po jednom z Belgie, Německa a Kanady. Zbylých pět pilotů bylo z České republiky.

Závodníci odjížděli s nadšením

„Létalo se mně nádherně. Tady je vždy výborné zázemí, nádherné místo a perfektní letové podmínky. Sejdeme se tady také vždy dobrá parta. Vždy stojí za to do Poříčí přijet. I když předpověď nebyla ideální, počasí vyšlo. Bylo to naprosto vynikající. Jezdím sem od začátku, co se to pořádá, tak už to je letos posedmé. Vždy se sem hrozně rád vracím. S výsledkem jsem stoprocentně spokojený. Je to také zásluhou dobrého navigátora. Vždy ale záleží na pilotovi, protože navigátor je také závodník. Spoléháme na sebe a zatím se nikdo nepokusil kolegu znevýhodnit. Nejde ale o nic vážného, nejsme ve formuli, ale létání je náš koníček. Je to časově, ale i finančně náročný koníček. Manželka to toleruje a na závody jezdíme celá rodina i se psem. Za rok se určitě vrátím, je tady dobře," svěřil se po vyhlášení výsledků šťastný vítěz Kamil Tomanec.

Létá se za pomoci nejnovější techniky

Závody se létají s pomocí GPS v modelu a přenosu jejích údajů na zem. Provedení letu, styl závodění a taktika se téměř neliší od létání závodů ve skutečných větroních. Závodů se účastní modely, které jsou kopií skutečného větroně a mohou být zhotoveny maximálně do měřítka 1 : 3. Některé z nich tak mají rozpětí křídel až osm metrů.

Větroně vytáhnou do vzduchu aerovleky, kterými jsou modely motorových letadel. Kluzáky jsou vytaženy do výšky pět set metrů a létají v prostoru, kde je určena trojúhelníková trať, kdy jsou jednotlivé otočné body vzdáleny od pilota pět set metrů. Oblet jednoho trojúhelníku má délku 2400 metrů a pilot má za úkol během půl hodinového letu oblétnout co nejvíce trojúhelníků. Bodované je také přistání, které musí být ve vytyčeném prostoru.

Závodník má k ruce pomocníka, druhého pilota navigátora. Ten sleduje obrazovku PDA, kde je vidět poloha větroně, a dává pilotovi pokyny, jak má letět, aby se neodchýlil z trati a aby řádně obletěl otočné body.

Obrazovka PDA poskytuje totožné informace, jaké má na stejném přístroji pilot závodník „dospělého" větroně během závodu. Přístroj nejen zobrazuje polohu, ale i výšku stroje a kalkuluje dokluz na letiště.

Z Kanady přes Holandsko do Poříčí

Ve startovním poli se objevil také jeden pilot z Kanady.

„U létání jsem vyrůstal od dětství. Narodil jsem se na Slovensku a otec létal s modely větroňů a také s motorovými modely. Létal také na rogalu a tak jsem u toho byl denně. V roce 1983 jsme přes Řecko utekli do Kanady. Tam jsme museli asi na deset roků létání opustit a nejdříve se finančně zabezpečit, protože jsme tam přijeli jen se čtyřmi kufry. Následně jsme se ale k létání zase vrátili a začali jsme opět létat s modely větroňů. Tím se začal celoživotní koníček opět rozvíjet. Před třemi roky jsem byl od firmy kde pracuji převelen do Holandska. Toho jsem také hned využil pro svou zálibu, protože v Evropě se létá více než v Kanadě. Pořídil jsem si další modely a dozvěděl jsem se také o GPS Trianglu. Byl jsem se na závodech podívat a hned mě to zaujalo, a tak jsem v loňském roce začal závodit také. Tak jsem se dostal až na letiště do Velkého Poříčí. Nevstoupil jsem do toho proto, abych za každou cenu vyhrával, ale pro tu báječnou atmosféru, která při závodech panuje. Soutěžím ale také, to už je taková nemoc, je to můj život. Za tu dobu od dětství se technika hodně změnila, ale nadšení a atmosféra je stále stejná. V Poříčí jsem poprvé a podle mého to jsou jedny z nejlepších závodů. Je tady skvělé zázemí, občerstvení, blízko obchody, nádherné prostředí, a tak má člověk vše na jednom místě. Ještě nevím, jak to budu mít s prací, ale pokud ještě zůstanu v Evropě, tak bych za rok zase rád přijel. Chtěl bych navštívit ale i další závody v Evropě. Až se vrátím do Kanady, tak už příležitost na účast v těchto závodech nebude," svěřil se Martin Pilko.

Nejlépe hodnocené závody sezóny

Závody dopadly dobře, bez jakýchkoliv karambolů, a tak spokojeni byli nejen závodníci, diváci, ale i pořadatelé. „S průběhem závodů jsem spokojený. Příznivě nám bylo nakloněno i počasí, což je pro létání nejdůležitější. Byly i dobré stoupavé proudy. Jen je škoda, že letos přijelo málo závodníků. Částečně se na tom podepsala předpověď počasí a možná i to, že letos se létalo už od pátku. Vždy to bylo jen o víkendu, ale dali jsme si rezervu, aby byla jistota, že se odlétá co nejvíce. Kdyby nevyšlo jeden den počasí, tak by se nelétalo. Bylo to ale dobré rozhodnutí a závody jsou hodnoceny jako nejlepší v letošní sezóně. Podařilo se nám odlétnout sedm závodních kol, což je letos rekord," pochvaloval si ředitel závodů Miloš Mach z místního, pořadatelského modelářského klubu.