Před třemi lety padla první klapka k filmu Můžem i s mužem, kde hrajete. Co se od té doby změnilo?
Potkala jsem životního partnera. Je to vážný, intenzivní vztah. Panuje mezi námi souznění, porozumění, pohoda, zázemí, klid a láska. Před třemi lety bych si nedokázala představit, že mě něco takového může potkat…
Děda Pavel s Avinkou
Také jste se stala babičkou.
Nejdřív jsem z toho byla v šoku. (smích) Byla jsem šťastná, že můj syn bude tatínkem, ale nevěděla, co přesně od toho očekávat. Když se Ava Marie narodila, byla nejhezčí a nejmilejší dítě pod sluncem. Ale takové jsou samozřejmě všechny děti. Dnes už jsou naší temperamentní a moc milé holčičce dva roky. Jsem hrdá babička, ráda to všem říkám.
Zvládáte se vnučce věnovat?
Naštěstí mám stále tolik energie, že ano. Navíc jsem infantilní. Komunikace na této úrovni mi vyhovuje, je pro mě jako dělaná. (smích)
Nový partner a vnučka. To jsou docela zásadní události. Změnily vás?
Mě nezměnilo nikdy nic. Životem i jeho milníky procházím beze změny. Věty „musela sis to prožít, aby ses něco naučila, něco dozvěděla…“ na mě nepasují. Jsem pořád stejná, spíš jsem naopak ještě víc já. Když se člověk cítí být sám sebou, je mu dobře i v partnerském vztahu. Protože se nepřetvařuje, má v sobě vnitřní klid. Druhý vás má rád takového, jaký jste.
close
info
Zdroj: se souhlasem SENTENTIA PRAGA
zoom_in
S kolegyněmi Kateřinou Hrachovcovou, Dášou Zázvůrkovou a Vandou Hybnerovou.
Vždy jste si ze sebe uměla dělat legraci. Zážitky s muži jste přenesla do divadelního představení Můžem i s mužem, které je filmovou předlohou.
Vše, co jsem do představení přinesla, se mi jedna ku jedné samozřejmě nestalo. Ale otiskla jsem se do textu opravdu dost. Myslím, že každá z hereček, které tehdejší představení tvořily, do něj vnesla hodně svého. Vše se pak přepsalo do legračních příběhů. Třeba můj vlastní text: „Padesát pět plus, to je pěknej hnus, bejvala jsem kus,“ mezi divačkami téměř zlidověl. Dělala jsem si ze sebe srandu a dělám pořád. Asi to ani jinak neumím.
Váš partner je v tomto ohledu stejný?
Naštěstí ano. My si v podstatě už od rána děláme legraci jeden z druhého. (smích) Ale základem toho všeho je, že jsem byla a stále jsem spokojená sama se sebou. Není to žádná póza. Když jsem byla sama, jezdila jsem na výlety, kutila, psala, dělala doma pořádek, měla hezkou práci a chodila běhat. Věnovala jsem se sama sobě. Bylo to fajnový, našla jsem vnitřní klid, pohodu.
Pak se objevil Pavel. A přišel k sebevědomé ženě. Tím nemyslím k nafoukané! Přišel k ženě, která v je v klidu, nestěžuje si, nekňourá, nepláče, stará se o sebe… Je si vědoma svých kvalit. Nepodbízí se, nevylepšuje. Je taková, jaká je.
Čím si vás získal?
Jeho první SMS, kterou mi poslal, zněla: „Dobrý den, paní Sedláčková. Může Jitka odpoledne ven?“ Začala jsem se tak smát, že mi nezbylo nic jiného než jít.
Jste na sebe opravdu hodná, když jste se pustila.
Ano. Promluvila jsem si sama se sebou, dala si kapesné a šla. (smích)
Ač odpůrkyně svateb, jste údajně ochotná si svého partnera, Pavla Töpfera, vzít. Je to pravda?
Nejsem odpůrkyně, ale nemiluju obřady jako takové. Vyhýbám se svatbám, na pohřby nechodím. Pohřebnictví v naší části Evropy je pro mě naprosto nepřijatelné. Nemám ráda ani svátky, či hromadné akce. Vyrůstala jsem pouze s maminkou. Proto je pro mě rodina jen maminka a dítě. Tatínek tam není.
Svatba pro mě vždy představovala něco svazujícího. Teď jsme ale s Pavlem ve věku, kdy nemusíme šetřit na ledničku. Žárlíme na sebe přiměřeně, okolní vztahy jsou vyrovnané, děti zajištěné. Takže je to jiné. Jde o jinou lásku, takovou klidnější. Necítím napětí, jen svobodnou vůli a radost.
close
info
Zdroj: se souhlasem SENTENTIA PRAGA
zoom_in
Jitka Sedláčková hraje jak v divadelní hře, tak ve filmu Můžem i s mužem.
Dočkáme se veselky? Té vaší…
Nechci to zakřiknout.
Co pro vás partner znamená?
Rovnováhu. Ani jeden z nás není víc nebo míň, nepřetlačujeme se. Cítím z něj lásku, bezpečí, oporu… Také se mi líbí jako muž, je fešák. Dbá o sebe, je to šmrncovní chlapík. Je s ním legrace, a navíc, on je Oldřich Nový. Hezky se ke mně chová.
Viděl Pavel Töpfer inscenaci, případně film?
Hru viděl snad šestkrát a miluje ji. Když jsem ho pozvala poprvé, trochu jsem se obávala, že si bude říkat, co to je za ptákovinu. Přeci jen, jeho bratr je významný český herec a ředitel Divadla na Vinohradech (Tomáš Töpfer pozn. red.) Ale Pavel odcházel naprosto nadšený. Musela jsem mu doma zpívat Padesát pět plus, chtěl si pouštět naše písničky.
Na konci každého představení přijde frenetický potlesk. V divácích se vzedme čirá radost, která se vždy přenese i na Pavla. On má radost, že lidé mají radost. A nemyslete si, že by mi říkal, že jsem nejlepší herečka. Líbíme se mu všechny. Film v určité fázi viděl a říkal, že se jedná o unikátní dílo. Jsem zvědavá, co na něj řeknou diváci.
Můžem i s mužem (2023) trailer:
Film je adaptací divadelního představení, které po natáčení prošlo proměnou.
Odešla z něj Kateřina Hrachovcová, kterou nahradila jiná herečka. Teď je to úplně jiná inscenace, jmenuje se Můžem i s mužem 2. Naše původní představení prošlo tolika peripetiemi a extrémními situacemi. K tomu jsme čtyři ženy… Je zázrak, že jsme to tak dlouho, v poklidu, pohodě a legraci vydržely.
S představením už jste byly „vyhrané“. Otiskl se ten fakt do filmu?
Uvidíme. Každopádně natáčení bylo dobrodružství. Byl konec druhého lockdownu, nikdo z nás v té době neměl práci a všichni jsme byli na vrcholu blaha, že můžeme pracovat. Tenhle pocit jsem si v sobě uchovala doteď. Jsem nesmírně vděčná a šťastná, když můžu pracovat. Ráda bych poděkovala producentovi filmu, Pavlu Fürstovi. Ten sáhl do své peněženky a celý projekt nám umožnil. Za to se před ním klaním, neměl žádnou jistotu úspěchu.
Nemusí se muži bát přijít do kina?
Film má podtext: „Věnováno mužům z lásky.“ Rozhodně nepatřím k ženám, které by muže pomlouvaly, dehonestovaly, zesměšňovaly. Jsem v jejich společnosti ráda, je mi mezi nimi dobře. V žádném případě se muži bát nemusí. Není to útok na ně, jde spíše o útok na ženskou samotu. Na to, jak z ní ven.
