Při rozhovoru mluvila tiše a rozvážně. Občas se jí hlas zatřásl nervozitou, se kterou někdy bojuje i na závodní dráze. Podle slov jejího trenéra Davida Šnajdra pracují i na tomto faktoru, který ovlivnil i její dosavadní vrchol sportovní kariéry. „Na mistrovství Evropy juniorů to nebylo tak povedené,“ vrací se ve vzpomínkách k loňskému závodu, které hostilo estonské hlavní město.

Míšo, jak se vám zamlouvá být sportovcem roku Náchodska?
Určitě se mi to moc zamlouvá. Hlavně je to pro mě obrovská čest, už jen proto, že je zde hodně různých sportovních odvětví i výborných jednotlivců či kolektivů.

Pojďme po stopách loňských výsledků, které vám pomohly k tomuto ocenění. Kterého z nich si vy osobně nejvíce považujete?
Když bych to měla stručně shrnout, tak loňská sezóna byla celkem vydařená. Jsem velmi ráda za výkon, který se mi povedl na stýplu (3000 m překážek pozn. autora) při mistrovství republiky dospělých, díky kterému jsem se nominovala na mistrovství Evropy juniorů. Tam už to sice nebylo tak povedené, měla jsem ale aspoň možnost nasát atmosféru velkého závodu.

Vloni jste úspěšně nakoukly s novoměstským ženským týmem do extraligové soutěže, kde se pohybují účastníci mistrovství světa i olympijských her. Pomáhá vám tato společnost k posouvání vlastních limitů?
Jednoznačně ano. Je to úplně jiný level, než první liga. Je fajn závodit s profesionály a vidět, jaký k tomu mají přístup a co dokáží obětovat.

Pojďme k letošní sezóně. Co vás v ní všechno čeká a co bude pro vás tím hlavním vrcholem?
Letos nemám žádný velký cíl…

….a co olympiáda?
(úsměv). Tak ta se mě rozhodně netýká, ale určitě bych se jí jednou strašně ráda zúčastnila.

Dobře. Zpět k předchozí otázce, kterou jste nakousla.
Letošní sezónu v podstatě beru trochu jako přípravu na mistrovství Evropy do 23 let, které se bude konat za dva roky. Letošek by pro mě měl být takový trochu odpočinkový, protože vloni jsem toho absolvovala hodně a na konci jsem toho už měla dost, což se odrazilo i na mých výkonech. S trenérem jsme se tedy dohodli, že tuto sezónu by to bylo bez překážek.

Jste stále ještě studentka, takže otázka se přímo nabízí. Není někdy škola na úkor atletiky a naopak?
Myslím si, že obojí určitě skloubit jde. Navíc máme ve škole skvělé zázemí a i fakt, že jde o sportovní gymnázium, tak není problém s tím, když kvůli závodům nebo soustředěním chybíme. Ten, kdo na školu nekašle, tak musí obojí zvládnout.

Zkusme se trochu posunout v čase. Chtěla byste se jednou atletikou živit nebo dáte přednost studiu a atletika se stane jen součástí vašeho života?
Takto jsem o tom ještě nepřemýšlela. Určitě do budoucna uvažuji o vysoké škole, ale i při ní bych se chtěla atletice věnovat. Na jaké to bude úrovni, to nyní nejsem schopna říct

Prozraďte na závěr, máte svůj sportovní vzor?
Těch lidí, kterých si vážím, a ve sportu něco dokázali, je určitě více. Za všechny bych třeba mohla jmenovat Romana Šebrle, který i přes svůj pokročilejší sportovní věk, má k atletice stále stoprocentní přístup. Za to, co dokázala, obdivuji třeba i rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou.