Před rokem jste si v jednom rozhovoru povzdechl, že vás film a televize zatím dost míjejí. A tvůrci jako by vás vyslyšeli. Po Severu Roberta Sedláčka vás teď můžou diváci vídat v dalším seriálu. Jak jste se dostal k roli ve Specialistech?
Klasicky přes casting. Byla to dlouhá cesta, ale trpělivost se vyplatila. Původně mě totiž pozvali na casting na postavu kriminalisty, který nastupoval jako náhrada za Jana Zadražila. Do posledního kola jsem se dostal tehdy spolu s Jirkou Hánou, který tu roli nakonec získal. Byl jsem zklamaný, že to nevyšlo. Po půl roce si na mě vzpomněli, když hledali nástupce za Jakuba Štáfka, a rovnou mi tu roli nabídli.

Seriál se natáčí v reálných exteriérech a na zajímavých místech. Které natáčení pro vás bylo zatím nejnáročnější?
Zatím nejintenzivnější byl můj dojem z pitevny v Thomayerově nemocnici v Praze, kam se pravidelně vracíme. Na to, jak tahle místnost zapáchá, si není lehké zvyknout.

Jak to máte s kriminálním žánrem obecně? Baví vás hrát si na detektiva?
Kriminální žánr mě baví poměrně dost, sám ho často sleduju. Nejvíc mě zajímají díla na motivy skutečných událostí.

Máte za sebou spoustu divadelních rolí a na jevišti jste mnohokrát ztvárnil outsidery. Berete teď postavu policisty alespoň jako malé zadostiučinění?
Přijde mi, že je nejlepší, když se role, které dostávám, hodně liší, takže jsem rád, že se střídají.

V době, kdy jste stál jako kluk poprvé na divadelních prknech v muzikálu na motivy příběhů Jaroslava Foglara, už jste žil v Česku. Na svět jste ale přišel v Nizozemsku, odtud také vaše jméno…
Můj táta je Holanďan. S maminkou se potkal v Praze, kde byl před revolucí na výměnném studijním pobytu. Několik let jsme žili v Holandsku, a když mi byly čtyři roky, vrátili jsme se s mámou a sourozenci do Česka.

Nelákalo vás někdy odejít a prozkoumat, co skýtá život ve vaší rodné zemi?
Jezdím tam celý život minimálně každé léto, takže nějaký pojem o tamějším životě mám. Žít tam by mě lákalo, jen na to doposud nějak nebyl čas. Ale věřím, že se to ještě v budoucnu stane.

Kdybyste měl vybrat tři místa, kde je vám nejlíp, která by to byla?
Ateliér. Divadlo. Chalupa.

Jezdíte pořád ještě také do Jeseníku, odkud je vaše maminka?
Už ne tak často, ale Vánoce nikdy nevynechám. Vždy je trávíme s babičkou Liduškou.

Nedávno jste zmínil, že máte čím dál více práce a že se musíte naučit ji odmítat, protože jste pak v presu. A to jste ještě nenatáčel Specialisty. Zbývá vám dnes v divadelně-seriálovém zápřahu čas pro sebe?
S časem pro sebe – a druhé – je to dost obtížné a máte pravdu, že Specialisté na jednoduchosti zrovna nepřidali. Snažím se alespoň si jistý čas vždy uhájit, protože jsou důležitější věci než práce a je dobré udržovat je v rovnováze.

Předpokládám, že se ho pokoušíte uhájit především v divadle, kde je o vás nemalý zájem. Z výčtu vašich her mě zaujalo Lámání chleba, na kterém jste pracoval ve Švandově divadle s režisérem Dodem Gombárem. Jednak kvůli tomu, že jste řekl, že pro vás byla role sedláka Vojty vaší zatím největší hereckou výzvou, ale také proto, že jste se na plakátě objevil v kroji. A to mi jako Jihomoravákovi žijícímu kousek od Kyjova nedá se nezeptat: víte, kde přesně se takový kroj nosí?
Jestli se nepletu, tak měl být právě kyjovský. Pravdou ovšem je, že od té doby mám každý rok v diáři poznamenáno, kdy se jede Jízda králů, a vždy se na ni snažím dorazit. Že se to nedaří, už je věc druhá. Ale tradice a kroje mi dost přirostly k srdci.

Tuším, že ten kroj je opravdu kyjovský. V čem pro vás byla tahle role zásadní?
Šlo o představení, během kterého jsem tři hodiny neslezl z jeviště a měl zestárnout o čtyřicet let. Už v tom to byla výzva. Zásadní bylo vůbec dostat takovou důvěru. Celkově setkání s Dodem Gombárem bylo velmi inspirativní. Po tom jsme spolu ještě nazkoušeli Bratra spánku, který se stále hraje ve Švandově divadle. Taky to pro mě znamenalo zabývání se vlastními kořeny a vztahu k nim.

Kromě hraní se také věnujete malování, jež je pro vás terapií. Jaké motivy malujete?
Učím se tím, že postupně zkouším různé přístupy, takže těžko říct, který zrovna jmenovat. Hodně mě baví nechat pracovat samotnou barvu. Stékající barva mi v něčem dělá moc dobře.

Můžou fanoušci někde vaše obrazy vidět?
Moje věci jsou k vidění na stránkách Jacob26.com nebo na mém instagramu jacobjacob26. Snad někdy brzy najdu čas i na uspořádání výstavy. Ale teď je můj diář plný divadla a Specialistů.

TOM FRANZKI