Do Polska jste jeli s nejvyššími ambicemi, je tedy stříbro zklamáním?
Je pravda, že jsme již předem mluvili o našem cíli, kterým byla zlatá medaile. Vyhráli jsme mistrovství světa družstev v roce 2008 a v roce 2009 jsme skončili těsně druzí. Situace se však každým rokem mění, konkurence pochopitelně posiluje, některé státy, které třeba na loňském MS nestartovaly, například USA, přiletěly, takže s odstupem pár dní koukám na náš výsledek trochu jinak. Myslím, že je to skvělý výsledek pro český trial, na který se bude s odstupem pár let vzpomínat s uznáním a respektem. S naší malou trialovou základnou stojíme proti obrovské konkurenci a každá medaile z MS je dle mého názoru pro Českou republiku úspěch.

Slyšel jsem, že podmínky byly hodně náročné, můžete přiblížit, jaké libůstky si pro vás pořadatelé připravily?
Závod se jel v dost divokých klimatických podmínkách. Celý týden pršelo, takže jsme se doslova koupali v bahně. Většina úseků byla postavena také v místním potoce, z kterého se vlivem silných dešťů pomalu ale jistě stávala řeka. Takže při závodě někteří jezdci nejen koupali sebe, ale došlo i k topení motocyklů. Je jen málo závodů, které bych přirovnal k tomu, co jsme v Polsku zažili. Bahenní lázně, šílené výjezdy z hlubokého koryta potoka plného vody, do toho úseky obležené davy polských fanoušků, prostě mazec! Ale takové je mistrovství světa, natož mistrovství světa družstev, atmosféra je vždy prostě neuvěřitelná.

Jak se v takových podmínkách chová motorka?
Problém byl hlavně v podobě hlubokých tůní v potoce, kde se motorka celá ztratila a pochopitelně to pak dalo dost práce motorku zprovoznit. Jízda v hluboké vodě je obtížná, dalším problémem je pak kamenné dno, kdy nevidíte, na co jedete. A jízda v takovém bahně, jaké bylo v Polsku, je pak taky pochopitelně dost specifická.

V čem…?
Tady byl silně rozbahněný celý terén, takže veliké výjezdy se jezdily pod plným plynem s tím, že jezdec pak musí doufat v to, že se kolo prohrabe na podklad, a kde následně zabere. A mluvit o tom, jak se asi pracuje, odskakuje a zvedá motorka, která je obalená bahnem, je asi škoda mluvit.

Delší dobu jste se potýkal se zraněním ruky, limitovalo vás nějak toto zranění?
Je pravda, že jsem s tím dlouho bojoval, v jednu chvíli to dokonce vypadalo, že mne kvůli mému zranění vyřadí z týmu. Já sám jsem se dlouho obával, zda budu moci závod absolvovat. Nastoupil jsem však rehabilitace a podstoupil masáže, které dokázaly skoro nemožné a ruku mi téměř vyléčily. Při závodě musím říci, že mě to nijak neomezovalo. Je však vcelku kuriózní, že na MS jsem jel s problémem týkajícím se ruky a přijel jsem potlučený naprosto celý.

Co se vám přihodilo?
Ve druhém kole jsme začali stahovat vedoucí Nory a asi v půlce kola jsme měli stejně bodů, ztrátu jsme vymazali. Bohužel však přišel na desátém úseku pád nejdříve kolegy Martina Křoustka a hned po něm i můj. Martin dopadl dobře, já o něco hůře…

Poslouchám…?
Při sjezdu ze skály se mi o kámen zastavil předek a já šel asi z pěti metrů přes řidítka mezi kameny, o které jsem se zastavil hlavou. Helma pochopitelně na vyhození a mně také nebylo nejlépe. Otřes mozku, obražené rameno, noha, ale i tak jsem závod dojel. Sice s výpadkem paměti a v dost hrozných stavech, ale dojel. Nakonec se to ukázalo jako štěstí, že jsem to mohl dokončit, neboť konkurence nám doslova a do písmene dýchala na záda.

Byl tento závod posledním podnikem sezony?
Tento víkend bych měl, pokud mi to zdraví dovolí, startovat na MČR družstev v Tanvaldu. Mám dobré družstvo, s kterým bych měl bojovat o umístění na stupních vítězů. Týden po Tanvaldu jedu mistrovství Polska a až pak bych asi měl mít volný víkend. Pak asi přijde na řadu běh Hronov – Náchod, závod do vrchu v Chýnově atd. Spíše takové již hobby akce.