Kliknutím zvětšíteA v jejich případě se dá ještě jednou zabrousit do filmového prostředí. Místo studia Bratři v triku se to jejich může jmenovat Sestry v triku. V reprezentačním. V těchto dnech se připravují v Lázních Bělohrad na červnové mistrovství Evropy basketbalistek, které se koná v Praze a Hradci Králové.
Podobu sester v sobě nezapřete. Pletou si vás lidé?
Karolína: Vůbec (směje se). Ne vážně, někdy se to stane. I máma mi občas řekne Katko.
Kateřina: Lidi si nás pletou všeobecně, takže se na nikoho nezlobím. Dost často, i v novinách, je má fotka a pod ní napsaná ségra.
Basketbalové sestry není až taková zvláštnost. Ale basketbalové sestry v národním týmu, to už je ojedinělý jev. Jak se to podařilo?
Kateřina: Díky rodičům máme tělo i výšku, jaké jsou pro basket potřeba. Především nám umožnili dělat náš sport. Máme plnou podporu nejen jejich, ale i babiček a dědečků. Když už jsem byla v repre, viděla jsem, že je na tom ségra dobře a že bychom se mohly sejít v nároďáku. Teď už se těším na společně strávené chvíle na palubovce. I když je pravda, že zastáváme podobou pozici, tak se tam moc nepotkáme.
Která z vás je talentovanější a která to má vydřenější?
Karolína: Nevím, jestli se to dá takto vyhranit, ale talentovanější je Kačka. Tím nechci říct, že já to mám vydřené. Každá z nás dává do basketbalu kus srdce.
Kdo přivedl K+K Elhotovy ke sportu s oranžovým míčem?
Kateřina: Děda. Brával nás na různé sporty jako basket, volejbal, házenou. Jednoho dne se mě zeptal, co bych chtěla dělat. To byla éra Tremla, Pelešky a my se chodili dívat na USK v Praze. Celkově se mi líbila atmosféra zápasů, a tak jsem si vybrala basket.
Karolína: Mě se nikdo neptal (smích). Ségra hrála, a tak jsem začala taky.
Byla pro mladší sestru motivace vyrovnat se té starší?
Karolína: Ano. Já jsem to tak měla vždycky. A jsem za to ráda, protože mě to hnalo dopředu. Když jsem viděla Kačku, s jakým nasazením do toho jde, tak jsem se začala víc snažit. O tuto motivaci je starší ochuzen. Nicméně, co jeho posouvalo dál?
Kateřina: Aby mě mladší nedohnala a já se necítila zahanbena. To bylo dřív, teď už to tak neprožívám. Mám výhodu v tom, že mi byla dána do vínku cílevědomost. Od malička nerada prohrávám. I když jsme hráli třeba Člověče, nezlob se a já prohrála, tak jsem to nesnášela. Motivaci mám tedy vnitřní, což je pro člověka velmi důležité.
Sesterská rivalita, a teď nemám na mysli jen sport, je v určitém věku velká. Jaké to bylo u Elhotových?
Karolína: Mimo basket jsme žádné rivalky nebyly Kačka mně spíš pomáhala. Ale pamatuji si na jeden kemp, kdy mě porazila ve hře jeden na jednoho. Tenkrát jsem z toho byla fakt hodně špatná.
A co kluci, ti kolikrát dokážou mezi sestrami vyvolat pěkné rozepře?
Kateřina: Do tohoto bodu jsme se nikdy nedostaly. My jsme se pohybovaly v okruhu svých lidí. I kdyby se líbil ségře můj přítel, nebo mně její, tak bychom si nelezly do zelí. Máme mezi sebou takový vztah, že by mě to ani nenapadlo.
Karolína: Mě taky. Navíc ségra máme jinej vkus.
Kluky jste si nebraly, ale co šaty nebo šminky?
Kateřina: My si vzájemně věci půjčujeme. Když třeba některé něco chybí v šatníku nebo na nějakou příležitost. Věci jsme si nekradly, pokaždé je vracely. Nebo si řekneme, tak si to nech.
Karolína: Když druhá vidí, že té první něco chybí, tak to spíš nabídne sama.
Byl starší sourozenec pro toho mladšího kromě sportovního i lidským vzorem?
Karolína: Kačka mi byla od malička vždy vzorem. Basketbalovým a o tom lidským ani nemusím mluvit.
Starší sourozenci jsou takovými průzkumníky. Vším si musí projít, zatímco mladším to stačí od nich okoukat…
Kateřina: Já nemám pocit, že bych měla v životě něco těžkého. Tím nechci říct, že mi šlo všechno samo. Naopak, musela jsem pro to udělat hodně. Ale jsem rozený optimista. A nemyslím si, že bych Káje nějak prošlapávala cestičku. Určitě to neměla jednodušší. Ona sama se musela vypracovat a dostat tam, kde je.
Nakonec mladší tu starší přerostla. Nějaké poznámky k tomu byly?
Karolína: Ty dva centimetry bych nezmiňovala. Ale za svojí výšku 182 cm jsem každopádně ráda.
Kateřina: Ona Kája má pro basket lepší dispozice. Já jsem oproti ní tintítko. Nerada sice slyší, že je robustnější, ale když se pere pod košem s delší hráčkou, je to pro ni plus.
Jste tak postižené basketbalem, že se o něm bavíte i ve volných chvílích?
Obě: (rozesmějí se) To opravdu není náš případ. Patříme k lidem, kteří dokážou dost dobře přepnout. Třeba se častujeme hláškami z různých filmů.
Co byste chtěla mít z té druhé? Jaká její vlastnost vám imponuje?
Kateřina: Co se týče basketu, tak se mi na Káje líbí její houževnatost a bojovnost. Asi bych to neměla říkat, ale má lepší obranu, než já. Jinak se mi líbí její klid, se kterým řeší různé věci. Má svojí hlavu a nebojí se jít do různých věcí sama. Mám pocit, že jí mají lidé radši, tím jak je otevřená. Víc ji vyhledávají, mě se víc bojí. Odradí je, že jsem ráznější.
Karolína: Já bych brala ségřinu ctižádost, cílevědomost a otevřenost. Já ji naopak vidím, jako velmi otevřeného člověka. Ale je to tím, že jí znám. A v basketu bych chtěla mít její ruku.
Už víme, že jste se chtěly sejít v národním týmu. Napadlo vás, že byste si mohly spolu zahrát na domácím evropském šampionátu?
Karolína: Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Ale je to úplně super. Máme prostor předvést se před našimi fanoušky. A teď mám na mysli celý tým. Věřím, že si to všechny užijeme. Tedy jestli se dostanu do závěrečné nominace…
Kateřina: Já se ségrou souhlasím. Ještě bych k tomu doplnila, že mě na tom baví všechno kolem. Dokonce už i rozhovory. Člověk pozná sám sebe, učí se vyjadřovat. Každým dnem si uvědomujeme, co nás stálo práce i času dostat se tam, kde jsme. Na druhou stranu jsem strašně vděčna za ty podmínky, které máme. Kam můžeme jezdit na soustředění, co můžeme jíst za jídlo, jaké oblečení dostáváme. Každá z týmu by si to měla uvědomovat, protože je to výjimečné.
Teď jste kolem toho trochu brousily, proto se ptám jak to máte s vlastenectvím?
Kateřina: Vlastenectví je pro mě dost silné slovo. Spíše bych to nazvala národní hrdostí. Pro mě je čest a velká věc reprezentovat Českou republiku. Nedokážu si představit, co by mě mělo vést k tomu, abych to odmítla. Jsem pyšná na svou zemi. O Češích se kolikrát mluví, že jsme uzavřený a izolovaný národ, třeba kvůli naší řeči a dalším věcem. Měli bychom být vděčni tomu, co máme. Jací jsou u nás lidi, že máme co jíst, co na sebe. Není to totiž všude pravidlem.
Karolína: Dyť tě ségra nezastavilo ani narození Daníka. Já jsem taky pyšná na to, že jsem Češka. Že tady mohu žít a naší vlast reprezentovat. Sice ráda cestuji a poznávám nové země, tak chci svoje děti vychovávat v České republice. Je to pro nás domov. Musíme si uvědomit, že žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí, co teď existuje.
A právě Česká republika pořádá mistrovství Evropy žen. Před sedmi lety se u nás konal světový šampionát a starší ze sester Elhotových byla u toho. Jací tedy jsme organizátoři?
Kateřina: Nemůžu říct půl nějakého negativního slova na organizaci mistrovství světa v tom roce 2010. Jako hráčky jsme nepocítily nic, co by bylo špatně. Já jsem byla ohromně spokojená. Z toho vyplývaly i naše výsledky, což podpořili skvělí fanoušci. Návštěva v Karlových Varech mě doslova šokovala. Když jsem viděla tu arénu, tak jsme si říkala, že bude možná zaplněna jedna tribuna. I když se teď podívám na fotku, kde stojíme s medailemi a za námi bouřící lidi, zase mi naskakuje husí kůže.
Co v tu dobu dělala mladší sestra nakonec stříbrné reprezentantky?
Karolína: Já tam byla a fandila. Jednalo se o fakt skvělej zážitek. Jinak rovněž já jsem zažila pořádání vrcholné akce v naší republice. V Klatovech se uskutečnilo mistrovství Evropy dvacítek a organizace byla výborná. Musím jen chválit.
Zatímco před sedmi lety jste byla jen v hledišti, teď se budete pohybovat před diváky. Jak se na premiéru těšíte?
Karolína: Hrozně se na mistrovství těším. Věřím, že to bude pro nás znovu úspěšný šampionát.
Rovněž Kateřina má před sebou premiéru. První vrcholnou akci v roli maminky. Co se změnilo oproti té basketbalové premiéře?
Kateřina: V roce 2010 jsem byla o sedm let mladší. To je v basketbalovém životě velká porce. Každý rok je znát. Už mám něco za sebou. Teď jsem v týmu od toho, abych mladším holkám pomáhala. Hrozně mě tato role baví.
Ještě k té pozici maminky. Díky vám má Česká republika o jednoho fanouška navíc. Jaké to bylo pro vás takhle rychle se vrátit po porodu?
Kateřina: Už v době těhotenství jsem měla v hlavě, že v červnu je mistrovství Evropy. Trenéři se mě ptali, jestli to budu chtít stihnout a připravovat se na šampionát. Já to brala jako samozřejmost. Říkala jsem si, co asi bude dělat moje tělo a jestli se to bude dát zvládnout. Tím, že hrajeme doma, byla moje motivace vyšší. Chci totiž znovu zažít ty nepopsatelné okamžiky z památného roku 2010.
Basketbal a půlroční miminko to musí být pořádný kolotoč. jak to zvládáte?
Kateřina: Je to náročnější. Člověk ale už neřeší banality. Jsem ráda, že se můžu věnovat malýmu. Pak jít na trénink. Mám omezený čas, protože spěchám zpátky za ním. Jsou to však maximálně využité dny.
Co synek Daniel bude vás podporovat v hledišti?
Kateřina: Už jsem mu koupila protihlukový sluchátka, tak uvidíme, jak to bude zvládat. Musíme to někde vyzkoušet. A když to nepůjde, tak tam nebude.
Je jasné, že teta se o něho při zápasech České republiky starat nebude. Kdo tedy a jak to máte s hlídáním synovce ve volném čase?
Karolína: Bude s naší mamkou. Já si to hlídání užívám. Akorát bych byla ráda, kdyby se na něho našlo v mém volném čase více prostoru. Kromě toho ještě jezdím za přítelem do Francie. Ale ségra slibuju, že se mu budu více věnovat (smějí se obě dvě).
A to nejlepší nakonec… Jaké máte cíle s českým týmem na mistrovství Evropy?
Karolína: Tohle tedy nechám na ségře, jako na starší (směje se).
Kateřina: Musíme být realisti. Obměnil se tým, je v něm hodně mlaďošek. Uvidíme, jak budeme vypadat na basketbalovém tréninku. Zatím jsme měly jen taktiku a z toho se nedá moc vycházet. Nicméně moje první poznatky jsou takové, že tým funguje. Nazvala bych to takovým čerstvým větrem. Komunikujeme mezi sebou, jsme spolu rády. To je pro úspěch nejdůležitější. Jako věčný optimista věřím v první šestku. Minimálně…
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
