To se skládá z vlastníků pozemků a snad jako jedněm z mála v zemědělství a navíc společným způsobem hospodaření se jim podařilo udržet rostlinou i živočišnou zemědělskou výrobu a prosperovat. Jaký je jejich recept? Spoléhají sami na sebe a patří jim lom v Rožmitále. V sobotu oslavili dvacet let samostatného hospodaření.

Půda bez stád víc nerodí

Podle Miloše Simona, člena představenstva, družstvo hospodaří na solidní úrovni. Zachovalo dodnes zemědělskou prvovýrobu, která se jinde pro její ztrátovost omezovala. A to díky tomu, že může na její udržení používat peníze, které vydělává lom v Rožmitále. Udržet se nad vodou družstvu pomáhají i dotace na udržování krajiny či na kosení luk v chráněných oblastech. Vše je totiž jako kruh. Když se omezí jedno, přestane řádně sloužit druhé. A tak je to i s dobytkem a půdou. Jedno se bez druhého zkrátka neobejde.

„Živočišná výroba na sebe nevydělá, ať je to mléko nebo maso, tak to prodělává. Jenže my ji potřebujeme, abychom měli chlévskou mrvu a udrželi úrodnou půdu," vysvětluje Miloš Simon.

Na Broumovsku je podle něj vývoj v zemědělství markantní. Mnohde jsou sice pole obdělána, avšak místo dobytka na maso a mléko lidé chovají pro zábavu a na ježdění třeba koně.

„Mnozí zemědělci neměli kam pro peníze chmátnout a zlikvidovali vše, co nevynášelo peníze. Dnes jsou všude louky a spásá je skot bez tržní produkce. Jen proto, aby se dostávali dotace na spásání trvalého travního porostu. Jenže kde nejsou krávy, tam není hnůj. Je jen otázka času, jak dlouho to orná půda vydržím, než se vysílí. Průmyslová hnojiva to nenahradí, občas je potřeba chlévská mrva a ta do půdy nepřijde," říká Miloš Simon.

Když družstvo začínalo, mělo tři kravíny. Největší se sto šedesáti kusy dojnic, další dva po šestadevadesáti kusech. Jenže pak začaly klesat výkupní ceny mléka. A tak na mléko a maso zůstal dobytek jen v největším kravíně se sto dvaašedesáti kusy dojnic. V dalším kravíně jsou přes zimu ustájeny mastné krávy, které se celý rok spásají okolní pastviny. „Vydrželi jsme a máme také jako jedni z mála chov prasnic, máme kance, svině, selátka. To vše jen díky tomu, že používáme vlastní krmiva, sami si mícháme, sami si šrotujeme. Pěstuje se u nás lupina úzkolistá, aby tam byla energie, a dokupujeme jen minerálie, co dobytek potřebuje," dodává Miloš Simon.

Podle něj se však léta přežívalo a jakž takž se družstvu daří teprve v posledních letech, kdy se začínají dostávat dotace z Evropské unie. „Výkupní ceny masa a mléka jsou skoro stále stejné, i když ostatní náklady lezou nahoru a nůžky se stále rozevírají. Sociální smír po revoluci podle mě platili zemědělci. Teď když dva tři roky zpátky začínáme dostávat dotace z Evropské unie, tak jsme se nadechli. To se odráží v tom, kolik zemědělců přežilo a nebo na jaké úrovni hospodaří," míní Simon. Dodává, že přístupové podmínky do EU v oblasti zemědělství, které však Česká republika podepsala, byly chvílemi hanebné.

Na vývoj v zemědělství se v šonovském družstvu dívají jako správný hospodář, který myslí nejen na zisk, ale i na krajinu. Avšak chápou, že stejně jako jim se nepodaří přežít každému. „Někdy se lítá ode zdi ke zdi, bohužel," povzdechne si Simon. Dodává: „Nechtěl bych se dočkat doby, kdy se všude budou kvůli bioplynovým stanicím pěstovat lány kukuřice a kdy se budou šeredně zdražovat potraviny. Mimo to má pěstování kukuřice velký vliv na erozi půdy. Pěstuje se o také o hodně více řepky olejky, než by bylo optimální, jenže výkupní cena je vysoká a mnohá družstva musí vyjít, tak ji pěstují…"

Družstvo podle Simona třeba trápí, že když by chtělo pro další hospodaření nakoupit státní pozemky, tak je jako právnická osoba vyřazena. „V některých případech však stát umožnil nákup pozemků spekulantům," dodává.

Věří však, že se situace v zemědělství nebude dál zhoršovat.