Myšlenka napsat otevřený dopis ministru školství ve vás klíčila delší dobu, nebo to bylo spontánní rozhodnutí?
Klíčilo to ve mně delší dobu, protože zrušení a následné upravení dotačního programu číslo čtyři (Údržba a provoz sportovních zařízení – pozn. autora) se přímo týká klubů i tělovýchovných jednot. Jelikož ministerstvo vypsalo podmínky takové, že o tuto dotaci dnes mohou žádat jen střešní organizace s rozšířenou působností, tak se to v podstatě omezilo jen na celostátní střešní organizace, které zaštiťují veškeré sporty. Tyto střešní organizace však snad výjimkou Sokola nemají žádné majetky. Takže buď je to absolutní nepochopení fungování sportu u nás, nebo je to cílený tah ministerstva, aby nemuselo vydávat tolik peněz.

Dá se nějak vyčíslit, jak velké procento příjmu tvořily v jednotlivých klubech tyto peníze z dotací?
Nedá se to paušalizovat a rozhodně ta dotace nepokryla fixní náklady za energie nebo vodu, ale byly to peníze, s nimiž mohly organizace každý rok počítat. A pokud vám nedorazí třeba 80 tisíc, se kterými počítáte, tak je to pak velký problém hraničící s likvidací sportu.

Jaké je řešení?
Řešením je radikální změna chápání státu vůči sportu jako takovému. Sport má nenahraditelnou úlohu ve společnosti a hlavně působí preventivně proto, aby obyvatelé naší republiky byli méně nemocní, žili zdravěji a nebyli závislí na alkoholu, nebo drogách. Vezměte si, kolik stojí stát jeden vězeň, nebo jeden člověk léčící se ze závislosti na alkoholu nebo drogách, nebo otylý člověk. Stát to stojí mnohonásobně více, než kolik dává do prevence, kterou je sport.

Hodně se hovoří také o tom, že je možná problém i v tom, že sport je pod Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a není samostatný. Jaký na to máte názor vy?
To tvrdím už delší dobu. Stát by měl sportu zřídit zvláštní ministerstvo tak, jako je to všude ve svědě a do sportu by šla nějaká část HDP (hrubý domácí produkt – pozn. autora). Jen jeden malý příklad. Fotbal spustil před dvěma lety IS (informační systém – pozn. autora), který je transparentní a jako jediný u nás má vyčištěnou členskou základnu. Fotbal má dnes 350 tisíc jasných a prokazatelných členů, kteří jsou aktivní. Tento systém, který mimochodem získal i cenu od UEFA, by mohl být vzorem pro ostatní sporty. A co mě zarazilo, byla skutečnost, že FAČR (Fotbalová asociace České republiky – pozn. autora) nabídl tento program ministerstvu školství i pro ostatní sporty a ministerstvo to odmítlo. A já se ptám, proč?

Na kom podle vás leží největší vina současného neutěšeného stavu českého sportu?
Největší vina je podle mého zcela jasně na politické garnituře. Bohužel v médiích, ať už tištěných či jiných, jsme prezentováni vždy tak, že článek či reportáž začíná slovy: „…po aféře ve fotbalu…“ To ale není pravda! A jestli náš předseda měl nějaké telefonáty s někým, tak loboval za náš fotbal. A já si pamatuji, že před x-lety, když začínali tito lobisté v politice, tak se řeklo, že to není trestné, ale jen neetické. Každý ministr lobuje za svůj resort a stejně tak náš předseda loboval za náš fotbal. Největší problém tedy já nevidím ve fotbale, ale ve státní sféře.

Jak dlouho je současná situace sportu na té nejnižší úrovni udržitelná?
Do doby, než odejdou funkcionáři důchodového věku, kteří byli zvyklí 40 let dělat zadarmo a mladé lidi k tomu bez peněz nedostaneme. A vzhledem k tomu, že náš sport je dlouhodobě podfinancovaný, nevidím to příliš růžově. A to i přesto, že naši sportovci často předvádějí naprosto úžasné výkony. Vemte si příklad Martiny Sáblíkové, která se byla schopna prakticky z rybníku probojovat k olympijským medailím. Je to o tom, že je to jedinečný člověk, kterému ale dodnes nebyl nikdo schopný vytvořit podmínky. A právě to je obrázek toho, jak se stavíme ke sportu. Na druhou stranu je ale zajímavé, že když naši sportovci přivezou nějaký úspěch, tak se s nimi všichni politici fotí a zvou je na Hrad.

Zpět k vašemu dopisu na ministerstvo. Už vám na něj někdo odpověděl?
Samozřejmě že ne, a vůbec mě to nepřekvapuje.

Blíží se parlamentní volby, takže otázka sportu se opět odkládá. Dá se podle vás určit aspoň zhruba období, kdy by mohlo dojít k nápravě současného neutěšeného stavu?
Podle posledních zpráv končí program, který byl rozdělen na deset kapitol a kluby by měly žádat jednotně a hlavně zjednodušeně, což rozhodně kvituji. Doufám, že bude daný jasný systém přerozdělování dotací tak, aby všem bylo měřeno stejně, ale hlavně je třeba, aby stát dával do sportu podstatně více peněz. Chápu, že vzdělání je důležité, že zdravotnictví je důležité, že kultura je důležitá, ale nechápu, proč sport je třeba vedle kultury popelka.

Otevřený dopis ministru školství

Vážený pane ministře,

dovoluji si reagovat na současnou situaci ve financování českého sportu.

Působím 20 let jako funkcionář ve sportovním prostředí, které jsem poznal ze všech úhlů ve více funkcích. To, jak je dnes podfinancován celý Český sport, zejména pak ten výkonnostní, je velká ostuda Českého státu a její vlády. Místo toho, aby stát podporoval sportování svých občanů, aby byli zdravější, aby neseděli v hernách u automatů, aby nekonzumovali ve velkém alkohol, tak radši bude vynakládat daleko větší prostředky na léčení závislých na alkoholu, drogách a automatech, na léčbu obezity a dalších civilizačních chorob, které se rekrutují z nedostatku pohybu.

To, že MŠMT vypsalo program na údržbu jen pro střešní organizace a vyloučilo z tohoto programu prakticky všechny Tělovýchovné jednoty a Sportovní kluby v celé ČR, je buď totální neznalost sportovního prostředí, nebo cílená likvidace amatérského sportu v ČR. Ve většině jednot a klubů na okresní a krajské úrovni působí dobrovolníci, kteří dělají zadarmo práci za několik lidí najednou, protože na to nejsou prostředky. A většinou takto pracují lidé důchodového věku. Nebýt jich, velké procento klubů již dnes neexistuje. A nebýt vstřícného přístupu samospráv v obcích a ve městech, nemají kluby z čeho platit energie, údržbu, sportovní pomůcky, cestovné k soutěžím, náklady na organizaci soutěží atd. A to příjmy z dotací jsou jen zlomkem financí, které kluby potřebují pro udržení chodu. A teď MŠMT chce i o tento zlomek sportovní prostředí připravit. Cesta, kdy budou vše financovat rodiče a sportovci, je cesta do pekel, protože by sport byl dostupný jen pro horních deset tisíc, již takhle výrazně zatěžuje rodinné rozpočty rodičů, kteří chtějí, aby jejich děti žily zdravým způsobem života, čehož je sport prvním předpokladem.

Věřím pane ministře, že podmínky vyhlášeného programu jsou jen důsledkem nepochopení sportovní struktury lidmi, kteří tyto podmínky nastavovali a kteří o tom pravděpodobně nemají dostatek informací. Věřím, že se vše co nejrychleji vysvětlí a podmínky nastaví tak, aby úroveň Českého sportu a podmínky pro něj, nejen na reprezentační úrovni, odpovídaly 21. století a České republice, jakožto demokratického státu, který je důstojným členem Evropské unie.

S úctou

Ing. Petr Vítek, předseda Okresního fotbalového svazu Náchod