Navíc izraelský odborník zboural další tabu této šest let trvající ankety. Stal se prvním zahraničním trenérem, kterému se podařilo vystoupat až na úplný vrchol.

Kolektivní zásluhy

Pětapadesátiletý rodák z izraelského Tel Avivu má za sebou už nyní bohatou trenérskou kariéru, jejíž značnou část spojil s Českou republikou. V roce 2006 přišel do Nymburka společně s Muli Katzurinem, kterému svého času dělal asistenta, aby po něm pozici hlavního trenéra u českého mistra převzal. V závěru roku 2013 se stal hlavním trenérem českého národního týmu.

Jeho působení u reprezentačního výběru začalo úspěšnou kvalifikací o ME 2015, kde později dokráčel pro dosud nejlepší umístění samostatné české reprezentace, kterým je sedmé místo.

Díky tomu si o rok později mohl s týmem zahrát kvalifikaci o OH 2016 a zároveň se kvalifikoval na ME 2017. Zde přišlo zklamání, když se týmu nepodařilo postoupit ze základní skupiny, ale odrazil se k obrovskému úspěchu.
Nový systém kvalifikace výběru Ronena Ginzburga seděl. V první fázi našli Češi přemožitele pouze v jediném ze šesti zápasů. A protože si poradili následně i s Ruskem a Bosnou a Hercegovinou, mohli s předstihem slavit postup na MS 2019, i když aktuálně do konce kvalifikace zbývá odehrát ještě dva zápasy. To byl bezesporu jeden z hlavních trumfů, které při volbě trenéra roku hrály pro Ronena Ginzburga.

„Pochopitelně pokud bychom nepostoupili na mistrovství světa, tak tady nestojím s trofejí. Udělovaly se ceny pro individuální a kolektivní sport. Basketbal je týmový sport. Já jsem sice dostal trofej, ale ta patří všem okolo mě. V první řadě samozřejmě hráčům, protože bez jejich motivace bychom to nedokázali, pak přes realizační tým až po federaci s generálním sekretářem Konečným, vedoucím profesionálního oddělení Michlem Ježdíkem až po Mirka Janstu. On se hodně zasloužil o propagaci basketbalu. Ta trofej patří všem,“ nechce si přivlastňovat zásluhy Ronen Ginzburg sám.

Musíme to prodat

Anketa se vyhlašuje teprve od roku 2013 a Ronen Ginzburg je prvním basketbalovým koučem, který ji ovládl. A zároveň prvním cizincem, který porazil všechny tuzemské konkurenty. A od loňského roku se vyhlašují zvlášť vítězové v kategorii individuálních sportů a sportovních her. Společně s Ginzburgem tak na pódium vystoupal Tomáš Bank, trenér dvojnásobné olympijské vítězky Ester Ledecké.

„Pro mě osobně se jedná o velké ocenění. Obzvlášť, když o ni rozhodují trenéři. Oni ví, jak složité je být koučem a jak náročné naše povolání je. Vypovídá to také něco o našem národním týmu, že jsme už něco dokázali,“ uvědomuje si nový trenér roku.

Když se podíváme na práci, kterou také on za posledních pár měsíců vykonal, je mu jasné, že by to měl být teprve začátek delší cesty.

„Ze všech těch úspěchů musí český basketbal profitovat. My to musíme umět prodat, aby děti viděly, jakých úspěchů s basketbalem mohou dosáhnout,“ podotýká izraelský kouč.

GLOSA ZDEŇKA ZAMASTILA
Prozíravost izraelského stratéga

Kde že ty loňské sněhy jsou… V tomto případě se ale nejedná o vzdychnutí, nýbrž úlevu, že nejsou. Umístit se za rok 2017 v této anketě totiž neměl Ronen Ginzburg sebemenší nárok. A to mohl být rád, že ho po propadáku na EuroBasketu podrželi ve funkci. Na izraelského trenéra bylo naházeno tolik špíny, že by musel celý den ležet v Mrtvém moři, aby ji ze sebe smyl. Na druhu stranu, to by mu slezla kůže… Ano, nějaké chyby udělal, nicméně rozhodně nemohl za to, že neměl na šampionátu v Rumunsku vysoké podkošové hráče. Podařil se mu však prozíravý tah. Nechal tam obouchat nováčky či méně ostřílené hráče, a ti mu to měrou vrchovatou vrátili v kvalifikaci o postup na mistrovství světa v Číně, které se za účasti České republiky uskuteční v první polovině září. A zatímco do medií pronikla zpráva, že tuto kvalifikaci chce národní tým položit na oltář následujícímu EuroBasketu, který by se mohl částečně konat v Praze, on nevědomky položil minulou Evropu na oltář světovému vrcholu. Navíc čeští dlouháni pronikli do Číny jako jedni z prvních, a to museli jeho kolegové v anketě Unie profesionálních trenérů chtě nechtě vzít v potaz!