Film Můžem i s mužem, ve kterém hrajete a zároveň jste jeho režisérkou, je komedie. Jakou roli má ve vašem životě humor?
Tu nejdůležitější. Mluvím o tom v každém rozhovoru. Nedávno jsme udělali s Natálkou Kocábovou v La Fabrice představení Slávy dcery. Komplikované téma o vyrovnání se s nepřítomným otcem, se smrtí. Jen přes optiku ironie a humoru se mi daří tahle témata zpracovávat. Nejen v profesi, ale i v životě. Humor je úplně všude, v každé situaci. Kdo má vůli ho najít, uleví se mu. Nesmíme se brát moc vážně.

Vanda Hybnerová v talk-show:

| Video: Youtube

Dokážete humor uchopit tak, že vás přenese i přes krize a těžší období?
Ano. K tomu jsem dospěla. Někdy mohu působit až cynicky, ale nakonec to vždy atmosféru uvolní. Nedávno jsem doprovázela maminku na pohřeb slavného filozofa. Měl požehnaný věk, téměř sto let. Na pohřbu byli jeho přátelé a já si tam ve svých čtyřiapadesáti letech připadala jako malé děvčátko. Když mi jeden z nich řekl: „Vandičko, ty jsi vyrostla,“ odpověděla jsem mu: „A ty ještě žiješ!“ Chechtali jsme se tam pak tak nahlas, že jsme málem sfoukli věčný oheň.

Snímek Můžem i s mužem je adaptací divadelního představení. Jak vzniklo?
Představení Můžem i s mužem vzniklo původně jako osobní terapie. Iniciativa vzešla od Jitky Sedláčkové. Ta prožívala životní období, ve kterém jí nebylo zrovna fajn. Zvolila očistnou cestu poprat se s tím umělecky. Tak trochu po vzoru Sexu ve městě. Prostě si z životní situace udělat legraci, jít se vším ven, podělit se o to s diváky. Postupně jsme se přidávaly i my ostatní. Já byla poslední, respektive čtvrtá, protože Sex ve městě jsou čtyři baby.

Co jste chtěly, aby se do představení otisklo?
Věděly jsme, že chceme humor, ironii a sentiment. Všechny jsme zpracovaly svá témata, trable, které rezonují ženami našeho věku. Příběh jsme zabalily do narozeninové oslavy a jednoho velkého kouzla, na které čekají všechny ženy na světě… Že se objeví ON a všechno bude smyslné! Jako že vás při tanci obejme a vy si přejete, aby písnička nikdy neskončila. Smyslem našich stand-upů je dodat odvahu, udržet se na trati s úsměvem. Nevzdat naději, i když už život zajíždí do tunelu.

Proč jste nabyla přesvědčení, že by měl z divadelní hry vzniknout film?
Takové přesvědčení jsem vlastně nikdy neměla. Divadelní improvizace s jedním mikrofonem, čtyřmi židličkami, spoustou slov a emocí není látka pro film. Tedy alespoň ne v této stand-upové podobě, protože se neobejde bez reakcí a energie diváků. Změna přišla po určité době, kdy naše show nabírala postupně obrátky a plnila sály. Najednou jsme měly neskutečné množství pozitivních zpětných vazeb a ohlasů od diváků. Z toho důvodu přišla nabídka od pana producenta.

Můžem i s mužem - trailer:

| Video: Youtube

Jak dlouho trvaly filmové přípravy?
Asi rok a půl jsme hledali formu, jak ho uchopit. Až přišel znenadání covid a s ním spousta volného času. Podmínka pana producenta byla, že natočíme film, který bude stejný jako divadelní představení, jež jsme si samy vytvořily. Obklopila jsem se svými nejlepšími kamarády, profíky z filmařského oboru. Se skautským nadšením jsme společně za dvanáct dní natočili film, kterému předcházela dvouměsíční příprava. Co jiným trvá několik let, my „hurá“ systémem zvládli za tři měsíce.

Je přerod divadelní hry ve film složitý?
Divadlo a film jsou naprosto odlišné disciplíny. Ve způsobu vyprávění, stylu herectví. Zkrátka úplně ve všem. Je tolik aspektů, které nakonec ovlivní výsledný tvar. A hlavně kolik ho ovlivní lidí! V divadle si režisér, scénograf a herci stojí za tím, co v tu danou chvíli diváci vidí a mohou na představení podle jejich reakcí dál pracovat. Je to živé.

Film musí v určitou chvíli dostat definitivní podobu, s níž musí souhlasit spousta lidí různých profesí, od producenta po distributora. Režisér je v té chvíli na vedlejší koleji. Film je v podstatě produkt, který se musí prodat, protože stál hodně peněz. V divadle je z tohoto pohledu obrovská svoboda. Pokud se dané dílo nezdaří, což se může stát a je to přirozené, stáhne se z repertoáru a zbude jen vzpomínka. Film tu ale zůstane jako memento, u kterého po letech nikdo neví, proč a za jakých okolností vznikl.

Ve filmu hrajete, jste jeho režisérkou…
Tuhle zkušenost mám z divadelních představení, která realizuji i v nich hraji. Bylo by mi líto nechat si ujít magii a energii, která vzniká z každé reprízy. Tady to bylo takové malé šílenství. Běhala jsem z placu k monitoru a doufala, že moje okamžité rozhodnutí bude správné.

S rolí režisérky jste se popasovala?
Do všeho jdu po hlavě a srdcem. Za skoro čtyřicet let v branži mám nějaký rukopis, který se formoval zkušenostmi. Mluvím především o divadelním prostředí. Tam už tuším, co na jaké publikum funguje. S filmem mám však zkušenost jen jako interpret, jako ta, která stojí na druhé straně kamery. Jediné, na co jsem se mohla spolehnout, je pouze moje upřímnost a rukopis. Vznikl tak nový filmový žánr, který asi nelze snadno zařadit. Jestli je to dobře, nebo ne, o tom rozhodnou diváci.

Ten, kdo propojí obě tyto profese, by měl mít disciplínu.
Myslím, že disciplína je hlavní předpoklad k tomu v téhle branži obstát. Nejste sólový umělec zodpovědný jen za sebe. Pracujete ve velké skupině lidí, kteří mají často odlišné názory. Vy je musíte přesvědčit, že právě ten váš je správný. Uf, teda je to strašně velká zodpovědnost. Já měla to štěstí, že mě při natáčení všichni podrželi a věřili mé iluzi o tom, jak se točí film.

Co se vám v poslední době díky disciplíně daří?
Pořád si stavím nějaké překážky, učím se něco zdolávat. Jsem v tom asi trochu blázen, ale jinak by mě život nebavil. Teď se zrovna učím odpočívat. Řeknu vám, že to je sakra namáhavý.

Film představuje ženy, jež žijí singl životy. Co je z vašeho pohledu na singl životě fajn a co naopak může singl lidem chybět?
To je krása filmu. Nehodnotí, jestli je fajn být singl nebo žít v páru. Film je jen o touze a tu má každý z nás jinou. Je to taková fantazie o tom, jak někdy i pouhá iluze dokáže onu touhu naplnit.

Pojí se k singl životu předsudky?
V tomto směru nemám žádné. Každému vyjde život jinak. Někdy za to může špatné rozhodnutí, jindy osud. Dokud ale mám sny, touhy a plány, je jen na mně, abych za nimi šla. Přesně o tomhle je tenhle film.