Ve svých devatenácti letech se s naprostou jistotou a bravurou pohybuje mezi největšími hvězdami domácí scény a v létě se dokonce poprvé podíval na světový šampionát dospělých. Zde, jen tak mimochodem, překonal dva osobní rekordy. O kom, že je to řeč? O plavci náchodského Delfína Pavlu Janečkovi, mezi jehož dlouhodobějšími cíli je účast na Letních olympijských hrách v brazilském Rio de Janeiru a jehož vzorem je pětinásobný olympijský vítěz Ryan Lochte. „Technika je u plavání strašně důležitá, a proto se jí věnuji stále," říká Pavel Janeček, u něhož rozhodně není nereálné, že by se jednou pod pěti olympijskými kruhy mohl skutečně objevit.

Pavle, pojďme v našem povídání nejdříve zavzpomínat na první polovinu letošního roku, na jejímž konci bylo mistrovství světa. Jaká tedy byla?
Na začátku roku jsem toho moc nenazávodil, protože dostala přednost škola. Čekala mě totiž maturita, takže jsem veškerou energii věnoval učení. Sice jsem před maturitou absolvoval několik závodů, ale tam se mi právě kvůli absenci tréninku moc nedařilo.

Dobře, co se tedy změnilo po maturitě?
Změnilo se úplně všechno, protože po maturitě jsem se zase naplno věnoval jenom plavání. Hned na prvním závodě po maturitě jsem také zaplaval limit na mistrovství světa.

Zmínil jste, že jste se naplno věnoval plavání, co si pod tím mám představit?
Trénoval jsem každý den dvoufázově, plus suchá příprava – běhání a posilovna.

Co se dělo v období, kdy jste měl jistotu účasti na mistrovství světa?
Hlavně mi spadl kámen ze srdce, protože účast na mistrovství světa byl můj hlavní cíl sezony. Ještě před ním jsme ale měli Mistrovství České republiky, které bych hodnotil velmi pozitivně. Z pěti startů jsem získal tři tituly.

Mezi dospělými?
Ano, mezi dospělými.

Přesuňme se k vašemu premiérovému mistrovství světa dospělých. S čím jste tam odjížděl a s čím jste se vracel?
Do Barcelony jsem jel hlavně kvůli polohové čtyřstovce, ale nahlásil jsem se i polohovou dvoustovku. Za tu dvoustovku jsem byl rád, protože ta byla ve třetím dni, kdežto čtyřstovka až v posledním. S oběma závody jsem byl spokojený, protože jsem si na obou tratích vytvořil nové osobní rekordy (4:25,14 a 2:03,89 – pozn. autora).

Jak vás pohltila atmosféra takto významné akce?
Oproti závodům v Česku byla ta atmosféra nepopsatelná. Když jsem přišel na start a viděl ty nabité tribuny, tak se mi trochu rozklepala kolena.

Ze začátku to byla čistě zábava

Pojďme do vašich plaveckých začátků, kdy jste začínal?
S plaváním jsem začal v sedmi letech. Je pravda, že jsem předtím hrál fotbal, ale ten mě přestal jít a hlavně bavit, tak jsem začal s plaváním.

Pamatujete si na dobu, kdy vám došlo, že to v plavání můžete někam dotáhnout?
Zhruba pamatuji. Ze začátku jsem bral plavání jako zábavu. Asi v deseti letech, když jsem začal jezdit na větší závody, mi došlo, že bych mohl mít nějaké úspěchy, a tak jsem se tomu začal věnovat naplno.

Ve vrcholovém sportu často rozhodují drobnosti, v plavání je to technika. Jak dlouho se piluje?
Je pravda, že technika je u plavání strašně důležitá, a proto se jí věnuji stále. I dnes se stává, že tam trenér najde chyby a musejí se odstranit.

Tak to mě zajímá. Znamená to, že vás trenér natáčí na kameru a pak to rozebíráte?
Existují kamery pod vodou, a ty záběry pak společně s trenérem procházíme. Jsou ale i různé přístroje měřící účinnost záběru.

Revoluční plavky hodně nadnášely

Jak velkou roli hrají ve výkonech plavky. Není to tak dávno, co byl zakázán určitý druh plavek, a říkalo se, že rekordy v nich dosažené už nepůjdou posunout. Přesto se rekordy i po zákazu těchto plavek překonávají. Měl jste tyto plavky na sobě?
Já osobně jsem byl proti těmto plavkám, ale je pravda, že jsem je také zkusil.

A jaké to bylo?
Bylo to úplně něco jiného. Hodně to nadnášelo.

Zpátky k těm rekordům. Je ještě prostor je zlepšovat?
Já si myslím, že ano. Plavání jde hodně dopředu a pořád se vymýšlejí nové věci, které by pomohly překonávat rekordy. Teď se například vymyslel stupínek pro znakaře, u prsařských závodů zase chtěli změnit klasický prsařský výjezd na vlnění, což naštěstí neprošlo.

Trochu jsme se dotkli plaveckých stylů, který z nich vám osobně nejvíce sedí?
Začínal jsem kraulem, pak jsem se dostal k motýlu, který mě hodně bavil a následně mě chytl i znak. To je také důvod, proč jsem se rozhodl pro polohovku.

Předpokládám tedy, že polohové závody na 200 a 400 metrů patří k vašim oblíbeným, které jsou ale ty neoblíbené?
1500 m kraul a 200 m prsa. Patnáctistovka kraul není moc zábavná a prsa jsou pro mě dost náročné.

V čem?
Já jsem měl operované koleno a od té doby ten kop není takový, jaký by měl být.

A půjde s tím ještě něco udělat?
Já doufám. Snažím se to pořád trénovat, ale zatím se to moc nedaří.

Jsou prsa také technicky nejnáročnější?
Podlé mého ano, protože u nich je strašně těžké sehrát ruce a nohy tak, aby to přesně vycházelo do skluzu. Třeba u motýla se to dá utáhnout rukama, ale u prsou, když nejsou dobré nohy, tak to nejde.

Před chvílí jste zmínil operované koleno. Jak je na tom plavání jako sport z pohledu zranění?
To zranění kolene jsem si paradoxně nezpůsobil při plavání, ale při jiném sportu. V plavání pak dostávají zabrat hlavně ramena, takže součástí tréninku jsou i různé protahovací cviky.

V úvodu našeho povídání jste říkal, že máte po maturitě. Jak vůbec šlo plavání kombinovat se školní docházkou?
Ze začátku to bylo v pohodě, ale jak jsem začal více trénovat a chodil plavat i ráno, tak to bylo hodně náročné. Od šesti ráno jsem měl trénink, pak jsem šel hned do školy a z ní zpátky na trénink. Z něj jsem přišel v šest nebo sedm večer a ještě mě čekalo učení, což nebylo snadné.

Řešil jste to potom ve škole individuálním plánem?
Ano, řešil, za což dodatečně moc děkuji.

Co na váš individuální plán říkali spolužáci?
(úsměv). Moc se jim to nelíbilo.

Nyní máte úspěšně po maturitě a jdete na vysokou školu. Prozradíte, na kterou?
Fakulta tělesné výchovy a sportu.

A tam bude plavání už součástí studia?
Bude, ale bohužel jsou tam i další sporty, jako třeba atletika nebo gymnastika.

Jak se těšíte na atletiku?
Moc ne, ta mi právě nešla.

Upřímně řečeno, nevypadáte ani jako milovník gymnastiky.
Té a atletice jsem se právě musel věnovat už předtím, protože byly součástí přijímacích zkoušek.

Měl jste k ruce nějaké trenéry?
Ano to měl, naštěstí mi s tím pomohli hodně ve škole.

Pojďme se ještě podívat na plavání z trochu jiné strany, té finanční. Co musí udělat plavec v Čechách, aby se plaváním uživil?
Musí se předně dostat do jednoho ze dvou plaveckých center, což se mi už podařilo, takže mám k dispozici nějaké prostředky. V Česku se ale plaváním moc uživit nedá, i když je pravda, že pokud by se člověk dostal na nějakou světovou úroveň, tak by to asi šlo.

A zabezpečit?
To určitě ne.

Pomůže každému, kdo ho požádá

Takže co budete dělat, až s plaváním skončíte?
Bavila by mě trenéřina. Už teď se snažím menším dětem různě radit a opravovat je, když něco dělají špatně.

Stalo se vám, že by chtěl poradit i nějaký amatérský plavec?
Občas se mi to stane, že mě někdo osloví, tak se mu snažím poradit a ukázat mu to.

Tady je ale asi problém v tom, že člověk má něco špatně naučeného, což se už pak asi hůř odstraňuje?
To je pravda, ale i tak se snažím poradit každému, kdo o to stojí.

Z předchozích odpovědí mi vychází, že chodíte plavat s veřejností. To toho nemáte dost o tréninku nebo se do bazénu nedostanete, kdy potřebujete?
Tak to vůbec není, spíše naopak. Tady mi vycházejí maximálně vstříc, můžu tam jít kdykoliv si vzpomenu, za což děkuji hlavně paní ředitelce Justové (ředitelka Sportovních zařízení města Náchoda – pozn. autora). Musím ale někdy trénovat i s veřejností, což se jim asi moc nelíbí, ale bohužel není na výběr.

Vím, že kromě Náchoda jste absolvoval i tréninky v Praze. Dá se srovnávat obsah tréninkových jednotek tady a v Praze?
Je to v podstatě podobné, v Praze se možná plave více metrů, tady v Náchodě je to zase intenzivnější.

Kanál La Manche zatím musí počkat

Takže vám trenér Hakl dává více zabrat?
Trenér Hakl moc dobře ví, jak nás posunout dopředu, za což jsem mu nesmírně vděčný, protože se mi věnoval a věnuje opravdu hodně.

Vím, že se to dá těžko zprůměrovat, ale kolik toho asi naplavete v přípravném období?
Jsou to zhruba čtyři až pět kilometrů za hodinu, za týden to pak může být kolem čtyřiceti kilometrů.

Při těchto objemech mě tak napadá, zkoušel jste dálkové plavání?
Zkoušel, ale moc mě to nebavilo.

Takže pokořit kanál La Manche by vás nelákalo?
Lákalo, ale možná až někdy v budoucnu. Teď se chci plně věnovat bazénovému plavání.

Na samém začátku jsme probrali první polovinu letošního roku. Můžete na úplný závěr našeho povídání prozradit, co vás čeká ve zbytku letošního roku?
Mým hlavním cílem zbytku roku je Mistrovství Evropy v krátkém bazénu v dánském Herningu, které se koná v půlce prosince. Příští léto je pak v Berlíně Mistrovství Evropy v dlouhém bazénu.