Jak bude po stránce sportovní vzpomínat na rok 2014 Jiří Svoboda?
Byla to pro mě zvláštní sezona. Stejně jako každý rok jsem se na sezonu 2014 připravoval pečlivě, hodně jsem v zimě pracoval na síle a fyzické kondici, zároveň se nám v zimě podařilo skvěle připravit nový závodní stroj a k tomu jsme v týmu po letech obměnili vozový park v podobě obytného auta, takže jsme se posunuli dál i po stránce komfortu dopravy na závody a hlavně pobytu na závodech. Na sezonu jsem se tedy těšil a všechno, co se dělo v zimě, mě motivovalo makat tak, abych hlavně sám sebe nezklamal. Za celý ten rok se však stala spousta věcí a nevím, zda máme na to dost prostoru, to tady probrat.

Tak to zkusme. Začneme asi u Mistrovství Polska, kde jste několikanásobný šampión, jak se tam dařilo?
Ano, v Polsku jsem za Spartu Wroclaw závodil několik posledních sezon a dokázal jsem nejen pro můj klub vybojovat tituly Mistra Polska. Před letošní sezonou jsem však na základě rozhodnutí nového výkonného výboru českého trialu musel nabídku na start v celém polském šampionátu odmítnout, neboť výkonný výbor rozhodl, že pro nominaci na MS družstev bude platit pravidlo, kdy pojedou první čtyři ze seriálu Mistrovství České republiky. A protože se mi polský šampionát hodně termínově kryl s českým, tak jsem měl jasnou volbu – buď pojedu v Polsku a na MS mohu zapomenout, nebo musím jet Mistrovství ČR.

To muselo být hodně těžké rozhodování?
To ano, ale nakonec jsem Spartě Wroclaw poděkoval, jejich nabídku odmítl a rozhodl se, že pojedu celý český šampionát. K mé smůle těsně před sezonou výkonný výbor toto pravidlo změnil, takže jsem v Polsku startovat mohl, ale bylo už pozdě na to, změnit to. Zanadával jsem si, ale to bylo tak všechno, co jsem s tím mohl dělat.

Jel jste tedy český šampionát?
Ano jel. Prvním závodem mělo sice být Mistrovství Evropy v Itálii nedaleko Lago di Garda, ale ze zdravotních důvodů jsem nemohl startovat a tak prvním závodem pro mě bylo, po dvou vítězných volných závodech v Polsku, MČR v Kramolíně. Tam jsem jak v sobotu, tak v neděli dojel na třetím místě. Celý víkend jsem se nemohl dostat do závodu a výsledek, hlavně však můj výkon, byl prostě slabý. Nebylo to tedy ono, ale žádná tragédie se nekonala.

Kde šampionát pokračoval?
Další závod se jel v Nitře na Slovensku. Je to zvláštní místo, nikdy jsem se tam moc netěšil, ale vždy se mi tam vcelku dařilo a i tentokrát tomu nebylo jinak. V sobotu jsem byl na druhém místě a v neděli se mi podařilo vyhrát. Závod měl dobré obsazení, přijel například letošní Mistr Polska Gabrysz Marcinow a další, takže to byl úspěšný víkend.

Co následovalo?
Po Nitře jsme se přesunuli na závod Mistrovství Evropy do Itálie nedaleko Milána. V Mistrovství Evropy jsem nestartoval několik let, a tak jsem ani sám nevěděl, co od toho mám čekat. Navíc v ME a MS se jede dle trochu jiných pravidel, kde jezdec v kontrolní sekci nesmí zastavit, což mi dělalo ze začátku trochu problémy. Závod jsem si však užil a dojel na 12. místě, což jsem zase jako nějakou ostudu nebral.

Pokud se nepletu, tak pak přišel super výsledek, ne?
Ano. Dalším závodem byl podnik seriálu ME, který se jel u nás, a to v Tanvaldu. Šlo o pěkný závod, kde jsem v sobotu zajel skoro perfektně, díky tomu jsem byl na bedně, a to na třetím místě.

Být na stupních vítězů v hlavní kategorii Mistrovství Evropy je snad veliký úspěch, musela to být úžasná odměna i za tu zimní dřinu.
To také byla. V týmu zavládla veliká radost a nadšení. Oslavovali jsme to do noci a výsledek druhého nedělního závodu tomu odpovídal. V neděli jsem totiž dojel na 11. místě, kdy jsem pokazil snad všechno, co se pokazit dalo. Ale i tak jsem z Tanvaldu odjížděl se skvělým pocitem.

Předpokládám, že následoval návrat do seriálu MČR?
Ano, to měl následovat, bohužel zde se sezona zlomila. Dalším závodem MČR měl být závod v Ouběnicích, ale z důvodu klimatických podmínek se musel závod přesunout do náhradního termínu. Předseda českého trialu mi předem volal s oznámením náhradního termínu a já ho upozornil, že jím navržený termín je nesmysl, neboť naši tři reprezentanti z nejlepší kategorie A se v navrhovaném termínu účastnili Mistrovství světa juniorů v Belgii a Velké Británii. Bohužel, zde šel sport stranou a nepochopitelně zvítězila nenávist výkonného výboru hlavně vůči jednomu z juniorských reprezentantů. Závod se tedy nakonec jel v termínu, kdy tito jezdci prostě nemohli přijet.

Co tedy následovalo, odjel jste do Ouběnic?
Odjel, ale odmítl jsem startovat a závod byl díky tomu anulován. Od této chvíle se až do konce sezony v podstatě už neodjel jediný regulérní závod českého šampionátu, v červenci tedy bylo vyřešeno.

Z jakého důvodu, co se stalo?
Řeknu to stručně. Výsledkům našich juniorů na MS v Belgii se předseda našeho sportu veřejně na webu vysmíval a následovalo jediné rozumné řešení, v tomto prostředí jsme se jako reprezentanti odmítli účastnit seriálu MČR.

Takže reprezentanti zůstali doma a na závody MČR nejezdili?
Přesně tak, ale neleželi jsme na gauči, místo MČR jsme společně trénovali apod. Vidím na tom pozitivní věci. I díky tomuto se totiž ukázalo, komu u nás v ČR jde o sport a komu pouze o jeho vlastní prospěch, ego či dokázání si nějakého vlivu. Z českého mistrovství se po zbytek sezony stala trapná komedie, kdy i televize veřejně o závodech MČR mluvila jako o frašce. Prostě hrůza.

V MČR jste tedy nestartoval, co bylo dál?
Jezdil jsem závody v Polsku, kde je prostě atmosféra jiná a na rozdíl od MČR si trialová komunita někoho, kdo něco umí, váží. U nás to letos bylo naopak, všichni co něco umějí, byli veřejně označování za vyděrače, gaunery atd. Nás to však stmelilo, protože jsme nepochybovali o tom, že zachraňujeme výkonnostní sport před setkáním přátel u piva a steaku, kam se dorazí na trialových motorkách. Výkonnostní sport v MČR bohužel letos onemocněl.

Koukám, že si neberete servítky.
Nemám důvod, nemám zapotřebí se někomu vnucovat, či se někomu zalíbit. Mohu si o někom myslet cokoliv, ale když je to reprezentant a umí, vážím si ho. Proto jsem nemohl stát opodál a nechat urážet skupinu lidí, která něco dokázala. Nezachoval bych se dnes jinak, i když je jasné, že postavit se na stranu výkonného výboru, by bylo snadné a pro mě výhodné. Já však neřeším vlastní prospěch, chci, aby se změnila atmosféra v českém trialu, chci abychom mladé a nadějné kluky podporovali bez ohledu na to, zda jde o Pepu či Jardu.

A co MS družstev?
To byla fraška a snad poprvé za celou historii se na tento závod nejelo. Kromě asi dvou závodů, na které federace neposlala jezdce kvůli financím. Do poslední chvíle se to řešilo, ale nakonec jsme se rozhodli, nenechat se výkonným výborem vydírat, či zatlačit do kouta, a naše reprezentace na MS družstev do Andorry neodjela.

A není to škoda?
Určitě je, ale bohužel to nešlo jinak. Český trial potřebuje dlouhodobé řešení a tím je nový výkonný výbor. S lidmi, kteří něco dokázali, mají autoritu a uznání, jsou sportovci a nikoliv pouze bafuňáři a absolutní neználci trialu. Musí se to změnit a naše účast na MS družstev by tu krizi jen prodlužovala. Tím však neříkám, pověste současný výkonný výbor. Kdo chce přiložit ruku k dílu, sem s ním. Řídit sport však mohou pouze lidé, kteří se umí povznést, budou všem měřit stejným metrem a budou sport stmelovat a nikoliv rozdělovat, jak je tomu bohužel dnes.

Takže jste dosáhli svého?
Neřekl bych to tak, není to jen o nás, ale o trialu, který milujeme. Výkonný výbor bohužel pro český trial jede dál, další sezona bude tedy v českém podání asi stejně ostudná, jako druhá půlka té letošní. Bez reprezentantů a tudíž bez účasti těch nejlepších.

A co tedy bude s Jiřím Svobodou v roce 2015?
Mám doma nový stroj na sezonu 2015, mám opět nabídku na start v Mistrovství Polska, ve hře je Mistrovství Evropy, zároveň mě láká Skotská šestidenní a vzhledem k tomu, že u nás v garáží stojí nově i ostré závodní enduro Beta, tak zvažuji i účast na vybraných závodech extrémního endura. Záležet však bude na kalendáři, zda bude vůbec nějaký volný termín.

Řekněte na závěr, co vás žene pořád vpřed, kde berete chuť závodit?
Motorky jsou můj život, sport je můj život. Nenarodil jsem se pro život u TV, můj život je v sedle motorky, tam venku a je to má součást. Běhám, protože díky tomu na ní mohu jezdit déle, posiluji, protože díky tomu si s ní mohu lépe hrát a mou největší životní výhrou je to, že jsem se prostě uměl narodit do rodiny, kde motorky jsou součástí celé naší rodiny, v rodině, kde mě všichni podporují. Jsem prostě Svoboda s benzínem místo krve a jsem na to pyšný, nikdy bych neměnil a nelituji ničeho.

A co byste popřál do roku 2015 našim čtenářům?
Občas si vzpomenu na to, jak jsem byl jednou nemocný a nemohl pár dní jezdit, jen jsem ležel. Po pár dnech jsem se ráno probudil a nějaká holka, co spala vedle mě, ani už nevím, která to byla, mi po krátké debatě řekla: „Hele, s tebou to už není k vydržení, obleč se, sedni na motorku, a jeď do lesa". Udělal jsem to, zapomněl jsem tam na všechny zdravotní trable a domů se vrátil s úsměvem na tváři. Pochopil jsem, že prostě mám štěstí, že mám tu svou vášeň. Všem tedy přeji, ať i oni mají tu svou, ať je jakákoliv a k tomu pak už stačí jen jedno, a to je neméně důležité – zdraví. Přeji vám všem tedy zdraví plné vášně a toho, co milujete, ať už je to cokoliv.