„Na souši člověk ovlivňuje cirkulaci oxidu uhličitého těžbou dřeva, vypalování lesů a spalováním fosilních paliv. U oceánů se až doposud předpokládalo, že uhlíkový cyklus je bez přímého zásahu člověka,“ píše se ve studii o vlivu kytovců na klimatické změny. „Tento předpoklad ale zcela zanedbává dopady průmyslového lovu velryb.“

Lidé po celá staletí lovili velryby. Jejich těla nám poskytovala vše: od masa, přes olej až po velrybí kosti. Nejstarší písemný záznam komerčního lovu pochází z roku 1000. Od té doby byly uloveny desítky tisíc kusů a odborníci se domnívají, že jejich populace mohla za poslední tisíciletí klesnout až o 90 procent.

Když velryba uhyne a její tělo klesne na dno oceánu – veškerý uhlík, který za svůj život nashromáždila, se přenese z hladiny do hlubiny. Tam pak může zůstat po celá tisíciletí. Ve zmíněné studii, kterou vedl americký oceánolog Andrew Pershing z Univerzity v Maine, se tvrdí, že před počátkem průmyslového rybolovu v druhé polovině 19. století objem uhlíku, který takto klesl ke dnu, mohl být až 1,9 milionu tun ročně – což odpovídá exhalacím 400 tisíců aut za rok. Masivní lov velryb ale znamenal, že se tento objem oxidu dostal do atmosféry. Pershing odhaduje, že velrybářský průmysl takto v průběhu 20. století přispěl do našeho ovzduší 70 miliony tunami oxidu uhličitého.

„To je sice hodně, ale je třeba si uvědomit, že 15 milionů automobilů to dokáže vyprodukovat za jediný rok, přičemž jen v USA máme v současnosti kolem 240 milionů aut,“ uvedl pro BBC vědec.

Jenže velryby nejsou důležité pouze v transportu uhlíku z povrchu moří ke dnu. Jejich výkaly bohaté na železo vytvářejí ideální podmínky pro růst fytoplanktonu. A ten zachycuje odhadem 40 procent veškerého produkovaného CO2, což je mimochodem čtyřnásobek množství, které absorbuje amazonský deštný prales.

Obrovské oceánské čerpadlo

„Lov velryb je jedním slovem tragédie. Jen kvůli němu jsme přišli o obrovské oceánské čerpadlo, které nás zbavovalo uhlíku,“ uvedla pro BBC Vicki Jamesová, manažerka organizace na ochranu velryb a delfínů WDC.

Úbytek těchto mořských savců má i další neočekávané dopady. Nemizí totiž pouze velryby, klesají i počty kosatek, které velké kytovce rovněž loví. Nedostatek velryb je přinutil, aby si zdroje potravy hledaly jinde. Našly je v menších mořských savcích, jako jsou třeba mořské vydry. Počty vyder také dlouhodobě padají – i s velkou pomocí člověka -, což vedlo k nárůstu populace mořských ježků, jež by normálně dokázaly vydry regulovat. Ježci se živí mořskými řasami. Například u pobřeží severní Ameriky nyní už skoro žádné kvůli nim nejsou. A řasy potřebují oxid uhličitý k fotosyntéze. Vše souvisí se vším, jak to v přírodě bývá.

Velrybí ostatky na dnech oceánů jsou i jedinečným životním prostředím pro celou řadu hlubinných druhů, z nichž se některé specializovaly pouze na tyto skelety a nedokáží žít jinde. „Jediná kostra může v závěrečných fázích rozkladu poskytnout potravu a domov až 200 druhů,“ uvedla Jamesová z WDC.

Sice existují nejrůznější návrhy, jak oxid uhličitý zachycovat, ale všechny mají nějaká ale. Vysázíme-li více stromů, zabereme tím ornou půdu a stavební parcely. Budeme-li uměle přidávat do oceánů železo na podporu fytoplanktonu, nevíme, jaké budou vedlejší efekty. Navíc bychom podle Pershingovy studie takto museli moře hnojit po dobu 200 let, abychom vyrovnali potenciál plně obnovené populace velryb.

Navrácení ryb zpět

V roce 2019 zveřejnil Mezinárodní měnový fond (MMF) zprávu, která se zabývala výhodami navrácení velryb zpět do oceánů. Napsána byla tak, aby ji pochopili i politici. Hodnotu velryby vyčíslila v dolarech. Pokud by se sečetl všechen uhlík, který savec za svůj život pohltí, multiplikační ekologické efekty, výdělky z ekoturistiky a další faktory má jedna velryba podle MMF cenu dva miliony dolarů (cca 45 milionů korun) a současný velrybí trh pak přes jeden bilion dolarů, tedy 22 bilionů korun.

„Ocenili jsme služby, které nám lidem velryby poskytují,“ popsal BBC způsob výpočtu Thomas Cosimano, jeden z ekonomů MMF, který se na zprávě podílel. „Ale zdaleka to neznamená, že velryby pro nás nedělají i další věci. Náš výpočet je jen základní měřítko, které můžeme použít ke stanovení spodní hranice hodnoty velryby pro člověka,“ pokračoval.

Ekonomové nyní pracují na projektu, kdy by tuto teoretickou hodnotu převedli na reálnou prostřednictvím již používaného konceptu známého jako uhlíková kompenzace. Cílem je přesvědčit producenty emisí, aby jistou sumu vyplatili cíleně na obnovu populace velryb. Podle zprávy MMF by se ochrana velryb měla stát nejvyšší prioritou v globálním úsilí při řešení klimatických změn a měla by být zařazena do cílů Pařížské klimatické dohody.

Vše výše vede k jedinému – obnovení populace velryb na počty před průmyslovým rybolovem může být důležitým nástrojem v boji proti změnám klimatu. Skotsko, jehož břehy pravidelně navštěvují keporkaci a plejtváci malí, letos bude hostit klimatickou konferenci OSN. Jak píše BBC, trh s uhlíkovými povolenkami pro velryby by se měl dostat na pořad jednání.

Krása tohoto plánu je přitom v jeho jednoduchosti. Velrybami se pouze vyplní prázdný prostor oceánů, který býval kdysi plný velryb.