Sirény na cestách: Lidé z nás řvou smíchy, nic není tabu a za věk se nestydíme

Váš pořad je stoprocentní improvizace, nebo má pevné body?
Sandra: Začíná Linda, ta dá úvodní tón.
Linda: Opěrnými body jsou tři písničky, které značí začátek, střed a konec.
Sandra: Udělaly jsme to mazaně. Protože Linda zpívá nejlíp, jde na jeviště první ona. Na nic nečeká, hned to rozbalí, zazpívá a lidé tleskají a řvou. Do takové atmosféry přicházíme my s Jíťou, aniž bychom hnuly prstem. Tomu říkám entrée! Pevně nalinkovaný program ale nemáme. Když vyprávíme historky, reagujeme na to, jací jsou lidé v sále. Bonusem je tedy to, že se neustále překvapujeme i vzájemně.

Linda Finková v pořadu 7 pádů Honzy Dědka:

Řešíte, jestli jedna z vás nemluví moc, zatímco druhá méně?
Jitka: My si nezávidíme, naopak jedna druhé přejeme. Já, když se náhodou chytnu, tak cítím… (smích)
Sandra: … je hezký, že si všimneš toho, že ses chytla! (smích)
Jitka: Holky jsou pak rády a klidně mě nechají mluvit, co to jde.
Sandra: Lidé nám tvrdí, že jim je sympatické, jak si vzájemně fandíme a na jevišti mezi sebou nesoutěžíme. Když jedna něco vypráví, zbylé dvě nejsou uražené, že nemají slovo. Naopak, se zájmem ji poslouchají. A nadšeně.
Linda: Sama vidíte, že když mluví Sandra, my se s Jitkou dobře bavíme.
Sandra: My si ze sebe děláme legraci, což vadilo v našem minulém angažmá v Českém rozhlase na Dvojce. Výslovně nám tohle zakázali, prý by naše vzájemné utahování si ze sebe mohlo posluchače urazit.

Nebo pohoršit? Možná to někteří posluchači nechápali jako humor.
Sandra: Ano, že jsme k sobě drsné.
Linda: Během naší vlastní show to přitom nikoho nepohoršuje.
Sandra: Lidé řvou smíchy, my taky a to se do sebe trefujeme…
Jitka: Mě holky teda opravdu nešetří.

Jitka je otloukánek?
Sandra: Ano a nádherně nám nahrává na smeče. Linda odzpívá píseň, my si vezmeme do ruky mikrofony, kde je obvykle potřeba zmáčknout čudlík, aby se mikrofon zapnul. My s Lindou, s téměř železnou pravidelností mluvíme a jsme slyšet, Jitka nikoli. V ten moment následuje věta: „To víte, Jitka byla u vzniku rozhlasu. Tyhle technické vymoženosti jsou na ni už moc.“ Jdeme, mikrofon jí zapneme, Jitka se směje a lidi řvou smíchy.
Linda: Pár hereček si ze sebe udělat legraci umí, ale většina ne. Obvykle se urazí, už když se jich zeptáte na věk. My s tímhle ani s tím, kolik vážíme, problém nemáme. Naopak, tohle vytáhneme rovnou a bavíme se. Stejně tak diváci.

Raději bych hrála vážnější role, říká herečka Jitka Asterová:

V čem se propojujete, co máte společné?
Jitka: Máme stejný smysl pro humor a zároveň se proplétáme díky tomu, že jsme každá naprosto jiná. Všechny tři jsme exhibicionistky, největší je samozřejmě Sandra, a pak jsme také spisovatelky.
Linda: Propojuje nás to, že nejsme líné, čehož si hrozně vážím. Všechny jsme aktivní, jak na poli pracovním, tak soukromém. Pracujeme jak vzteklé, ráno vstáváme brzy, spát chodíme pozdě. Rozhodně nechodíme jen po manikúrách.
Sandra: Všechny jsme profesně vyzrálé, umíme řemeslo. Když nás v Praze viděla vystupovat Lindina maminka, které si velmi vážím (Lída Nopová, zpěvačka a hudební pedagožka pozn. red.), řekla: „Jste chytré ženské, neděláte podbízivý, ale inteligentní humor. Jste uvolněné, řemeslně je to dobře odvedené a ještě jste hezké ženské, které se pěkně nalíčí a obléknou.“ A přesně tohle mě na holkách baví. Když jedeme na kšeft, jsme upravené, připravené, žádná nepřijde v podroušeném nebo nefunkčním stavu, což je strašně důležité. Vědět, že se na sebe můžeme spolehnout, že děláme s profíky.

Sandra Pogodová o otužování:

V čem jste naopak každá jiná?
Sandra: To moc hezky říká Jituška. Že každá přinášíme jinou barvu, každá jsme v něčem originální. Jit­ka je čistá až naivní duše, slušná a důvěřivá bytost. Vnáší mezi nás dívčí esenci a do toho se strašně dobře trefuje. (smích) Protože má smysl pro humor, nevadí jí to. Já jsem hodně velký drsoň. Málokdo dokáže zasmečovat a sejmout mě, ovšem Linda to umí, strašně mě to baví. Někdy mě dokonce sundá tak, že na to nemám co říct a dostanu záchvat smíchu. A to už je co říct.