Obrovské pozdvižení způsobila v posledních dnech kniha Jiná Gabriela Koukalová, v níž biatlonová hvězda otevřeně mluví o problémech s anorexií, o prvním sexuální zkušenosti a také o ne zrovna ideálních vztazích s kolegy z týmu. Veřejnost ji přijala rozporuplně. A co si o ní myslí sportovní osobnosti z regionu?

Deník položil na dané téma čtyři otázky:

1. Jaký pocit máte z autobiografické zpovědi biatlonistky Gabriely Koukalové?

2. Proč si myslíte, že knihu s názvem Jiná Gabriela Koukalová vůbec vydala?

3. Poškodila podle vás její sportovní i lidské renomé nelichotivá vyjádření na adresu reprezentační kolegyně Veroniky Vítkové či trenérů?

4. Je podle vás reálné, že by se i přes své prohlášení o konci kariéry vrátila k biatlonu?

JIŘÍ FALTUS, vedoucí trenér SpS a biatlonu žactva klubu KB Letohrad:

1. Nečetl jsem to. Nicméně jako ke každému, i ke mně se dostaly úryvky a pasáže z knihy, kterou vydala. Podle mě to nemůže pomoci ani jedné straně, rozhodně ne biatlonu. Netvrdím, že tam nemohlo něco být. Někdo si to převypráví po svém a jinak než to doopravdy bylo. Těžko říct, kde je pravda. Je to zvláštní..

2. A jak rychle knihu vydala. Je v tom určitě popularita. Pokud se chce na té vlně takto udržet, může to být její předmět, jak toho docílit.

3. Lidé, kteří jsou tomu nejblíže a vidí to, tak to od ní úplně neberou. V tom úzkém kruhu je to tolik nepoškodilo. Nicméně navenek se může veřejnost přiklonit ke Gabriele, další mohou dál zůstat fanoušky českého biatlonu. Každopádně z toho lze vyčíst, že nyní se fanoušci i sportovní veřejnost rozdělí na tábory, komu, jak a jestli vůbec fandit.

4. Troufám si říci, že ne. Vůbec si neumím představit, že by se začlenila zpátky. Ani si neumím představit, jak by se tohle dalo napravit. Pokud ano, tak to bude jen poukazovat na to, že je knížka přitažená za vlasy, že je to v ní trochu jinak, než v reálu.

TOMÁŠ KULHÁNEK, trenér biatlonu a bežeckého lyžování, oddíl KB Krkonoše Vrchlabí:

1. Pocity mám smíšené, ale převažuje především smutek. Smutek z toho, že si Gábinu budeme spojovat s její lidskou tváří ve světě  profesionálního sportu na straně jedné a s celkově negativním hodnocením jejích vztahů ke sportovnímu prostředí, které ji vyneslo až na pomyslný vrchol, na straně druhé. Takový odchod ze scény světového sportu by si asi žádný vrcholový sportovec nepřál.

2. Podle mého vydala svou autobiografii s touhou se podělit o svůj příběh. Nic více, nic méně…

3. Otázkou zůstává, zda obsah knihy je skutečně tím vším, co v její autobiografii chtěla, aby bylo. Zda nepodlehla nějakému negativnímu tlaku z jejího nejbližšího okolí. Každopádně pro biatlon to není nejlepší reklama. Ale ten tu bude i po Gábině Koukalové… Jen už se asi nestane „tváří biatlonu“ na další roky, jak tomu mohlo být, i kdyby ukončila kariéru bez vydání knihy. Jejímu renomé to spíše uškodí.

4. Zda se někdy k biatlonu vrátí? Těžko říci – ale u Gábiny nikdy nevíte nic s jistotou.

EVA HORÁKOVÁ, bývalá basketbalistka, mistryně Evropy a v dětství také biatlonistka:

1. Mám z toho smíšené pocity. Například mi nejde do hlavy, jak může mít vrcholový sportovec problémy s příjímáním stravy. Nedokážu si moc představit anorektičku nebo bulimičku sportovat. Notabene na reprezentační úrovni. Kdybych já byla na jejím místě, problémům bych se v knize nevyhnula, ale rozhodně bych nezacházela do detailů. A některé záležitosti bych úplně opominula.

2. Předně si myslím, že ještě nenastal moment vytahovat všechno ven. Jsou to věci, které mohly ještě chvíli zůstat v utajení. Do doby, než oficiálně ukončí kariéru. A proč ji vůbec vydala už teď? Těch důvodů může být více. Mohla si myslet, že měla nevydařené zakončení kariéry. Nevím ale, jaký měla život, když byla dítětem a pak dál v dospělosti. Možná chtěla očistit svoji duši. Tím, že byla jiná, jak o sobě tvrdí. Třeba chce, aby lidi poznali, co ona žila. Anebo se rozhodla pro marketingový tah, aby se na ni nezapomnělo. Nicméně byla královnou biatlonu, byla královnou českého sportu, svět jí ležel u nohou. Podle mě nemá zapotřebí se zviditelňovat touto formou.

3. Když to ve své knize uvádí, tak nějaké osobní neshody musela děvčata mít. Nemohu se ale ubránit dojmu, že ze strany Koukalové jde v mnoha ohledech o litování sama sebe. Aby ji lidé porozuměli, proč skončila. Každopádně osočovaní v knize mi nepřijde na místě. Nevím, jestli si dobře uvědomila, že na jednu stranu Češi obdivují bulvár, ovšem na tu druhou se nerozpakují do slavných lidí kopnout. Chtěla senzaci, ovšem bojím se, aby se to neobrátilo proti ní a psychicky ji to nezdeptalo. Spadla z vrcholu do propasti a nemyslím si, že tento počin by ji měl vytáhnout znovu nahoru.

4. Ze svých zkušeností mohu říct, že já jsem se vracela do vrcholového basketbalu třikrát. Nicméně jsem se pokoušela se všemi vycházet v dobrém. I kdyby měla tu sílu se po všech těch svědectví vrátit, už ji sportovní svět ani česká veřejnost nepřijme takovou, jaká byla před tím…

PAVEL PETŘIKOV st., bývalý vynikající judista, v současnosti šéftrenér Judo Clubu Hradec Králové:

1. Knihu jsem nečetl a ani si ji nemíním kupovat, protože je to její monolog a nejspíš tam nejsou názory trenérů, Vítkové, Moravce, Šlesingra a dalších lidí z reprezentačního týmu.

2. To ví jen ona, ale nejsem přesvědčený, že by to bylo pouze z její hlavy. Podle mě tam byl i nějaký našeptávající hlas. Svoji roli určitě sehrál i fakt, že dříve byla v biatlonu jedničkou. Platilo biatlon = Soukalová. Teď už byli vpředu Krčmář, Vítková a další. Na to nebyla zvyklá, takže možná i proto něco takového napsala, aby na sebe upozornila. Na takovou knihu by měl být větší časový odstup a ne že krátce po olympiádě, když je někdo lepší, vyjde knížka.

3. Pracoval jsem asi osm let s ženským týmem a byli jsme úspěšní. V té době bylo mužské judo naopak poměrně v útlumu. Vím, jak to v ženském kolektivu chodí. Jedna udělá výsledek, druhá ne a hned se začne pomlouvat. Jednu trenér pochválí na výbornou, druhou jenom za dobře a už je to špatně. Začne se partičkovat, holky jsou proti sobě. Ale takhle to opravdu chodí a něco podobného určitě i v biatlonu proběhlo. Vítková pro ni byla konkurence, velkou roli v tom mohli hrát i trenéři, ovšem jak to doopravdy bylo, to vědí nejspíš jen v biatlonové kuchyni. Nicméně je to nepříjemná věc pro celý náš biatlon. Jsem zvědavý, jestli se ozvou ti, o kterých se tam píše, čili Vítková, trenér Rybář a další. Jestli se detailněji vyjádří, patrně se dozvíme jiné věci než z jednostranné knížky.

4. Reálné to rozhodně je. Otázkou zůstává, kdo bude v tom kolektivu a jestli ji přijmou zpět. Po tom, co napsala, si myslím, že každý trenér od toho dá ruce pryč. Někde jsem zaslechl, že by se mohla vrátit se svým týmem. Ale jestli to bude třeba po dvou letech, tak biatlonový vlak už popojede. Návrat by byl těžký. Osobně se domnívám, že už se nevrátí. A nebo vyjde knížka číslo 2?

STANISLAV JIRÁSEK, předseda Borského klubu lyžařů Machov:

1. Knihu jsem nečetl a ani nemám v plánu si ji koupit. Četl jsem jen některé úryvky v novinách, nebo něco zaslechl v televizi. Nemám na to ucelený názor, ale i v tom málu, co jsem slyšel, je spousta rozporuplných věcí. Konkrétně ohledně příjmu potravy si pamatuji, že když Gábina začala trénovat s muži, tak na soustředění v Ramsau si muži „stěžovali“, že jim všechno sní a dokonce tenkrát někdo otiskl i fotku. Pak si myslím, že některé věci v knize být nemusely. Vztahy v reprezentačním týmu by se měly řešit na poradách týmu a ne v knize a podobné je to i s jejím soukromým životem..

2. Knihy se píší a vydávají kvůli zisku a ty sportovní kvůli historickým datům, propagaci daného sportu a podobně. Takže tady toje podle mého názoru asi ta první varianta.

3. Osobně jsem zastáncem toho, že tyto věci se mají vyříkat mezi čtyřma očima a hlavně v začátku konfliktu a ne po několika letech.

4. Nikdy neříkej nikdy, ale já to reálně nevidím.

O čem také GK ve své knize mluvila…
…o problémech s příjmem potravy: „Začala jsem sama sebe nenávidět a vadil mi každý gram, který jsem měla. Proto jsem začala hladovět a dělat věci, o kterých nikdo neměl tušení. Skončilo to málem tragicky a museli mi pomáhat doktoři. Několik let jsem totiž trpěla anorexií.“

…o první sexuální zkušenosti: „Ráda bych řekla, že mi bylo patnáct, ale nebylo, byl něžný, a i když ne žádný fešák, líbila se mi každá minuta. Nemohla jsem na to přestat myslet. Ne na něj, ale na TO.“

…o sportování: „Sport jsem ráda neměla, ale nebylo na výběr. Nejsem soutěživá a pocity před startem byly pro mě hrozně nepříjemné. Schovávala jsem se v lese a zahrabávala svoje startovní číslo do sněhu.“

…o týmové kolegyni Veronice Vítkové, s níž prý již několik let nemluví: „Veronika je úplně jiná, více se upíná na negativní věci, na všem hledá chyby a často mluví o lidech za jejich zády. Většinu času bývá naštvaná a ostatním umí zkazit náladu.“

KOMENTÁŘ: Milovaná Gabriela Soukalová, rozporuplná Gabriela Koukalová

Mám rád Gabrielu Soukalovou, nemám rád Gabrielu Koukalovou, tak zní jeden z mnoha internetových komentářů týkající se otevřené knižní zpovědi biatlonové královny.

Tak jest. Mistryně světa a olympijská medailistka rozdělila veřejnost. Jedni ji vyzdvihují za statečnost, s jakou mluví o problémech s příjmem potravy, první sexuální zkušenosti či hádkách v reprezentačním týmu, u druhých tím ztratila morální kredit. Někteří proměnu prostořeké a národem zbožňované holky s rezatými vlasy přisuzují jejímu sňatku s Petrem Koukalem. Podle nich je bývalý badmintonista, který sám vydal knihu o svém boji s rakovinou, tím, kdo za účelem zisku dostal biatlonistku do současné situace.

Je samozřejmě obdivuhodné, když sportovec veřejně promluví o pekle, které prožil, vůlí překonal životní útrapy a tím inspiruje druhé. A když na tom zbohatne, proč ne. Zaslouží si to.

Ale za knihou Jiná GK až příliš cítím snahu vydělat co nejvíc. A co se mi nelíbí je, že prodejnost autobiografie mají zvýšit pikantní detaily o lidech z jejího okolí, spory s trenéry či týmovou kolegyní Veronikou Vítkovou.

„Zařadil bych to do kategorie bulváru a je mi z toho smutno. Biatlonu to neprospělo a Gábině určitě také ne. Kladu si otázku, jestli tím nedegradovala celou svoji práci,“ řekl pro isport.cz dnes již bývalý šéftrenér biatlonistů Ondřej Rybář.

Souhlasím, její vybudovaný obraz legendy a modly utrpěl.

Soudit Gabrielu Koukalovou ale nechci, to udělá život sám a možná i lidé, kterých se její slova dotkla nejvíc. Ovšem její úspěchy na sportovním poli zůstanou obdivuhodné.

A je mi líto nejen Rybáře, ale i Jiřího Hamzy, šéfa biatlonistů a schopného manažera, který s partou spolupracovníků a trenérů stojí za biatlonovým boomem, ze sportu na okraji zájmu udělali světový hit, z jimi vytvořeného prostředí vyrostly hvězdy. To oni stvořili fenomén Gabriela Soukalová. Proto považuji za ránu pod pás, že Gabriela Koukalová teď hází špínu i na tyto strůjce biatlonového zázraku.   (Jiří Tůma, redaktor)