V současné době pravidelně jezdí závody mistrovství České republiky, občas startuje v závodě mistrovství Evropy či světa. Návraty na domácí podniky jsou pak pro něho, oproti původnímu plánu, kdy vše chtěl brát již jen hlavně jako zábavu, většinou hodně hořké. „U nás je největší problém v tom, že pořadatelé našeho domácího mistrovství jsou často lidé trialu neznalí, berou trial jen jako přípravu k podnikům MS v jiných motoristických disciplínách a rozhodčí často rozhodují nikoliv dle výkonnosti ale dle sympatií,“ říká JIŘÍ SVOBODA, trialový reprezentant ČR a člen SVOFE Trial Teamu.


Jirko, máte za sebou zhruba půlku sezony, převládá zatím spokojenost, nebo je tomu naopak?


Zatím jsem maximálně spokojený, na halovém mistrovství republiky jsem chtěl skončit na bedně, tam se mi nakonec podařilo vyhrát a nyní ve venkovní sezoně jsem na průběžném druhém místě, takže pokud by to takto zůstalo, považoval bych sezonu skutečně za výbornou.


Na vašich internetových stránkách jsem si všiml, že hodně kritizujete některé tratě, na kterých se republikový šampionát koná…?


… u nás je asi největší problém v tom, že pořadatelé našeho domácího trialového mistrovství často vycházejí z pořadatelů například motokrosu či sajdkárkrosu.


Můžete být konkrétní?


Určitě. Třeba závod v Jiníně u Strakonic pořadatelé vyloženě pojali jako generálku na mistrovství světa v sajdkárkrosu, které se tam asi týden po nás jelo, nepovolali k tomu lidi trialu znalí a už ta trať podle toho vypadala. A o umožnění se rozjezdit ráno před závodem raději ani nemluvě.


Slušně jste se opřel i do propagace tohoto závodu?


Řekl bych upřímně, že pořadatelé v Jiníně na to úplně kašlou. Nevyvěsili žádné plakáty, takže diváků tam pochopitelně přijde málo. Na samotné vyhlášení tam přišli v podstatě skoro pouze ti, kterých se závěrečný ceremoniál týkal, jejich příbuzní a několik málo skalních fanoušků.


Závody se v posledních letech prakticky jezdí na stejných tratích, stejných lokalitách, není to pak už trochu nuda?


Tak na trati se vždycky dá něco udělat jinak, větší problém je však například spíše v tom, že na všechny závody jezdí stejní rozhodčí a já konkrétně jsem si s některými, slušně řečeno, nepadl do oka a někdy, neříkám vždycky, mne třeba odpískají trochu jinak než konkurenci.


Lidově řečeno vás zaříznou?


Zase až tak do extrému to většinou nejde, ale v tomto sportu stačí drobnosti, které pak už třeba nejde dohnat. Jsou však rozhodčí, kteří mne skutečně nemají příliš v lásce. A vzhledem k tomu, že jsem osoba velice impulzivní, což o sobě vím, tak je někdy při závodech opravdu velmi veselo. Nejsem typ člověka co si toho nechá moc líbit, ať na závodech tak v životě.


Když bychom se ještě měli vrátit k tratím, dají se postavit tak, že jejich hladké překonání je prakticky nemožné?


Určitě to postavit jde, ale v seriálu MČR se to příliš často neděje. Toto je bohužel v posledních letech často k vidění hlavně na mistrovství světa, kde jsou pasáže, které projedou maximálně dva nebo tři nejlepší jezdci. Tomu pak také odpovídá každým rokem slabší účast jezdců v tomto seriálu. U nás v seriálu MČR třeba pořadatelé neodhadli stavbu tratě v Jablonci nad Jizerou, kde podle mého postavili až zbytečně nebezpečné úseky jako vysoké seskoky mezi kameny, nebo mezi stromy. Nikoliv těžké, ale zbytečně nebezpečné. Seskok z třímetrové skály mezi stromy, které byly od sebe vzdálené téměř přesně na šířku řidítek apod. Nebylo to nic moc.


A nešly by uspořádat závody tady někde v okolí?


Určitě by šly, třeba v běloveském lomu, jenže tam je myslím chráněné území. Prvním předpokladem k uspořádání takového závodu jsou pak dobré překážky, což by byl první problém, v lomu jsou, co vím, hlavně a pouze výjezdy a druhým problémem by bylo sehnat prostory pro jezdce a jejich techniku. Kemp dole u Metuje by zřejmě nedostačoval. A to nemluvím například o hluku a dalších záležitostech, které jsou s motocyklovým závodem spojené.


Narážím právě na to, že nedávno se zde jely amatérské závody automobilů do vrchu, které přitáhly slušné množství diváků, takže věřím tomu, že i na trial by si mnozí fandové cestu našli…?


… to je právě ono. Na závody aut stačí v uvozovkách pouze silnice, jenže náš sport je trochu komplikovanější. Velkou výhodu má v tomto například Tanvald, kde jsou krásné závody za vysoké divácké účasti. Je tam výborná propagace, místostarosta Tanvaldu je shodou okolností tchán jednoho ze závodníků, takže tímto závodem žije celé město. Vznikl tam úplně nový areál s vynikajícím zázemím, pořadatel navozil obrovské množství kamenů k diváky lehce dosažitelným pasážím a každoročně na tyto závody dorazí i někdo z předních politiků, což samozřejmě pomůže i prestiži závodu. Například nad letošním závodem převzal záštitu předseda Senátu ČR Přemysl Sobotka. K tomu všemu tam ještě vzniklo sportovní středisko mládeže, takže mladí trialisté podporováni Autoklubem ČR se sdružují právě tady v Tanvaldu.


Když už jsme u té mládeže, je dostatek mladých talentů?


S mladými talenty je ve všech sportech velký problém a tak v trialu tomu není jinak. Roste nám další generace, kdy už nám začíná pomalu závodit další generace, synové ještě nedávno aktivních trialistů. Jejich účast alespoň v ME na slušné úrovni je však ještě dalekou budoucností. A slabý příliv lidí ,,z venku“ trialového prostředí má i další důvody. Pro příklad. Když budu dělat třeba motokros, tak se po relativně krátké době už můžu aspoň svézt, ale u trialu neumím vůbec nic ani po měsíci, ani po třech, trochu tento sport pochopím až tak po roce a kdo dnes chce rok čekat, než se trochu sveze po kamenech… Nesnižuji náročnost třeba motokrosu, ale trial je v tomto ohledu hodně speciální motoristická disciplína.