Kromě rozšiřujícího se zájmu dětí o tento sport začal prakticky okamžitě sbírat úspěchy. A to nejen u nás, ale také v zahraničí, kde má tento sport úplně jiné společenské postavení. „Ve Francii byste třeba na žákovský turnaj zaplatil vstupné, to samé v Maďarsku. Když to porovnám s naší měnou, tak zhruba 100 korun jen proto, abyste se podíval, jak se perou děti. A tam nechodí na judo jen rodiče a rodinní příslušníci, tam chodí na judo lidi z ulice, kteří tam nikoho nemají," říká Oldřich Kolín, předseda SKP Judo Náchod.

Kdy se zrodila myšlenka založit v Náchodě oddíl juda?
Myšlenka vznikla v roce 2012, i když je pravda, že jsme fungovali zhruba deset let před tím. To jsme měli takovou malou tréninkovou skupinu pěti, šesti dětí, která jezdila trénovat do Hradce Králové nebo do Nového Bydžova. Tím pádem se náchodské děti praly za Hradec Králové, Nový Bydžov, ale třeba i za Liberec a Jablonec nad Nisou. V Hradci Králové jsme trénovali i třikrát týdně, což bylo časově hodně náročné, a proto jsme se rozhodli to zkusit tady.

Judo v Náchodě už v minulosti bylo

Takže tady jste začínali prakticky od nuly?
Dá se to tak říct. Neměli jsme vůbec nic. Je pravda, pamětníci v Hradci Králové vzpomínají na náchodské judo. Prý v šedesátých a sedmdesátých letech fungovali náchodští judisté pod Rudou Hvězdou a prý byli velmi dobří. Mně se ale nepodařilo nikoho z těch, kteří se tomu tady věnovali, zkontaktovat, takže začínáme skutečně od nuly.

Co bylo v těch úplných začátcích největším problémem?
Trenéři, vybavení a vhodné prostory. S judistickým oddílem z Nového Bydžova jsme přemýšleli, že by se v Náchodě udělal takový satelit SKP Judo Nový Bydžov s tím, že by nám bydžovští trenéři pomohli. Trenérů juda je totiž jako šafránu. Všude najdete desítky trenérů fotbalu, desítky trenérů hokeje, ale najděte v Náchodě trenéra juda, ten sport tady nemá prakticky žádnou tradici.

A co to vybavení?
Žíněnky byly obrovským problémem, protože bez nich se judo dělat nedá. Potřebovali jsme nějakých 140 metrů čtverečních tatami, což není zrovna levná záležitost. Vezměte si, že metr čtvereční stojí zhruba 1500 korun. V tomto směru nám ale hodně pomohl broumovský oddíl pod vedením pana Milana Němečka, který nám na rok žíněnky zapůjčil. Obrovským způsobem nám vyšlo vstříc i město Náchod, díky kterému se v současné době pereme už na vlastních žíněnkách a kterému bychom chtěli moc poděkovat za to, že do nás vložili důvěru. My se samozřejmě budeme snažit mu to splatit tím, že o nás bude slýchat jen v tom nejlepším.

Žíněnky jste tedy měli, co ti trenéři?
Musím říci, že se nám podařilo postavit velmi slušný trenérský tým, který nám mohou závidět i kluby s dlouhou tradicí. V současné době je naším hlavním trenérem Dagmar Dušánková, sedminásobná Mistryně ČR, máme tady i Kateřinu Rajnohovou, šestinásobnou Mistryni ČR, Kateřinu Kolínovou, vicemistryni ČR. Zajímavostí našeho klubu je, že máme i externí trenéry. Na pravidelné tréninky k nám jezdí hlavní trenér Nového Bydžova a hlavní trenér SCM pan Jaroslav Hnát, výborný technik a výborný pedagog. Dalším externím trenérem je královéhradecký František Štrajt, jedna z hradeckých judistických legend. Každý z našich trenérů přináší do výcviku něco jiného a celkově to fantasticky hraje. Například František v uplynulém období absolvoval zajímavý seminář. Nové poznatky, získal od japonské judistické ikony pana Hirokata Okady. Ten je angažován ve vybrané skupině EJU Experts, která po Evropě vede školení a semináře pro trenéry. Konkrétně se jednalo o „Metodiku rozvoje techniky v tréninku judistů ve věku 8 – 12 let".

Komu je vůbec oddíl určen. Kdo jej může navštěvovat?
Původně jsme se zaměřili na děti od šesti do deseti let, ale dnes nám chodí děti mladší i starší. Nikoho neodmítneme, každý je vítán. Dokonce tu máme i klučinu, kterému je tři a půl roku a nebudete mi věřit, ale udrží pozornost celou tréninkovou jednotku, která je u nás 1,5 hodiny. To je ale individuální. Mnoho starších má s pozorností větší problémy. Do budoucna chystáme ještě otevření juda pro dospělé. Zaznamenáváme celkem velký zájem ze strany veřejnosti, ale i ze strany těch taťků a maminek, kteří u nás mají své ratolesti.

Začínat se dá poměrně brzy

3,5 roku je dost málo. V kolika letech by se mělo s judem podle vás začínat?
Dnes existují metodiky na práci s dětmi od čtyř do sedmi let. Na začátku se nejedná ani tak o judo. Jde spíš o to, rozvíjet u malých dětí motoriku a kloubní pohyblivost. Velkou pozornost věnujeme cvičení pádů, a to jak dopředu, dozadu, do stran. To je naprostý základ.

Kdy se tedy děti začínají učit první chvaty?
Když už děti přijdou, tak přijdou na judo. Samozřejmě do každého tréninku vkládáme základní pohybové dovednosti, ale v podstatě už na prvním tréninku se učí ty nejjednodušší techniky držení i vyproštění, takže to doma hned trénují na tatínkovi, na bratrovi či sestře a už se můžou pochlubit, že něco umí. Samozřejmě se jedná pouze o techniky na zemi, Japonsky NE-WAZA, aby nedocházelo ke zranění. Do technik v postoji můžeme pustit děti až po zvládnutí technik pádů.

Jak je judo finančně náročné?
Vždy záleží na tom, co od toho rodiče očekávají. Pokud jim stačí, že dítě sportuje, zdravě se vyvíjí, platí v podstatě jen členské příspěvky a kimono. Pak jsou ale rodiče, kteří chtějí, aby to někam pokračovalo. Tam už to začíná být náročnější a ti rodiče to pocítí i finančně. Závodní judo totiž znamená, startovné, dopravu na soutěže, náklady na ubytování, a to vše na vrub rodičů. Sportovní kluby juda si totiž nemohou dovolit celoročně financovat závodní činnost svých členů. Na některé vybrané vysoké soutěže našim judistům ovšem přispíváme nebo je hradíme celé například Mistrovské soutěže. Judo je na tom totiž po finanční stránce katastrofálně, sponzorů a lidí kteří by nám finančně pomohli, je minimum. Judo jako sport prakticky nikoho nezajímá. Když byly sportovní přenosy z Olympijských her z Pekingu nebo Londýna, kde nás reprezentovali špičkoví judisté, a byla možnost naše kluky ukázat, ukazovala nám naše televize asijský badminton. Skutečně hodně zajímavý program s vysokou hodnotou a sledovaností!

Zmínil jste členské příspěvky, na kolik u vás vyjdou?
Pro školní rok 2014/2015 stanovil Výkonný výbor SKP Judo Náchod členské příspěvky na 4.000 korun. Z těchto prostředků hradíme veškeré náklady spojené s provozem, tělocvičnu, dopravu trenérů z Broumova, z Nového Bydžova, Hradce Králové a samozřejmě se snažíme, aby nám zbylo i na nákup cvičebních pomůcek a dalšího vybavení, které nám schází. Teď právě se chystáme na výstavbu posilovny, která bude vybavením zaměřena na starší děti, dorost a juniory.

Jak vůbec takový judistický trénink vypadá?
Však jste ho už z větší části viděl. Na začátku je potřeba děti zahřát, takže běh, klasická rozcvička. Prakticky každý trénink a je jedno, jestli se jedná o přípravku nebo o juniory, se jedou pády. Dopředu, dozadu, do stran, kotouly dozadu, dopředu. Pokud budete judo dělat do důchodu, do důchodu budete na tréninku padat. Po rozcvičení přichází na řadu nácviky technik v postoji, na zemi, kombinace chvatů, kontra, vyproštění a další. Tohle platí pro technické tréninky. Dále máme tréninky, kde po celou dobu probíhají cvičné zápasy RANDORI, kde si cvičenci v praxi procvičují učivo z technické části. Na tyto tréninky jezdíme i do jiných klubů a naopak, členové jiných klubu jezdí na RANDORI k nám. Posledním typem tréninku je pak trénink kondiční.

Existuje pomůcka už i na kotoul

Kotouly pro nás byly naprosto přirozené, což se ale o dnešních dětech říct nedá. Máte stejný názor?
Bohužel ano. My jsme schválně pro tento účel museli koupit speciální pěnový cvičební klín. Když k nám totiž přijdou děti starší, které ještě v deseti letech neumí kotoul, tak by se trenér udřel. Tuto metodiku jsme převzali z Německa, tak předpokládám, že tam na tom budou stejně. Tento klín je metr dlouhý a šedesát centimetrů vysoký. Dítě si sedne na horní hranu a dynamikou udělá kotoul dozadu. Je to jednoduché, rychlé, pro děti atraktivní a hlavně to funguje. Metodiku nácviků pádů vpřed, což je vlastně kotoul dopředu z postoje, provádíme pomocí gymnastických míčů s různým průměrem.

Prošli jsme trénink, tak pojďme k závodům?
Před závody bych ještě rád zmínil neméně důležité výcvikové kempy judo, a to jak tuzemské, tak i zahraniční. Tyto kempy bývají víkendové, ale bývají i po velkých soutěžích. Například v Budapešti jsme po Budapest Cupu zůstávali další tři dny a účastnili jsme se tréninků, kde najednou trénovalo 400 judistů z celé Evropy pod vedením dvacítky špičkových trenérů – bývalých nebo současných reprezentantů. Tady se setkáváme s kamarády z ostatních klubů, z okolních států, měníme si zkušenosti, koukáme, jak to dělají jinde. Naše děti si zatrénují pod vedením jiných trenérů a samozřejmě najdou i nové kamarády. Ve spolupráci s SKP Judo Nový Bydžov pořádáme pro naše judisty prázdninový tábor ve Vítkovicích v Krkonoších, kde mají možnost zvýšit si svůj technický stupeň. Dalším meziklubovým letním táborem pro děti je kondiční tábor v Doksech, na kterém se sejdou děti z Čáslavi, Bydžova, Pardubic, Náchoda, České Třebové a dalších klubů.

Tak k těm závodům. Vím, že jezdíte do zahraničí, domácích soutěží je málo?
Pokud chceme být jedničkami na tuzemských žíněnkách, tak musíme jezdit na zahraniční soutěže. To judo je tam totiž úplně jiné.

Jaké?
Je rychlé, dynamické, tvrdé. U nás je spousta technik zakázaných, kdežto v zahraničí jsou povolené. Pak je také problém u nás vychovat judistu, když v tom nevyrostl. My v podstatě naše děti už od začátku vystavujeme mezinárodním pravidlům. Také tlak na psychiku je mnohem větší. Děti se perou před kamerami, velkým publikem a je potřeba se naučit ten tlak zvládnout, a to trvá roky. Toho pak využíváme na domácích soutěžích. Když přijedeme na turnaj do Budapešti, tak je tam skoro 2000 judistů z celé Evropy, Japonska, Brazílie. Když přijedeme k nám na Český pohár, účast bude 300 judistů, kteří se navíc všichni znají, takže vědí, jak se kdo pere a dokonce jaké bude konečné pořadí.

Můžete zmínit některé zahraniční závody, na kterých jste zanechali svou stopu?
Za zmínku určitě stojí Rimavská Sobota, kam se sjíždí 500, 600 judistů z Maďarska, Srbska, Ukrajiny, Chorvatska a dalších států. Vůbec největší akcí je právě již zmíněná Budapešť, kde jsme v kategorii FMU13 +57 kg udělali 3. místo, což je obrovský úspěch. Velkým úspěchem byl i start v Estonsku, odkud jsme dovezli dvě placky, a to opět v děvčatech v kategorii FMU14 a 16 do 48kg 2. a 3. místo. S malými dětmi do 12 let jezdíme pravidelně do rumunského Aradu. To jsou jedny z nejkrásnějších závodů, ať už co se týče úrovní turnaje, tak i podmínkami, které tam máme. V roce 2012 naše závodnice v kategorii FMU13 do 48kg byla vyhlášena nejtechničtějším judistou turnaje a z rukou pořadatelů převzala obrovský pohár. Další pohár jsme získali za nejúspěšnější team turnaje. A aby to nebylo jen o judu, tak na všech akcích nám vždycky zbude nějaký čas na poznávání okolí, nějaký výlet, bazén, procházku, zoologickou zahradu.

Judo je v zahraničí hodně populární

A nebyli jste také v Chorvatsku?
Jistě. Chorvatsko a jejich Superpohár je další fantastickou akcí. To je závod, který je snímán třemi chorvatskými televizemi. Já přijel na chorvatské hranice a celník koukal, proč tam mám tolik dětí a ptal se, kam jedeme. Tak mu odpovíme na judo. A on: „Á, Osijek Super Cup." Když jsme se pak vraceli zpátky, byla na celnici jiná směna a ptají se mě, odkud jedeme. Tak mu povídám, že z Osijeku a on hned vyzvídal, jak jsme tam dopadli a místo kufru auta prohlíželi dětem medaile.

Neříkejte mi, že v Chorvatsku je judo tak populární?
Obrovsky. Ono totiž jde o to, že skoro polovina Evropy má judo v základních školních osnovách, a to včetně Chorvatů. Takže i to povědomí té veřejnosti je obrovské. Ve Francii byste třeba na žákovský turnaj zaplatil vstupné, to samé v Maďarsku. Když to porovnám s naší měnou, tak zhruba 100 korun jen proto, abyste se podíval, jak se perou děti. A tam nechodí na judo jen rodiče a rodinní příslušníci, tam chodí na judo lidi z ulice, kteří tam nikoho nemají. Jdou za sportem, za judem. Pro nás nepředstavitelné.

Upřímně, dovedete si představit, že by se u nás dostalo judo do školních osnov?
Možná se budete divit, ale v současné době se u nás rozjíždí zajímavý projekt, který dostal na starosti Olomoucký svaz juda a Olomoucký kraj a jmenuje se „Judo do škol". Nyní to tam zkouší a třeba se jednou dočkáme toho, že i Česká republika bude mít judo ve školních osnovách.

Ještě bych se vrátil k těm vašim účastem na zahraničních závodech. Všechno jste mi tady jmenoval východ a jih Evropy, co západ?
Je pravda, že se na východ i jih Evropy hodně zaměřujeme, ale vozíme naše závodníky i do Německa, Rakouska. Například v Berlíně se potkáváme s judisty ze Švédska, Finska a Dánska, s nimiž se na závodech ve východní a jižní Evropě nepotkáme. Kromě toho se účastníme mnoha závodů a kempů v Polsku včetně otevřeného mistrovství Polska, což je obrovský mezinárodní turnaj, na kterém se nám podařilo již dvakrát cinknout. Dvě třetí místa máme doma.

A potkáváte se venku s nějakými jinými českými judisty?
Minimálně a pokud se s někým potkáme, pak s kluby jako je například Baník Ostrava, ale ti nejezdí jenom po Evropě, ti lítají po světě.

Prozraďte mi, kam byste chtěl náchodské judo dostat?
Nějaké ambice tady určitě jsou, ale shodou okolností jsem se právě během toho polského mistrovství bavil s trenérem švédské reprezentace, což je člověk, který má 7.Dan, červeno-bílý pásek, a to je už opravdu vysoký stupeň. Tomu trenérovi je 75 let a on mi na podobnou otázku říká. „Víš co, mně je úplně jedno, kolik vychovám olympioniků, mně záleží na tom, kolik vychovám dobrých lidí." A to trochu změnilo i ten můj pohled. Samozřejmě našim snem je vychovat někoho, koho bude někde vidět, ale když se nám to nepodaří, tak z toho určitě smutní nebudeme, protože i my tady pozorujeme, že se ty děti utvářejí správným směrem a z toho máme velkou radost.

Zeptám se ještě trochu jinak. Jakým směrem byste rád, aby se náchodské judo vyvíjelo?
Chtěl bych se dožít toho, abychom v Náchodě měli mimo všech těch výborných trenérů, které máme i trenéra profesionálního. K tomu jsou samozřejmě potřeba mzdové prostředky. Dokážu si představit, že bychom angažovali trenéra z Ukrajiny, Běloruska nebo Litvy. Nový Bydžov dostal nedávno nabídku od trenéra dokonce až z Korei. Ten trenér by nám vnesl úplně jiné prvky i jiného ducha. Pěkné by bylo získat i status sportovního střediska, ale to jsou zatím jen veliké sny.

Kolik vůbec máte v oddílu dětí?
V současné době máme 40 dětí, z toho polovina jsou Náchoďáci. Kromě nich tady máme děti z Nového Města, z Červeného Kostelce, z České Skalice z Nového Hrádku z Hronova, i z Hořiček.

Řekněme, že se nyní někdo z rodičů rozhodl, že by chtěl dát svou ratolest na judo. Co má udělat?
Jen ho k nám přivést. Tréninky pro přípravku máme každé úterý a čtvrtek od 17,00 do 18.30. Pokud nám přijde dítě starší a větší, budeme ho muset v krátké době přeřadit do starších a pokročilých, kde bude mít adekvátní sparing. Nábor nám probíhá v podstatě celoročně, takže jsme dítě schopni zařadit hned do kolektivu, ono se pak více snaží a vše i rychleji vstřebává.

JEDNOU z trenérek SKP Judo Náchod je několikanásobná Mistryně České republiky Dagmar Dušánková, která se věnuje jak těm nejmenším, tak i těm starším dětem.