Pane Dvořáku, co činí spolupráci s Jiřím Langmajerem specifickou?
Je to skvělý herec. Specifika spolupráce tkví právě v tom, že je to Jirka Langmajer. Má za sebou neuvěřitelné množství zkušeností, jak v životě, tak na jevišti. To všechno se nějak sečte – když je herec chytrý, dokáže to využít.

Jiří Dvořák a Jiří Langmajer se před čtyřmi lety rozpovídali o společném divadelním představení:

Zdroj: Youtube

Představení Anděl v modrém před vámi hrál s Jiřím Langmajerem Miroslav Moravec. Jaké to je převzít roli po takové osobnosti?
Inscenaci jsem předtím neviděl, nebyl jsem ničím zatížený. Nějak jsem si to nepřipouštěl.

Jaký druh divadla je Anděl v modrém? 
Dodnes nevím, jak tuto hru pojmenovat. Není to komedie, tragédie, tragikomedie ani pásmo. Když se mě na to někdo zeptá, odpovídám, že se jedná o inscenaci o lásce. A je úplně jedno, že se jedná o lásku mezi dvěma muži.

Druhá hra, Adresát neznámý, je na programu Divadla Viola už devatenáct let. Vnímáte ji po letech zkušeností jinak než na začátku? 
Každá dobrá hra nebo každé dobré téma má tu vlastnost, že nestárne. U Adresáta neznámého je to bohužel, čím dál reálnější. Ať už jde o situaci na Ukrajině nebo události mezi Izraelem a Palestinou. Vždy mě vyděsí, když se ve hře zrcadlí současnost. 

Roman Ondráček
Jak perlili slavní v roce 2023: Bohdalová úkolovala, Ondráček rozdával rány

Jak moc je představení jiné než v době premiéry?
Vždy záleží na tom, jak Honza Hartl začne, jak přečte první dopis. Jakým tempem, prožitkem, intonací a tak dále. Podle toho se hra odvíjí. Proto mě to stále baví. Lidé, co na ni byli na několikrát, říkají, že je to pokaždé jiné. Sice vědí, jak to dopadne, ale pokaždé jsou napnutí.

Viola je výjimečný komorní prostor. Umíte si představit, hrát obě inscenace na velké scéně? 
V Paříži jsem viděl Adresáta neznámého jako klasickou divadelní hru a úplně jsem se vyděsil. Francouzsky neumím, ale text znám dokonale. Věděl jsem přesně, o čem hrají. Nicméně se mi to nelíbilo. Naše verze mi přijde naprosto geniální ve své jednoduchosti. Je o síle slova, intonaci interpreta. 

V obou inscenacích hraje hlavní roli korespondence. Je síla psaných slov intimnější, než osobním setkání?  
Dokladem jsou dopisy Voskovce a Wericha. Ti nikdy nepočítali s tím, že se budou zveřejňovat. Jsou hodně osobní. Ale rozhovor je rozhovor. Vidíte, jak se člověk tváří, je to interaktivnější. Na druhou stranu, jak se říká, papír snese všechno. A v takovém případě mohly být dopisy intimnější, otevřenější, upřímnější.

Agáta Hanychová a Miroslav Dopita
Hvězdné svatby 2023: Šokovali Hanychová, Vignerová i Brzobohatý, zářila Kvitová

Býval jste dopisový typ? 
Dřív ano. Teď už je samozřejmě nepíšu, i když obecně mám problém s elektronikou. Jsem rozený „ajťák“ (smích). Maily přijímám i odesílám. A i to je pro mě téměř neřešitelný úkol. Možná bych byl opravdu radši, kdybychom se vrátili k dopisům.

Za našeho mládí se ve škole posílaly milostné dopisy ve formě psaníček. Psal jste je také? 
No jistě! Uměl jsem se rozepsat. Nejkrásnější psaníčka byla na sacím papíru, takzvaném pijáku. Byl jsem normální kluk, holky se mi líbily. Jak už to v životě bývá, někdy se adresátka ozvala zpět, někdy ne.