Výjimku tvořila Alena Doubravová, která práci sice má, ale má vážné obavy, že o ni v budoucnu přijde. „Jsem dělnice a za prací dojíždím do Červeného Kostelce. Už jsem slyšela, že náš podnik bude asi v útlumu a některé lidi propustí. Podle mě dojde v první řadě na dělníky, tedy také na mě,“ myslí si Doubravová. Zatím má však v tomto ohledu jen nejasné signály.

„Nezlobte se, ale nerad bych o tom teď veřejně mluvil. Přijďte až mě vyhodí,“ řekl Deníku na Husově náměstí muž ve středním věku. Dobře oblečený třicátník se o práci nebojí. „Mám vlastní firmu a nestěžuji si. Zaměstnávám patnáct lidí a můžu své zaměstnance ubezpečit, že jim momentálně propouštění nehrozí,“ prohlásil Kamil Marek z nedaleké Jaroměře.

Služeb úřadu práce patrně využije jedna z českoskalických oybvatelek, která má už z propouštěním ze zaměstnání své osobní zkušenosti. Dříve totiž pracovala v textilním podniku Tiba, který však ve městě uzavřel svůj provoz. „Tušili jsme tenkrát, že k tomu asi dojde. Skončila jsem tehdy na úřadě práce, ale brzy jsem si našla místo v jednom supermarketu v Náchodě jako pokladní. Bylo tam tak málo peněz, že se mi nevyplatilo dojíždět. Navíc jsem měla problémy s malou dcerou, tak jsem tam skončila. Bohužel nemám žádnou vyšší kvalifikaci, tak je problém práci sehnat. Vypadá to tak, že se opět vypravím na úřad práce,“ povzdechla si nezaměstnaná obyvatelka města.

V Tibě kdysi pracoval i Mirek T. z České Skalice, který je nyní na nemocenské. Za prací jinak dojíždí do Jaroměře a o svůj osud se rovněž velmi obává. „Mám potíže s rukou a doma jsem už celý měsíc. Začínám se bát, že o práci přijdu, což by byl malér. Zplácím totiž hypotéku a pokud bych přišel o práci, tak nevím,“ uvedl Mirek.