„Formu mám, běhá mi to dobře, takže bych chtěl medaili,“ říká sebevědomě Sádlo.

Dominiku, můžeme se ještě krátce vrátit k vašemu bronzovému závodu na 5000 metrů. Jak vypadal z vašeho pohledu?
Hned na začátku mě soupeři mojí vinou skřípli, nepohlídal jsem si pozici a v tu chvíli nastoupil Zemaník. Než jsem se z toho chumlu vymotal, tam mi utekl asi o dvacet metrů. Sice jsem si ho stáhl, ale stálo mě to dost sil. Vydržel jsem se s ním držet asi kilák a půl a pak jsem si raději vystoupil, protože jsem měl strach, abych vydržel tempo. Hned se na mě dotáhl Holuša, který se mě držel do poslední čtyřstovky a pak mi taky utekl.

A nešlo s Holušou nějak spolupracovat, abyste doběhli Zemaníka?
Právě mě mrzelo, že mi Holuša nevystřídal, protože si myslím, že bychom možná Zemaníka doběhli a mohlo to vypadat jinak. Ale to jsou jen kdyby.

Takže jste nakonec s bronzem spokojený?
Jsem. Když jsem viděl ve startovní listině Zemaníka s Holušou, tak jsem věděl, že je pro mě otevřené třetí místo. Jsem za něj rád i s ohledem na to vedro, které tam panovalo. V cíli jsem toho měl plné brýle…

Jaký je váš nejbližší závodní program?
Zrovna teď v sobotu mám další Mistrovství České republiky, a to v běhu do vrchu, což je můj hlavní vrchol této sezóny.

S jakými ambicemi na něj odjedete?
Formu mám, běhá mi to dobře, takže bych chtěl medaili, ale takových nás tam bude víc.

Jací budou vaši největší favorité?
Určitě Honza Janů, uvidíme, jestli se tam neobjeví Robert Krupička a také bratři Kučerové.

A nebude náhodou vaším možná největším soupeřem počasí…
Možná bude. Na druhou stranu to ale bude pro všechny stejné. Malou výhodu vidím v tom, že větší polovina trati je v lese, což je plus a čím bude člověk výš, tím by to mohlo být příjemnější.