Již před studiem vysoké školy proto věděl, že pokud se mu naskytne příležitost trénovat, půjde do toho. Ta přišla v roce 1991.


V Trutnově do té doby nebyly zřízeny sportovní třídy pro dorostence, kteří se museli za lyžováním přesouvat do Vrchlabí a Jilemnice. Po revoluci však nastala změna a Šlofar dostal nabídku stát se trenérem Tréninkového centra mládeže. Z ničeho v Trutnově začal se svými spolupracovníky budovat oddíl, který v roce 1998 zásluhou Ondřeje Bímana přivezl pod Krkonoše první medaili z mistrovství světa.


V dalších letech se v Trutnově lyžařská společnost rozšířila takovým způsobem, že zde působili závodníci od žáků až po dospělé. Ačkoliv Trutnov nepatřil zrovna k finančně dobře zajištěným oddílům, nemajetnost však nahrazoval entuziasmus lidí pracujících okolo. V té době například Vladimír Šlofar se Zdeňkem Plecháčem, o kterém se dá říct, že byl patronem všeho dění v Trutnově, pracovali půl roku zadarmo. Ze svazu nechodily peníze na výplaty. Víra v to, že se jim něco podaří vybudovat, se jim však vrátila.


V Trutnově je teď oddíl, který patří k nejúspěšnějším v republice.


Práce Vladimíra Šlofara si všimli i na svazu, a tak se časem stal asistentem reprezentačního družstva žen a trenérem juniorek. V dubnu letošního roku se stal šéftrenérem áčka žen.