Dopis napsal Karel: Milá babičko,

Zdroj: DeníkAni já ti nechtěl nikdy uvěřit, když jsi mi vyprávěla, jak jste žili v jedné místnosti, jak těžko jsi vydělávala korunky ve svém obchůdku, do kterého jsi si základní potraviny každý večer po zavření krámku donášela v nůši od sedláků z okolních vesnic. Vzpomínám si, jak jsem s tebou soucítil, že jsi potom do noci musela na pět dětí ještě prát, žehlit, připravovat krmi na druhý den…

Nikdy mi nevymizí z paměti, když jsi o tomto těžkém životním období říkala, že by je ani železný kůň nevydržel. Ty jsi však vydržela, ty jsi vše zvládla, dokonce na podtrženou jedničku, protože se ti podařilo své ratolesti nejen uživit, ale navíc vzorně vychovat, všem umožnit vyučení.

Dnes si říkám, že asi opravdu existuje Pán Bůh nebo někdo jiný spravedlivý, který tě bohatě odměnil v jeseni tvého života, kterou jsi prožila obklopena vděkem a láskou nejen všech svých dětí, ale i jejich protějšků, i nás jedenácti vnuků a dvaadvaceti pravnoučků.

Dopis otci napsal Martin: Můj táto,

Víš dobře, jak jsme všichni bojovali, abychom tě měli co nejdéle u sebe, jak jsme se těšili na tvé vyprávění, jak jsme tě všichni milovali. A ten hodný Pánbíček ti navíc dopřál i požehnaný věk - 92 let v obdivuhodné duševní kondici!

Babičko, věř mi, jsi stále mezi námi. Vzpomínáme, děkujeme, obdivujeme tě a bude tomu tak navždy!

Tvůj Karel