V letošním roce si však už Žilák připsal i dva starty ve Světovém poháru. Nejprve skončil ve Slovinsku 68., v Itálii se mu už tolik nedařilo, když po pádu a těžkém zranění ruky skončil v nemocnici. „Ze Slovinska jsem se vracel nadšený, protože mi ostatní kluci říkali, že když budu kolem stovky, tak to bude úspěch,“ líčí Žilák. Podle něj je to úplně něco jiného, než zná z českých tratí, kde jsou sjezdy maximálně pětiminutové, v zahraničí jsou to sjezdy i třikrát delší.

Už méně nadšeně hovoří o dalším podniku Světového poháru, který se odjel v Itálii. „Tam jsem doplatil na zbrklost. Po dvou tréninkových dnech začalo před prvním závodním dnem pršet. Na první erzetě jsem hned po padesáti metrech spadl na kámen, rozřízl si ruku až na kost a zbytek závodu v podstatě doběhl,“ popisuje nepříjemnosti závodu v Itálii František Žilák.

Další patálie ho však potkaly hned vzápětí, když mu nikdo z pořadatelů nebyl schopen zajistit adekvátní lékařské ošetření, takže skočil do vlastního auta a odjel sám do nemocnice. „Ruka už je v pohodě, ale rameno, které to také odneslo, ještě cítím,“ dodává Žilák.

Ten se přesto už nyní soustředí na finále Světové série, které se jede na konci září. A opět v Itálii. „Bude tam hodně Čechů a celkově očekávám, že to bude skvěle obsazený závod s hodně rozbitými sekcemi. Tím, že tam ale jezdíme na jaře trénovat, tak se moc těším,“ vyhlíží už netrpělivě vrchol letošní MTB enduro sezony František Žilák.