Sledoval jste seriál Případy 1. oddělení, abyste čerpal inspiraci?
Přiznám, že nejsem kopírák. Mám už svůj styl, u kterého, když je to potřeba, dám volume buď víc, nebo míň, ale nikdy se ničím neinspiruji.

Patří detektivky mezi váš oblíbený žánr?
Detektivka je nejenom pro mě jako pro tvůrce, ale i pro diváky žánr, ke kterému se rádi vracíme. Obzvlášť když je příběh napsaný se zkušenostmi pana Mareše. Vypátral toho za těch mnoho let u kriminálky mraky. Když k tomu ještě připočítám, že scénář není vycucaný z prstu, ale je skutečně opřen o „know how“ policejní práce, tak se to filmuje samo. Pro režiséra je to velká pomoc.

„Ženskost bychom si měly zachovat, je krásná,“ říká herečka Anna Šišková.
Anna Šišková: Bývala jsem svobodnou matkou, kterou všichni odsuzovali

Spojení krimi a tajemna bylo vaší dlouho budovanou značkou ve třech řadách Labyrintu i v minisériích Ztracená brána a Ďáblova lest. Jak těžké pro vás bylo ji v Docentovi opustit?
Ani nevíte, jak rád jsem si zase odskočil k něčemu jinému. Točit pořád jen jeden žánt dokola by mě zabilo, anebo přivedlo k totálnímu vyhoření. I v naší profesi se děsně nálepkuje. Když jsem před lety natočil Anděla Páně a pár dalších pohádek, dostal jsem nálepku, že jsem "ten režisér pohádek". Pak jsem natočil pár mystery - a už jsem byl zase specialista na žánr mystery. Jsem zvědav, jaký flastr dostanu příště. Směju se tomu.

Trvali scenáristé Josef Mareš a Jan Malinda na něčem, co v jednotlivých dílech musí zaznít?
Scénáře byly tak dobře napsané, že jsme nemuseli nic měnit. U každého slova i písmena jsem věděl, že jsou ověřená z policejní praxe. Na kluky jsem se mohl naprosto spolehnout, že je vše v pořádku. Nechávali mi volnou ruku a do věcí, které se týkají obsazení a režie mi nemluvili. Ale člověk se automaticky snaží vytvořit ten svět tak, aby jej poznal Pepa Mareš i jeho kolegové a neposmívali se mu.

Zdroj: Youtube

Nebojíte se, že vám budou chodit vzkazy typu: bylo to trochu jinak?
Doufám, že snad ne. Pokud mě najdete v sudu na dně Orlické přehrady, alespoň víte, kam vedou stopy. (smích) Pak si to kluci můžou vypátrat.

Ivan Trojan patří mezi vaše dvorní herce. Existuje jiný herec, s kterým jste točil víckrát než s ním?
Asi ne. Ivan a Jirka Dvořák jsou u mne asi nejobsazovanější herci. Ale velmi rád obsazuji i další. Často u mě hrál třeba Josef Somr, dej mu pánbůh nebe, Jiřinka Bohdalová, Olda Vlach… Je spousta lidí, ke kterým se rád vracím a rád s nimi spolupracuji, protože je mi s nimi na place dobře. A navíc vím, že roli skvěle zahrají.

Nový seriál Docent:

Čekají vás padesátiny. Cítíte se na svůj věk?
Pořád si přijdu jako mladý kluk, který někde začíná filmovat a rozhlíží se. (smích) Ale pak si říkám: 'Chlapče, je ti padesát a jiný už to nebude.' Ale mám před sebou dva krásné scénáře: Smrt svatého Vojtěcha podle románu Vladimíra Körnera a svatého Václava podle předlohy Evy Kantůrkové. To jsou projekty, kterých bych se teď, když jsem ještě v plné síle, rád zhostil.