Byl jste v týmu komunikace Petra Pavla před prezidentskými volbami. Jaké bylo vaše první setkání s panem Pavlem?
Poprvé jsme se potkali v jedné restauraci v Roudnici nad Labem. Vtipné bylo, že asi dvě stě metrů od nás měl mítink Andrej Babiš a já jsem měl pořád před očima předchozí nabídku, abych pracoval pro něj. Tu jsem ale odmítl. Pan Pavel na setkání přišel uvolněný a já jsem si tenkrát říkal, jak je škoda, že tak nepůsobí i v televizi. Vyprávěl spousty historek a měl jsem pocit, že se známe dlouhou dobu. Vzpomínám si i na jednu situaci. Pan Pavel potřeboval s kolegyní z týmu probrat jednu v té době velmi tajnou záležitost, a když na ni došlo, tak jsem se nabídl, že si odsednu, abych u toho nebyl. Pan Pavel se usmál a řekl, ať zůstanu a takovou drobností mi dal najevo, že mi věří a naprosto si mě získal.
Jak školení komunikace vypadá? A na čem jste pracovali s panem prezidentem?
Vždycky si s klientem dlouho povídám. Kdyby nás sledoval někdo zvenčí, tak by si myslel, že je to rozhovor o ničem. Ptám se třeba, co dotyčného baví, kam jezdí nejčastěji na dovolenou, co měl k obědu a jak mu to chutnalo. Moc mě ale nezajímají odpovědi, spíš sleduju, jak se u toho tváří, jak to vypadá, když popisuje něco, co ho zajímá, co se děje, když na něco odpovědět nechce. Z toho všeho si dělám obrázek a pak následuje další fáze, kdy se ptám, co bych pro něj mohl konkrétně udělat, v čem by se chtěl zlepšit nebo třeba jak si myslí, že působí na okolí. A pak už postupuju podle toho, kdo přede mnou sedí. Vlastně každý dostane školení přesně na míru. Stejné to bylo i s panem Pavlem.
Když vidíte, s čím váš klient (obecně) bojuje, jaká je pak strategie pomoci? Například s opakováním výplňkových slov?
Nabízím pomoc přímo na míru, takže je to u každého jiné. Samozřejmě, mohl bych přijít, vybalit dechová cvičení, nějaké triky pro znělý hlas… Ale byl by to vlastně podvod, protože tohle univerzálně fungovat nemůže. Představte si vedle sebe dvě osobnosti, když to hodně zobecním, tak jedna je třeba extrovertní a druhá introvertní. Obě používají výplňková slova, takže, jako, jakoby, teda… Každý to ale dělá z jiného důvodu. Extrovert třeba mluví překotně a introvert se stydí. Mým úkolem je odhalit to. Extroverta zklidnit a introverta ujistit, že to i přes stud dělá dobře, dodat mu sebevědomí. A tak pracuji s každým.
Rychlé tipy, jak odstranit ze své řeči používání výplňkových slov (např. jako, vlastně, prostě)
- Uvědomte si, které výplňkové slovo užíváte a chtějte s tím něco dělat.
- Zkuste vyzkoumat, kdy slovo používáte. Když mluvíte překotně? Když nemáte zformulované myšlenky? Když máte trému?
- Nasimulujte si danou situaci a poproste někoho, aby vás při cvičném rozhovoru, přednášce, prezentaci… na problém ve chvíli, kdy k němu dojde, upozorňoval.
- Zkuste začít s odstraňováním příčiny. Zpomalte mluvení, srovnejte si pečlivě, o čem chcete hovořit, snažte se docílit klidu.
- Znovu si vytvářejte modelové situace a pracujte na sobě. Chvalte se a odměňujte se.
Vyjádřil jste se, že pan prezident je přirozený glosátor. Může lektor jako vy pomoci i tomu, aby si byl člověk sám sebou jistý natolik, že může uvolněně zavtipkovat?
Samozřejmě. Spousta lidí je vtipnými glosátory, ale nevěří si. A tak ty glosy říkají tak jako napůl, aby byly vysloveny, ale aby mohli zároveň říct, že to vlastně ani nestojí za řeč. Jenomže aby to fungovalo, musí ta glosa zaznít, a k tomu dojde jen tenkrát, když si dotyčný bude věřit. Takže mu někdy stačí dát ve správnou chvíli najevo, že se mu nějaká glosa povedla, upozornit jej na ty pocity, které u toho zažíval a on mi musí tu moji upřímnost věřit. Pak už to pomalu půjde.
Glosátorem byl i pan prezident Zeman. Jaký v tom vnímáte rozdíl mezi Petrem Pavlem a Milošem Zemanem?
Pan prezident Zeman svými glosami lidi urážel, zesměšňoval a ponižoval. To pan prezident Pavel nedělá. Takže rozdíl je v osobnostech glosátorů.
Pokud jde o ženy, myslím, že když mají veřejně vystoupit například s přednáškou či projevem, je pro ně důležité i to, jak se cítí. Že často řeší šaty, vlasy… Jak jim lekce komunikace může pomoci se sebevědomím?
Může jim pomoct zásadně. Já se ovšem nezaměřuji na to, aby jim to slušelo, protože nejsem módní policie, ale dodávám jim sebevědomí zevnitř. Hledám jejich silné stránky, které ještě zesílíme a ty slabé společně potlačujeme. Abych byl konkrétní - někdo má třeba skvělý hlas, tak ho ukážeme se vším, co dokáže, jak umí lidi přesvědčit a zaujmout. Další má třeba okouzlující úsměv, a tak pracujeme s ním. A postupně na to nabalujeme další další věci. A ve finále je jedno, jestli jdete v modelu od Diora, nebo máte na sobě věci ze sekáče, protože budete osobnost.
Dá se z řeči odstranit nešvar jako časté vkládání„ehm“, „ehmmm“ mezi slova?
Dá. Nejdřív ale musím pochopit, proč to člověk dělá. Mluví rychleji, než myslí? Snaží se tím něco zakrýt? Nebo přesně neví, jak postavit větu? Když na to přijdeme, tak se s tím popereme a často velmi úspěšně. Ale je to běh na dlouhou trať. Za jedno sezení se takové věci, zvláště, když jsou zapsané hluboko, zvládnout nedají. Často klientům opakuji, že se společně pokusíme přepsat mozek, vychodit ty drážky jinak.
Jedním z přirozených projevů zaujetí posluchače nebo jeho sympatií k hovořícímu je i takzvané zrcadlení - posluchač podvědomě napodobuje pozici mluvícího - např. celkové držení těla, gesta, hlasitost mluvy a podobně. Je dobré dělat tyto věci vědomě? Vědomě je zesilovat a dávat tak najevo protějšku sympatie?
Můžete si to zkusit. Zjistíte, že to samo o sobě moc nefunguje. Představte si, že sedíte před někým, kdo vás nudí, štve nebo třeba rozčiluje, ale z nějakého důvodu jej potřebujete. Třeba kvůli práci. A začnete předstírat, že je okouzlující společník. Budete se smát, nebo používat finty, jako je zrcadlení. Stačí průměrná dávka empatie, aby bylo jasné, že jste ve vašem projevu falešná a že to k ničemu nebude. Ten druhý to pozná. Možná nebude umět vaše reakce přesně zanalyzovat, ale bude si říkat, že mu něco nehraje.
Takže poznáme, když na nás někdo tento projev jen “hraje"?
Intuitivně to, myslím, pozná mnohý. Určitě se i vám stalo, že jste si s někým povídala a nebylo vám v jeho přítomnosti dobře. Mohlo to být i tím, že jste k sobě svými reakcemi nebyli upřímní.
close
info
Zdroj: se svolením Tomáše Chrástka
zoom_in
Josef Kubáník mimo jiné moderuje také pořad Českého rozhlasu Na pohovce Jožky Kubáníka. Jeho hosty bývají známé osobnosti jako například Zdeněk Svěrák, Simona Stašová, Ondřej Brzobohatý a mnoho dalších
Když jako člověk, který se zabývá poradenstvím o zlepšování komunikace, sledujete české politiky v televizi… poradil byste někomu z nich, kde dělá chybu? Například pan premiér Fiala? Nebo pan Babiš?
Mohli bychom se o tom spolu s některými pobavit. (smích)
Budete i nadále spolupracovat s panem prezidentem?
S panem prezidentem o sobě víme, domluvili jsme se, že kdyby bylo cokoliv potřeba, rád mu pomůžu. Ale mým hlavním úkolem bylo dostat mými radami pana Pavla na Hrad, a to se mi, samozřejmě spolu s celým špičkovým a naprosto profesionálním týmem, povedlo. Dnes se věnuji i dalším klientům.
Proč se politici učí, jak vystupovat?
Motivace jsou různé. Někdo hledá vlastní pravdivost, protože si uvědomuje, že je pod nánosem zlozvyků, manýr a různých nešvarů a chce se jich zbavit. Jiný touží vlastní osobnost naopak zakrýt, aby nebylo znát, že mu nejde o obecné blaho, ale o blaho vlastní.
Takže to může být i snaha s lidmi manipulovat či skrývat svou pravou osobnost?
Ano, někdo manipulovat a skrývat osobnost chce. Nenamlouvejme si, že politici jsou křišťálová studánka plná ctností. Ale mě tihle lidé nezajímají. Pracuji spíš pro ty, kteří se snaží pochopit sami sebe a dát průchod své autentické osobnosti. Ale pozor - tohle vůbec není snadné. Musíte si spousty věcí přiznat a to každý nezvládne.
Co jste naučil pana prezidenta Pavla?
Jsem z Uherského Hradiště, ze Slovácka, kde si na zdraví a na úspěch připíjíme slivovicí, a tak jsem pana prezidenta naučil dát si po každém tréninku panáka. (smích) A co se týká dovedností - na to by asi měl odpovědět hlavně on. Ale naučil jsem se hodně i já. Třeba to, že prezidentem se může stát slušný, férový, fajn chlap, který si na nic nehraje.
