Kliknutím zvětšíteNatáčení pohádek je pro zkušeného tvůrce Karla Janáka především velkou výzvou. „Je to logické, protože V Česku jsou pohádky velmi oblíbené a udělat takovou, kterou lidé v konkurenci Tří oříšků pro Popelku nebo třeba Šíleně smutné princezny nezavrhnou, je docela těžký úkol,“ uvádí režisér, která má na kontě pohádkové hity jako Dvanáct měsíčků, Korunní princ, Nejlepší přítel či O vánoční hvězdě.
Jeho nejnovější podívaná Jak si nevzít princeznu nabídne opět humor, napětí a pochopitelně velkou lásku. A navrch skvělé herecké obsazení včetně hloubavého prince Leopolda v podání Marka Adamczyka a rebelské princezny Josefíny, kterou hraje Anna Fialová.
Vraťme se ale ke třem sudičkám – jak jste šel na jejich obsazení? Byla to těžká volba?
Sudičky hrají v naší nové pohádce velice důležitou roli. Není to tak, že by se objevily na začátku a pak už do děje nezasáhly. Naopak procházejí příběhem od začátku do konce, takže jsme potřebovali opravdu kouzelné bytosti. Navíc jsou napsané tak, že nejde pouze o dokonalé pohádkové postavy, ale mají i věci, které si řeší mezi sebou. Pro jejich obsazení jsme tudíž museli „sáhnout“ po fenomenálních herečkách, aby vynikly nad všemi ostatními. Nijak zvlášť jsme je nevybírali, šlo o naši první volbu – chtěli jsme takto hvězdnou sestavu: jednu sudičku hodnou, jednu přísnou a jednu trochu popletenou.
Co je tedy jejich hlavních úkolem? Předpokládám, že půjde o věštbu…
Jak jinak. Princi Leopoldovi dají do vínku, že si vezme princeznu ze sousedního království. Rodiče z toho mají radost, jejich potomci ale vůbec ne. Jakmile nadejde den, kdy se mají princátka brát, s čímž se stále nedokáží smířit, zjistí, že sudičky mají čarovné hodinky. Díky nim se mohou vrátit do minulých i budoucích časů, a tak si je bez dovolení vypůjčí. Vypraví se s nimi do doby, kdy byla sudba pronesena, aby se jí pokusili zabránit. Způsobí tím ovšem další mnohem horší věci, které budou muset napravovat.
Ono cestování v čase asi slibuje hezkou trikovou podívanou.
Rozhodně. Již podruhé jsme na tricích spolupracovali se studium UPP. Nechtěli jsem, aby výsledek našeho úsilí vypadal jako sci-fi. Žádné světelné kotouče nebo „vcucávání“. Chtěli jsme je udělat v hodně pohádkovém duchu. Mimo to nám zmiňované studio vytvořilo i ostatní vychytávky, například kouř z hradu, který jsme si pochopitelně nemohli dovolit zapálit. Ale to cestování v čase je opravdu majstrštyk!
Iva Janžurová: Jsem trochu popletená
Jaká bude vaše sudička?
Já jsem docela popletená, obě mé „kolegyně“ mě musí trochu usměrňovat a hlídat, abych nedělala ostudu.
Co vás přesvědčilo si sudičku v pohádce zahrát?
Když mi volali s nabídkou role v pohádce, kterou bude režírovat Karel Janák, řekla jsem si, že scénář Petra Hudského už ani nemusím číst. Hned jsem ji přijala.
V pohádce s sebou nosíte čarovné hodinky. Kam byste se díky nim vypravila?
Mám naplánováno, že až mi bude sto deset, tak se vrátím do svých osmdesáti. Tedy do současnosti!
Naďa Konvalinková: Říkám jen hezké věci
A co vaše sudička?
Ta moje je hodná – jsem takový protipól Dany Kolářové a říkám jen hezké věci.
Diváci vás mají spojenou i s pohádkou Honza málem králem a dětskou tvorbou obecně. Vyhovuje vám?
Je pravda, že jsem se v televizních pohádkách objevovala často. Natočila jsem i pohádku, v níž jsem ztvárnila zápornou roli, a to Lásku rohatou. Ráda mám i Taneček přes dvě pekla, kde jsem ztvárnila čertici.
Když už hovoříme o cestování v čase – kam byste zamířila vy?
Vrátila bych se do časů, kdy jsem se mohla babičky na všechno zeptat.
Daniela Kolářová: Jsem přísná učitelka
Co slibuje vaše sudička?
Je to taková přísná učitelka, která má zásadu, že bude mluvit pravdu.
Jaký vztah máte k pohádkám?
Na pohádkách jsem vyrostla! Rodiče nám je četli a později jsem si je četla sama. Knihu dodnes považuji za nejhezčí dárek. Jednouz mých nejoblíbenějších pohádek je Sněhová královna.
Do jakého období byste se díky čarovným hodinkám vydala vy?
Do svých deseti nebo dvanácti let, tedy do doby, kdy jsem v Karlových Varech mohla bruslit.
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
