Když by vám někdo před sezónou řekl, že na jejím konci zvednete pohár pro mistra ligy, co byste mu odpověděl?
Řekl bych mu: „Jste blázen…“ Ale rozhodně získání jedné z medailí bylo naším hlavním cílem.
Krčínské hráčky od svého vstupu do nejvyšší soutěže rok od roku stoupaly tabulkou vzhůru. Byla tedy jen otázka času, kdy přijdou medailové příčky.


Překvapilo vás, že tomu tak bylo právě letos?
Po posílení družstva Mistryní národní házené Marií Duškovou – brankářkou z Modřan (naše brankářská jednička Marcela Šefcová se vrací z mateřské dovolené) se náš tým výrazně zkvalitnil a vyrovnala se hra ve všech řadách, proto se náš posun tabulkou nahoru dal očekávat.


Rozdělme sezónu na tři části - podzim, jaro a play off?
Na podzim jsme udělali solidní výsledkový základ . Byla velmi důležitá spolupráce mezi mladšími a staršími hračkami. Až na drobné výjimky (Dobruška, Rokytnice) jsme předváděli velice slušnou házenou. Jarní část se vydařila ještě lépe, jedinou porážku jsme utrpěli s naším pozdějším finálovým soupeřem, SK Chomutov. Družstvo mělo velkou morální sílu a mnohdy i přes nepříznivý vývoj zápasu jsme dokázali zápas otočit v náš prospěch.


Pojďme k play off. Postup přes čtvrtfinále byl asi povinností, jak dvojutkání holky zvládly?
Výrazný krok jsme udělali již v prvním utkání v Hlinsku za velmi nepříznivého počasí. Trpělivou hrou jsme soupeři odskakovali gól po gólu až na sedmibrankový náskok do odvety hrané na našem hřišti. Odveta byla spíš útočnou exhibicí, kdy obě družstva myslela více na útok než na obranu
(27:16).


V semifinále derby s Dobruškou a dvě naprosto jasná vítězství. Co bylo v této sérii klíčové?
Celé semifinále bylo ovlivněno neúčastí dobrušské útočnice Petry Laštovičkové, nejlepší střelkyně soupeře. Vynikající výkon naší obrany dal základ pro vysoké vítězství doma 15:5 i v odvetě v Dobrušce 6:12. Holky mohly slavit zasloužený postup do finále, kde naším překvapivým soupeřem byl Chomutov, i když favoritem v druhém semifinále byl Tymákov.


Věřil jste po první finálové prohře v Chomutově v zisk titulu?
Ano, protože na domácím hřišti máme s Chomutovem lepší bilanci. Oba zápasy jsme odehráli s obrovskou bojovností, každá z hráček dala do hry srdce. To se projevilo nejen v prvním důležitém zápase (vítězství 12:10), ale i ve druhém, kde jsme zvítězili 17:14 a hned naše první medaile byla ze zlatého kovu.


Svůj díl mají na vašem triumfu i příznivci, cítili jste i vůči nim jakousi povinnosti vyhrát?
Diváci byli po celou sezónu naším osmým hráčem na hřišti a jejich počet zápas od zápasu stoupal. Zvláště ve vyřazovacích bojích byla jejich podpora naším hnacím motorem v cestě za vysněným titulem. Všem moc děkujeme a doufáme v jejich přízeň v příští sezoně.


V každém sportu dojde po úspěchu k většímu či menšímu rozpadu týmu. Máte nějaké signály, že by někdo z týmu měl odejít?
Hostující brankářka Marie Dušková nastoupí se svým týmem z Modřan do kvalifikace o 1. ligu a v případě úspěchu nás opustí. U některých hráček čekám na rozhodnutí, zda setrvají v týmu i nadále a účast dalších hráček může ovlivnit „plánované“ rodičovství.


Titulem jste si dali laťku vysoko. Je družstvo dostatečně psychicky vyspělé na to, aby medailově v příští sezóně na tu letošní navázalo?
Do další sezóny plánuji družstvo doplnit o nové tváře z kategorie dorostenek a teprve první zápasy ukáží, jak se s těmito změnami popereme. I realizační tým se rozroste o mého nového kolegu, Václava Zákravského, bývalého vynikajícího hráče našich ligových mužů.