Některé tvoří jen jeden ledový krystal, ty komplikovanější se mohou skládat až z 200 krystalků zmrzlých dohromady. I když mají vždy stejný základní šestistranný tvar, nebudou mít dvě vločky nikdy stejné uspořádání. Přestože neexistuje jediný fyzikální důvod, proč by to nemohlo nastat. Každá je jedinečná.  Jsou jako otisky prstů.

Ve skutečnosti jsou tak různorodé, že bylo pro ně nutné vytvořit mezinárodní klasifikační systém. Ten je rozdělen do několika hlavních typů sněhových krystalů. Jsou mezi nimi: hranolovité, jehličkovité, destičkovité, šesticípé hvězdicovité a nepravidelné. Svým  způsobem mezi ně patří i kroupy, krupice a sněžné pelety.

Sněhová vločka vzniká, když zmrzne v nebi kapka vody na pylové nebo prachové částici. Tak podle Národního úřadu pro oceány a atmosféru (NOAA) vznikne primární krystal. „Když ten padá k zemi, přimrzá k němu okolní vodní pára, a vytváří se tak nové krystaly. Ty dohromady vytvoří základních šest ramen vločky,“ píší vědci z NOAA. 

Jedinečnost vločky pak vzniká díky odlišným atmosférickým podmínkám při jejich cestě k zemi. „Nejdůležitější pro finální podobu vločky je teplota. Až v menší míře i vlhkost vzduchu,“ pokračují meteorologové. Při minus pěti stupních se tedy setkáme s dlouhými jehlicovitými vločkami, při minus patnácti pak na nás budou padat destičkovité. I přes zachování šestistranného tvaru mohou ramena z důvodu změn okolních teplot a vlhkosti různě vybočovat a měnit tvar.

Studený vzduch. To je základ

Asi každý zná laické předpovědi typu: Moc mrzne, to sněžit nebude… Nebo: Vločky jak dlaň padají, když je kolem nuly… Teploty na zemském povrchu jsou ale jen částí příběhu o vločce. Je třeba se podívat na celý sloupec vzduchu, kterým vločka klesá k zemi, abyste zjistili, který typ srážky vám nakonec spadne na hlavu.

Většina srážek v zimních měsících začíná jak sníh, protože horní vrstva mraků je obvykle dostatečně studená, aby se zde tvořily sněhové vločky. Srážky dopadnou na povrch jako sníh, pokud teplota po celou dobu jejich pádu zůstává na nebo pod nulou.

„Obecně platí, že vám nezasněží, pokud teplota země není nižší než 5 stupňů Celsia,“ uvádí se na webu Národní datového centra pro sníh a led (NSIDC). „I když může být příliš teplo, aby zasněžilo, nikdy na to nebude příliš zima. Sněžit může opravdu při velmi nízkých teplotách. Je potřeba jen nějaká vlhkost, vítr, který zvedne vzduch a ještě nižší teploty ve výškách. Pravdou ale zůstává, že ty nejtěžší chumelenice přicházejí, když je u země relativně teplo, nejlépe kolem minus devíti stupňů, spíše blíže k nule, teplejší vzduch totiž více zadržuje vodní páry,“ vysvětluje NSIDC.

Podle odborníků má většina vloček průměr kolem jednoho centimetru, ovšem některé dosáhnou až na velikosti pěti centimetrů v průměru. K tomu jsou ovšem potřeba velmi specifické povětrnostní podmínky.

Když sníh roztaje a pak zmrzne

Sníh samozřejmě není jedinou formou zmrzlých srážek. Pouze strukturálně nejsložitější. Může nám totiž i pršet se sněhem, řidiče potěší předpověď počasí s mrznoucím deštěm nebo krupicí, zemědělce a sklenáře krupobití.  I když chodci nebo řidiči může být celkem jedno, na čem uklouzl, nebo dostal smyk, přesto vám pro jistotu zopakujeme rozdíl mezi náledím a ledovkou. Ledovka je hladká, průhledná a homogenní vrstva ledu, která vzniká, když mrznoucí déšť nebo mrholení dopadá na zmrzlou zem. Náledí vzniká, když zmrzne voda, která už ležela na zemi, tzn. nemusí kvůli němu nic padat z nebe.