Když mu vedení svazu post šéftrenéra českého reprezentačního družstva nabídlo před letošní sezonou potřetí, tak už neváhal. Trutnovský trenér VLADIMÍR ŠLOFAR bere možnost vést nejlepší naše běžkyně jako vyznamenání za práci, kterou pod Krkonošemi odvádí spoustu dalších lidí. Na druhou stranu říká: „Je to taková kariérní sebevražda.“ Třiačtyřicetiletý kouč se totiž chopil trenérského žezla v sezoně, která bude kvůli mistrovství světa v Liberci veřejností extrémně sledována.

Od dětí k profíkům


První nabídka ze svazu na pozici hlavního trenéra přišla po olympiádě v Turíně v roce 2006, kdy Šlofar dělal asistenta. Trutnovský trenér ji nejprve přijal, ale poté, když jel do Prahy podepsat smlouvu, tak si to cestou v autě rozmyslel. „Nebylo to ode mě košer a udělal jsem na svazu docela velký problém. Nechtěl jsem však opouštět partu v Trutnově, kde se mi začaly rodit holky, které, když je lyžování bude bavit, mají nakročeno právě do reprezentačního áčka,“ vysvětloval Šlofar, proč na poslední chvíli couvl. O rok později, kdy už viděl, že pod Krkonošemi rostou dobré lyžařky, další lákání svazu rovnou zavrhl. Pozici šéftrenéra přijal až letos. „Kdybych to už nevzal ani napotřetí, asi by si o mně řekli, že jsem nesolidní, neperspektivní. A přeci jen svým způsobem jsem tu práci chtěl dělat,“ konstatoval.

A tak se Šlofar přesunul od juniorské reprezentace mezi dospělé. S tím však souvisí i radikální změna práce. „Do teď to byla spíš taková hra, i když jsem to nerad slyšel. Hloupě řečeno. Holky do dvaceti let jsou jako děti, dá se s nimi v klidu pracovat. Je to radost, žádné napětí a profesionalita,“ poznamenal Vladimír Šlofar. Dospělácké lyžování je něco jiného. „Myslím si, že v tom je skrytá i část úspěchu kluků. Do závodů se jim podařilo přenést uvolnění a pohodu,“ naznačil. To holky jsou prý, podle Šlofara, po odchodu Kateřiny Neumannové v hrozném stresu. „Kouká se na ně přes prsty, protože nedělají výsledky. Ta situace však musela nastat.“


Chybí touha vítězit


V minulosti si tímto problémem prošla i mužská reprezentace. Poté, co skončili Pavel Benc a Lukáš Buchta, naskočili jako mladíci do Světového poháru Lukáš Bauer s Martinem Koukalem. „Hned se po nich chtěly výsledky, což je ovšem metodicky nesmysl. Každý potřebuje nejprve vyzrát,“ pravil Šlofar, jenž má v současné době v týmu například 22letou Evu Nývltovou, 24letou Ivanu Janečkovou či 21letou Elišku Hájkovou. „Samozřejmě, že je třeba Jacobsen nebo Kalla, které i mladé zajíždějí výborné výsledky, není to ovšem pravidlem,“ upozornil.


Jiný problém, který Šlofar vidí v ženském lyžování, je v touze vyhrávat. „Snažím se u holek znovu probudit vítězného ducha. Holky přestaly chtít být na špičce. Nemůže se hrát jen na to, že máme body, tak jsme spokojení,“ pronesl.


Letos po dlouhé době se Šlofarovi podařilo prosadit vyšší počet žen v reprezentačním družstvu, a to na sedm.


„Okamžitě se na nás za to snesla kritika, že číslo sedm pro naši úroveň ženského lyžování je zbytečně vysoké. Já v tom však vidím pozitivum. Myslím, že trénovat ve čtyřech celý rok nic extra nepřináší. V sedmi je to jiné. Někdo je lepší na kolo, někdo na běh, někdo na kolečkové lyže. Holky mají stále kolem sebe koho překonávat,“ tvrdí Šlofar. „Díky finančním prostředkům je teď možnost vytáhnout další holky, které by mohly zaskočit, když bude potřeba,“ podotkl.

Krátký čas vzkříšení


Vrcholem nadcházející sezony bude bezesporu únorové mistrovství světa v Liberci, které je však už nyní pro Šlofara jakýmsi strašákem.


„Opravdu z toho mám trochu obavy. Vím, že kdyby letos nebylo mistrovství světa, mohl bych pracovat v klidu. Potřeboval bych alespoň dva roky, abych si partu udělal k obrazu svému, aby si holky zvykly na jiný styl trénování, jiný přístup. Neříkám, že ten, co mají, je špatný. Všechno to ale se vším souvisí. A teď to máte najednou stihnout za devět měsíců? To nejde,“ rozebíral situaci.


Přesto výkonnostní cíle, jež musel odevzdat před začátkem přípravy na ministerstvo, zní optimisticky.


Dvě umístění do šestnáctého místa a štafeta do osmého. „Bylo by to nádherné, kdyby se nám to podařilo splnit.“

K naplnění těchto met zahájily běžkyně začátkem května přípravu. „Teď dokončujeme takový ten větší objemový blok,“ povídal trenér, který své „ovečky“ vzal v neděli na dva týdny na soustředění do Vysokých Tater. „Po návratu zpět budou mít holky tři týdny individuálního tréninku respektive dovolené, protože pak až do dubna nebudou mít na volno ani pomyšlení,“ řekl.


Začátkem srpna se reprezentantky sejdou v Jablonci, odkud vyrazí na tři neděle na soustředění do bulharského Belmekenu. Následovat bude pobyt na ledovcích a první závody.