Můžete čtenářům prozradit, jak probíhaly vaše tréninky ve StarDance?
Ivana: Po naší první schůzce, kdy měl Honzík pocit, že budeme hned tancovat… (smích)

Jan: … chtěl jsem vyzkoušet jen pár letmých pohybů.

Ivana: Pro něj letmých, pro mě zcela nových… Prostě jsem řekla: „Honzíčku, ne. Uděláme to jinak. Nejdřív si dáme jógu, abychom dali tělu informaci, že se bude pohybovat, a pak budeme tancovat…“ Od té doby, kdykoli jsme mohli, začínali jsme každou lekci alespoň dvaceti minutami jógy, kterou jsem vedla já, pak jsme si role vyměnili a dvě hodiny mě vedl tady mistr.

Jan: Byla to taková naše specialita a jsem za ni moc rád, protože jóga člověka hezky zahřeje a hezky srovná.

Ivana Chýlková o působení ve StarDance: 

Zdroj: se svolením Mariana Dvořáčka

Ivana: Prozraďte, Honzíčku, s čím jsem vám pomohla?

Jan: Ivanka mi zásadně pomohla s mým problémem se zády. Už osmnáct let mám na zádech takového medvídka pandu, se kterým si různě povídáme, někdy víc, někdy míň, a když jsem ho zatížil, trochu to bolelo, ale teď už nebolí, protože pravidelně cvičím.

Ivana: Jeho fyzioterapeut mu řekl, že se má zaklánět, což mi přišlo jako hloupost. Když vás bolí bedra, je přece nejpřirozenější uvolnit se. Hned jsem mu řekla, že fyzioterapeuta musí okamžitě vyměnit, že po něm jde a chce ho oddělat. (smích)

Oba shodně: Rozhodně tu soutěž můžeme všem doporučit. Místo fyzioterapeuta ať jdou tančit.

Ivana Chýlková, Jan TománekIvana Chýlková, Jan TománekZdroj: CNC / Marek Pátek / Profimedia

Vy jste absolvovala DAMU, nevím, jak taneční… Měla jste před Stardance zkušenosti s tancem?
Ivana: Na DAMU byla v osmdesátých letech jen taková rytmika. Do StarDance jsem byla společenským tancem zcela nepolíbená. Byla to moje úplně první zkušenost.

Jan: Ivanka umí výborně chorovod. Víte, co to je?

Nevím…
Jan: Chorovod je pohyb, který dělaly ruské tanečnice. Hledali jsme různé spojitosti mezi pohyby, které Ivanka někde letmo v životě zahlédla, a variacemi, které mají určitou techniku i název a já se je snažil při trénincích Ivanku naučit.

Ivana: Pořád mi říkal nějaké názvy a já jim vůbec nerozuměla. Třeba pronesl: „Vždyť je tam otevřená otočka.“ A já si pomyslela: „Sakra, jaká otevřená otočka?“ (smích)

Josef Maršálek a Adriana Mašková
Josef Maršálek: V soutěži StarDance nemám větší ambice než přežít ji ve zdraví

Kdo z vás byl na trénincích dominantnější? Nechávala jste, Ivano, Honzovi volnou ruku, a co vám řekl, jste udělala?
Ivana: Snažila jsem se to tak dělat… Honzíku, vy jste se nehezky zamyslel, chcete to snad vyvrátit?

Jan: Ne, chci říct, že takhle to ze začátku probíhalo, ale pak se to začalo trochu komplikovat… a už jsem měl asistentku. (smích)

Ivana: Řekla jsem mu, že špatně drží rám.

Jan: Ano, byl jsem v postavení, špatně jsem držel rám a Ivanka mi sdělila, že špatně držím rám. Jistě pochopíte, že mě toto lehce překvapilo…

Ivana: (smích) Mě taky, protože jste ho držel blbě.

Kolikrát jste ho na to upozornila?
Ivana: Stalo se to jednou nebo dvakrát…

Co na vaše působení v soutěži říkalo vaše okolí?
Ivana: Okolí mě do soutěže víceméně nahnalo, takže je, doufám, spokojené.


Nahrává se anketa ...

Neměl váš partner Jan Kraus tendenci s vámi doma zkoušet tance?
Ivana: Nemohl! Zničil by mi postavení těla. Je mi někam k pasu, to neexistovalo. Pracně jsme s Honzíčkem natrénovali rám, i on trochu haproval… Co bych pak dělala? (smích)

Jan: Na tohle téma mám jednu krásnou vzpomínku. Když mi poprvé zavolali z televize, jestli bych nechtěl tančit ve StarDance, myslel jsem, že je to skrytá kamera. Až když volali podruhé, pochopil jsem, že to myslí vážně. Přišel jsem domů a hledal někoho pragmatického, což je moje manželka Kamilka, a čekal, že mi řekne: „Tak se všichni uklidníme.“ Prozradil jsem jí, že chtějí, abych tančil ve StarDance, ona se zamyslela a řekla strašnou větu: „Hele, to by nebylo špatný, kdyby tam byl někdo starej!“ (smích)

Ivana Chýlková, Jan TománekIvana Chýlková, Jan TománekZdroj: se svolením Davida Rauba / Česká televize

Ivana: (smích) Jste se dozvěděl, na čem doma jste.

Jan: Ano. Proč tatínka tahat po budovách České televize a nechat ho trápit na přímých přenosech StarDance.

Vyzkoušel jste si roli porotce i soutěžícího. Která je vám bližší?
Jan: Obojí má něco do sebe, ale duší jsem tanečník, dodnes rád tančím. Začal jsem se tanci věnovat proto, že byl s holkama a mě bavilo se i hýbat. To mi zůstalo. Nepřestal jsem být tanečníkem a jsem moc rád, že jsem tu příležitost opět dostal.

Eva Adamczyková má letos pestrou podzimní přípravu na sezónu. Ke svým sportovním tréninkům přidala i tréninky taneční. Věří, že se ve StarDance probojuje co nejdál
Můj taneční projev není úplně kultivovaný, říká Eva Adamczyková o StarDance

Sedmadvacátého září jste měla, Ivano, kulatiny. Slavila jste na tanečním parketu?
Ivana: Neslavila jsem vůbec. Naposledy jsem slavila narozeniny ve dvaceti. Těch jsem se nemohla dočkat.

Jan: Není to škoda?

Ivana: A proč by to byla škoda?

Jan: Člověk si pozve přátele, zavzpomíná…

Ivana: Prosím vás, na co bych vzpomínala? Dívám se kupředu. Ani s rodinou narozeniny neslavím, přecházím je. Když napíšou známí, odepíšu: Děkuju moc. Tím to končí.

Jan: Doufám, že dáváte alespoň smajlíka! (smích) Já vím narozeniny moc rád.

Ivana: Já ne, protože se scházíme pořád. S rodinou i přáteli. Nevidím důvod, proč by to muselo být nutně během narozenin.

Jan: Až mi bude šedesát, byl bych rád, kdybyste byla tak laskavá, udělala si čas a přijela. Já zařídím ohňostroj.

Ivana: Dobře. (smích)