Hrajete ještě někdo vrhcáby? Obliba této salonní, ale i hospodské, vojenské nebo třeba vězeňské zábavy se pravidelně vrací. Ve skutečnosti jde o jednu zLogo k seriálu Slovíčkaření.Zdroj: Deník/Jan Lakomý nejstarších známých deskových her na světě, jejíž původ sahá až k dávno zaniklé sumerské civilizaci. Na území Čech je doložena od raného středověku – fakt, který potvrzuje dochovaný kruhový hrací kámen s reliéfem zvířete, dnes uložený v Muzeu hl. m. Prahy.

V moderní době žije tato kratochvíle pod anglickým názvem Backgammon, což je mimochodem slovo arabského původu. Ve Francii hru lidé znali jako Trictrac. Podivné slovo „vrhcáb“ (nesprávně „vrchcáb“) vzniklo překladem německého výrazu „der Wurf“ („vrh, hod, házení“) a počeštěním slova „Zabel“, odvozeného z výrazu „die Tafel“. Ten pro změnu odkazuje k latinskému substantivu „tabula“ („deska“).

A Hitt at Backgammon/Thomas Rowlandson.A Hitt at Backgammon/Thomas RowlandsonZdroj: Wikimedia Commons, Thomas Rowlandson, CC0

Pačísi, Parchis a Ludo

Určité tajemství se skrývá i za vcelku jasným titulem Člověče, nezlob se! Kdysi, konkrétně roku 1914, kdy byla hra pod tímto názvem publikována poprvé, se to psalo německy: „Mensch, ärgere dich nicht.“ Je vtipné, že existovala ještě jiná varianta, a sice „Eile mit Weile (Spěchej pomalu)“. Autorství se přisuzuje rakousko-uherskému obchodníkovi Josephovi Friedrichu Schmidtovi.

Intenzivně používaný plán německé stolní hry Mensch ärgere dich nicht ('Člověče, nezlob se'), vydání 1929.Intenzivně používaný plán německé stolní hry Mensch ärgere dich nicht ('Člověče, nezlob se'), vydání 1929.Zdroj: Wikimedia Commons, Vitavia, CC BY-SA 4.0

Ovšem už koncem 19. století přivezli britští kolonizátoři do Evropy velice podobnou indickou hru Pačísí, ve Španělsku známou jako Parchis. Ta byla na starém kontinentě k dostání pod názvem Ludo (z latinského „ludus“ – „hraji“).

Novodobé dějiny snah o uzákonění češtiny jako národního jazyka začínají u Josefa Dobrovského. Filologa, historika a zakladatele vědecké bohemistiky.
Čeština jako úřední jazyk: K uzákonění řeči vedla dlouhá a strastiplná cesta

Kdo někdy absolvoval aspoň jednu partii Člověče, nezlob se!, ví, jak je tahle rada bláhová a marná. Kupříkladu na Nový rok 1932 vyšla v německých novinách noticka následujícího znění: „Čtvrteční berlínská policejní zpráva konstatuje tuto tragikomickou příhodu: Mladý dělník hrál doma se svou ženou známou hru Člověče, nezlob se! Přes toto varovné jméno hry rozčílil se dělník, když desetkrát za sebou prohrál tak, že odešel do vedlejší místnosti a tam si v sebevražedném úmyslu vrazil do prsou kapesní nůž. Naštěstí bylo v nemocnici shledáno, že zranění není vážné.“


Nahrává se anketa ...


Posvátný mlýn

K běžným položkám souborů deskových her, jež bychom před revolucí našli v klubové místnosti každé československé reakreační chaty, patřil mlýn. O něm se zmiňuje už římský básník Ovidius ve svém díle Umění milovat, když píše: „Je tu i jiná hra, rozdělená do polí majících stejný počet, jako je měsíců v roce. Na každé straně desky jsou tři pole a vítězem se stane ten, komu se podaří umístit tři kameny do přímky na jedné ze stran.“

Ve staré Anglii se mlýn nazýval „nine holes“ („devět děr“) nebo Three Men’s Morris. Tak se objevuje i ve Snu noci svatojánské od Williama Shakespeara, kde si jedna z postav stěžuje, že se tato hra už dlouho netěší všeobecné oblibě. Název Three Men’s Morris je záhadný: nespíše vychází z latinského výrazu „merellus“ pro hrací kámen či šachového pěšce. Ale existuje i britský lidový tanec Morris – původně „Moorish dance“, tedy Maurský tanec, neboť jeho účastníci vystupují s načerněnými tvářemi.

Muži hrající hru Nine Men's Morris s kostkami, vyobrazeno v Libro de los juegos.Muži hrající hru Nine Men's Morris s kostkami, vyobrazeno v Libro de los juegosZdroj: Wikimedia Commons, Alfonso X of Castile, Public domain

Kořeny tance sahají až do keltských dob, kdy byl součástí rituálu vítání jara. A s Kelty je spjaté i naše pojmenování „mlýn“. Archeologové zjistili, že v keltské kultuře byla tato desková hra posvátnou. V jejím středu se nacházel znak mlýnu – symbolu znovuzrození – a z něj vyzařovaly znaky čtyř hlavních přírodních živlů. Hrací deska byla rozvržena způsobem, jenž měl ochraňovat před zlými silami.

Římská hra s mlýnem, dlaždice, zapůjčeno z Římsko-germánského muzea v Kolíně nad Rýnem.Římská hra s mlýnem, dlaždice, zapůjčeno z Římsko-germánského muzea v Kolíně nad RýnemZdroj: Wikimedia Commons, Raimond Spekking, CC BY-SA 4.0

Dodejme, že v Africe existuje po tisíce let ekvivalent mlýnu, nesoucí název Morabaraba. Hracím kamenům se zde přezdívá „krávy“. Na začátku dostane každý hráč dvanáct krav určité barvy. Vítězí ten, komu se podaří odstanit co nejvíce krav ostatních hráčů.

O čem je speciál Slovíčkaření

Některé výrazy člověku vrtají hlavou. Nelze je bezezbytku pochopit, pokud se nevydáme nazpět v čase a neprojdeme s nimi celou historii jejich vzniku, užití a proměn. Slůvka jako vůči, vesměs, zebvrubně. Nezní vám trochu tajemně? Určitá záhadnost je však jen pozůstatkem dávných, dnes už poněkud nesrozumitelných dob a zvyků.

Jakmile se vžijeme do myšlení našich předků, porozumíme i způsobu, jakým utvářeli českou řeč. A právě české řeči se věnuje seriál Deníku s názvem Slovíčkaření.

Facebook Deník Styl je tu pro každého.Facebook Deník Styl je tu pro každéhoZdroj: Deník/Denisa Lottmannová